Diskutujte: V jakém filmu či seriálu se vám Iva nejvíce líbila?

Před pár lety jste měla deprese z toho, že o vás nemají divadla a režiséři zájem. Dnes jste naopak téměř k nezastižení. Opravdu se vám tak daří?
Ano. Souvisí to i s koncem roku, kdy je hodně práce i mimo divadlo, ale mám (bohudík) takové období už déle. Když jsem před osmi lety přišla z Brna do Prahy, byla to opravdu bída. Hodně mě to trápilo, bála jsem se, že už žádná práce nepřijde. Bylo mi třiadvacet, byla jsem po škole a vystrašená. Herecké sebevědomí na bodu mrazu.

Co vás „nakoplo“ na cestě vzhůru?
Dnes už kultovní pořad Na stojáka. První rok na Fidlovačce jsem nazkoušela dvě hry, hrála dvakrát čtyřikrát do měsíce. Pak se začala „nabalovat“ představení, k tomu zmiňovaný Stoják, přišly i nabídky mimo divadlo.

Jak bylo holce z Brna, když na chodbách Fidlovačky potkávala herecké legendy?
Jako Alence v říši divů. Tomáš Töpfer, Eliška Balzerová a ostatní... Vnímala jsem to jako příležitost učit se od lidí, ke kterým mám respekt. Je hezké dnes o Elišce říci, že jsem její kolegyně.

V čem jste dnes jiná?
Odehrála se toho spousta, ale pořád se učím. Jsem o dost vyrovnanější a mám poměrně jasnou představu o tom, jak chci žít a co dělat. Chci být slušným a prospěšným člověkem a svou práci dělat tak dobře, aby o ni byl stále zájem. Můj soukromý sen je celkem normální: aby mí blízcí byli zdraví, abych měla šťastný a spokojený vztah. Pomýšlím na rodinu.

A kde je vaše hranice slušnosti? Jinak ji chápe gangster a jinak třeba politik.
Nikomu neubližovat, nelhat, nedělat podrazy. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Nikdy jste nikomu neublížila?
Jsem jen člověk, takže určitě ano. Ale snad to nebylo osudové a s nezvratnými důsledky.

Je něco, co byste ráda vrátila zpět?
Věci, které ze mě – snad – udělaly lepšího člověka. Kdy jsem pochopila, že tohle už nikdy udělat nechci.

Například?
Bude to znít banálně, ale v patnácti jsem se poprvé opila – tři kofoly s rumem udělaly svoje. Když jsem přišla domů, o čtyři roky mladší sestra nevěděla, co se děje. Byla zoufalá, vyděsila jsem ji. To mě dodnes mrzí.

Máte výčitky?
Všechno si vás najde – špatné i dobré. A chyby se vracejí jako bumerang. Dokud si neuvědomíte, kde jste šlápli vedle, a správným způsobem to „nezpracujete“.

Rodiče vás nehlídali?
Do osmnácti jsem musela být doma v deset večer. Bez debat. Později do půlnoci. Sestra už měla volnější výchovu, což mě štvalo. Starší sourozenec zkrátka mladšímu prošlape cestičku. Dnes jsem ovšem rodičům vděčná, chápu je a pravděpodobně tenhle systém v budoucnu budu sama aplikovat.

Máte nového přítele, zmínila jste se o tom, že toužíte po dětech. Chtěla byste spíš holky, nebo kluky?
Většina kamarádek, které mají děti nebo jsou těhotné, tohle řešila. I muži v mém okolí mají jasno. Mně je to popravdě jedno.

Nebojíte se, že vás děti připraví o práci?
Tohle dilema nemám. Dítě by podle mě nikdy nemělo zažít pocit, že rodič kvůli němu přišel o kariéru.

Hledala jste v životě partnery podle vysněného ideálu?
Ve třinácti jsem si lepila na stěnu fotky Michaela Jacksona, to bylo vše. Nikdy jsem se nenechávala svazovat představou. Mám kamarádky, které jdou za určitým typem. Myslím, že je to hodně omezuje.

Nikdy jste se nezamilovala do chlapa, který byl zcela mimo vaše představy?
Naopak, poměrně často. Ale teď jsem šťastná. Nechci a ani neuvažuju o jiném muži než o tom, se kterým žiju.

Čím vás muž „dostane“?
Na mě platí charizma. Nejsem schopna vyjmenovat jednotlivosti typu barva očí, smysl pro humor, vizáž... Musí mě zaujmout.

A jaký u vás nezaboduje?
Určitě si se mnou neporadí chlap, který nezvládá svoje ego. Paví typ, co se předvádí a něčím ostentativně chlubí. Takovému člověku pravděpodobně něco chybí někde jinde. Mám ráda muže, kteří jsou sebejistí a nepotřebují se chovat jako puberťáci ve smyslu: Hele, jaké mám auto! V Brně se takovým říká „machírci“. A nemám v lásce nevychované chlapy.

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.