„Jsem už tak trošku pohádková harcovnice a několik rolí v nich mám za sebou. Měla a mám ráda třeba tu O princezně, která ráčkovala, O Terezce a paní Madam a další. Tahle nová má originální zápletku, nechybí v ní vtip, napětí a samozřejmě ani láska, takže u mne nebylo, co řešit a řekla jsem si, do toho jdu. Hraji takovou přísnou a k tomu i popletenou sudičku a mé dvě kolegyně, tedy také sudičky, Daniela Kolářová a Naďa Konvalinková mě musí trochu usměrňovat a hlídat, abych nedělala ostudu. Ráda vzpomínám na natáčení, i když někdy to nebylo úplně jednoduché. Chodily jsme v různých hábitech a podle počasí nás vycpávali i různými oteplovacími tričky a podvlíkačkami, jindy nám zase dovolili jít jenom v ponožkách, Ale dost už prozrazování,“ řekla Iva.

Čarovné hodinky jí splní každé přání

V pohádce nosí Janžurová čarovné hodinky. Kdyby skutečně fungovaly, moc dobře ví, co by si přála. „Tak to mám vymyšlené a promyšlené. Naplánovala jsem si, že až mi bude sto deset let, tak se s jejich pomocí vrátím o něco zpět, no o něco, o třicet let, do svých osmdesáti, tedy do žhavé současnosti, i když díky onomu covidu není až tak růžová, ale hraji a točím, jsem mezi svými lidmi, a to je fajn. To by se mi líbilo, ovšem sežeňte dneska u hodináře něco podobného. No nic, je dobře, že existují a fungují alespoň v oné štědrovečerní pohádce, která, jak jinak, končí dobře a optimisticky, přesně tak, jak pohádkové příběhy končit mají,“ s úsměvem dodala Iva Janžurová.

Související články