Aktuálně ji můžeme vidět v menší roli mafiánky v druhé řadě seriálu Černé vdovy, její postavě se říká madam Skleník. Herečka prozrazuje, že hrát mafiánku ji hodně bavilo. Režisér seriálu Radek Bajgar měl tuto roli napsanou pro muže, ale kvůli Ivě Janžurové ji nechal přepsat na ženu. „Nebyla jsem si jistá, jestli mám na madam Skleník správný obličej. Ale režisér tyto moje obavy rozptýlil. S holkama (Jana Plodková, Jitka Čvančarová a Lucia Siposová – pozn. red.) jsem se při natáčení moc ráda potkala a hrát mafiánskou madam mě bavilo. Ona se kdekoho snaží podvést a na všem a za každých okolností vydělat. V tom je hodně nemilosrdná,“ popisuje svou seriálovou postavu herečka. Radek Bajgar ji už před pár lety obsadil do role jiné nebezpečné ženy – do hlavní postavy v ironické komedii Teroristka, kde Iva Janžurová hrála ženu, která se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. „Moje hrdinka – paní učitelka v důchodu Marie – byla skálopevně přesvědčená, že slušnost, zdvořilost a vzájemná lidská úcta jsou jediná možná cesta k vyřešení každého problému občanského spolužití. Sama sebe hodně překvapila, že ve chvíli, kdy se tato její víra hroutí, v sobě objevila sílu vzepřít se bezmoci. S Radkem Bajgarem jsem už natočila Teorii tygra, kde jsem měla menší roli tchyně Jiřího Bartošky. K ní mě musel přemlouvat. Když mi pak ale poslal scénář Teroristky, byla jsem nadšená a odepsala mu: Tentokrát mě nebudete muset přemlouvat, tahle Marie je jako sestra Kristy z Kočáru do Vídně,“ říká Iva Janžurová.

Vklouznout do podvědomí diváků

Herečka si za svou kariéru zahrála řadu rolí, které jsou pro diváky nezapomenutelné. Ať to byla třeba sestra Marta Huňková v seriálu Nemocnice na kraji města, Zuzana v komedii Světáci, herečka Evelyna v Pane, vy jste vdova!, Kate v komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Štěpa v Petrolejových lampách, nevěsta v Co chytneš v žitě nebo maminka ve filmu Výlet. Za dvě poslední přitom získala Českého lva. Ke každé roli vždy přistupuje s pokorou sobě vlastní. „Naštěstí mě Bůh obdařil sisyfovským komplexem – to je známý bájný příběh nešťastníka odsouzeného vyvalit balvan na vrchol kopce, a ten balvan se mu vždycky těsně před vrcholem vymkne a skutálí zase dolů. Ale já ho beru jako výhodu, ne jako marnost zbytečného usilování. S každou novou dobrou rolí se cítím stát na úpatí kopce, a jako bych nebrala v potaz, že jsem už někdy něco předvedla, chci začínat od nuly. Nezatížená žádnými osvědčenými úspěchy ani prohrami. Pracovat na roli je dobrodružství podobné pátrání kriminalistů nebo archeologů. Jen, pokud ho vyřešíte, se objev nedostane do muzea ani nedostanete zločince do vězení. Ale je naděje, že díky němu nenápadně vklouznete do podvědomí diváků a čímsi tam pohnete.“

Vděčné role v pohádkách

Iva Janžurová je spojená také s řadou pohádek. Předloni si zahrála jednu ze sudiček v pohádce Jak si nevzít princeznu, kterou jsme mohli vidět na Štědrý večer. „Moje sudička je taková popletená, Naďa Konvalinková hraje hodnou sudičku a Daniela Kolářová přísnou – a pořád mě hlídají, abych nedělala ostudu. Podobné role bývají vděčné. Když mi ji režisér Karel Janák nabídl, okamžitě jsem souhlasila. Zrovna před tím jsem totiž od něj viděla pohádku Korunní princ, v níž čaroděje a jeho pomocníka hráli Josef Abrhám a Láďa Mrkvička. Rozesmávali mě, bavilo mě, jak je režisér v rolích dovedl podpořit. Pár hezkých pohádek už jsem natočila – například O princezně, která ráčkovala nebo O Terezce a paní Madam nebo filmovou pohádku Čert ví proč. I řada her, na kterých jsem spolupracovala, má pohádkovou atmosféru. Někteří recenzenti to tvrdí i o divadelní inscenaci Audience u královny. Pohádky jsou krásné mimo jiné kvůli tomu, že mají šťastné konce, tedy až na některé Andersenovy,“ říká Iva Janžurová.

Loni jsme herečku mohli vidět ve filmu Velká premiéra – hrála tu babičku hlavního hrdiny v podání Pavla Šimčíka, která trpí Tourettovým syndromem. „Babička, herečka v důchodu, občas nečekaně začne hlasitě a nekontrolovaně používat dosti vulgární slovník. Tušila jsem, že to pro mě nebude jednoduché. Každá role je pro mě námět k delšímu sebezpytu, jestli něco takového dokážu. Dokonce jsem se po první čtené zkoušce ptala režiséra Mirka Krobota, jestli tu moji roli nechce přeobsadit. Odpověděl mi, že by byl velmi rád, abych vydržela a neutekla,“ vysvětluje herečka.


Narozeninová Madamme de Janjour

Iva Janžurová neváhá přijmout i malinkou roli, pokud ji něčím zaujme. Takovou ztvárnila v romantické komedii Jedině Tereza. Šlo o zvědavou, až lehce dotěrnou sousedku hlavního hrdiny Hanušovou. „Hrají tu moji dva oblíbení divadelní kolegové David Matásek a Igor Orozovič, takže jsem se z přátelských, kolegiálních sympatií rozhodla, že se zmocním této roličky. K téhle prácičce mě přemluvil Igor. Hrajeme spolu v Národním divadle, je mi velmi blízký svým osobitým smyslem pro humor, ale i tím, že je nekonečně tvůrčí. Myslívala jsem si, že by mě v množství koníčků nikdo netrhnul, ale kam se na něj hrabu. Kromě toho, že hraje v několika divadlech, stíhá i autorský Cabaret Calembour, píše texty a muziku, zpívá, kreslí, hraje na klavír a spoustu dalších věcí. K mým osmdesátinám mi složil nádherně vtipnou písničku Madamme de Janjour a v pořadu Tobogan mi ji jako dárek zazpíval, video je na YouTube. Kdykoli mě požádal o nějakou spolupráci, neodmítla jsem, a tak jsem přijala roličku i v komedii Jedině Tereza.“

Herečka mluví nejen o YouTube, ale v komunikaci používá běžně i WhatsApp, což dokazuje, že s moderní technikou si dobře rozumí. „Na jedné straně mě to baví, protože třeba na Facebooku mě leccos zajímá, ale taky vnímám, jak velký žrout času to je. Snažím se držet s moderní technikou krok, vím, že si ji nemůžu nechat úplně protéct mezi prsty jako vodu, dostala bych se do prostoru, kde bych si s mladými lidmi nerozuměla. A to nechci. Ale popravdě, moc toho neumím a velmi pokulhávám za svými vnoučaty a mockrát mi musejí radit,“ směje se Iva Janžurová.

S dcerami na jevišti i při natáčení

Osm let hraje ve Stavovském divadle královnu Alžbětu II. v již zmíněné inscenaci Audience u královny, za níž jí diváci při děkovačce tleskají vstoje. A samozřejmě ji mohou vidět i v dalších divadelních titulech. V posledních letech ji práce několikrát svedla dohromady s dcerou Sabinou Remundovou. V divadle Studio Dva měla na konci loňského roku premiéru bláznivá komedie Jezinky a bezinky, kde exceluje s Evou Holubovou a v níž hraje i Sabina, která představení zároveň režírovala. Všechny tři dámy se potkávají i v bláznivé komedii Veletoč v Divadle Kalich, kterou napsala pro změnu Iva. A maminka s dcerou se potkávají i v inscenaci Pusťte mě ven!, taktéž v pražském Divadle Kalich, kterou Sabina také režírovala. „Jsem ráda, že spolu tolik hrajeme a máme na sebe víc času. Dcera Thea pro změnu přišla během covidu s nápadem, že o mně natočí televizní dokument. Vydolovala ze sklepa dopisy snad ještě z doby mé puberty, zorganizovala natáčení s mými spolužáky z pedagogické školy v Českých Budějovicích, v mé rodné Žirovnici se zorientovala několika směry po spolužácích, místních ochotnících, v rodném domě mě natáčela s holčičkou, tedy dnes už v mém věku, se kterou jsem si hrávala, vnikla i do Stavovského divadla na představení Audience. Natáčí postupně, třeba jednou měsíčně. Obě dcery jsou ve svých profesích velmi precizní, mají Slávkovu školu (dlouholetý partner Ivy Janžurové a otec jejích dcer Stanislav Remunda – pozn. red.). Však taky do sebe celé roky vstřebávaly hereckou profesi – doma, i když jsme jezdili na zájezdy s naším rodinným divadlem.“

Vzpomínkami proti špatné náladě

Zmíněný Theodořin dokument bude jakýmsi ohlédnutím za hereččinou tvorbou i životem, ale Iva Janžurová se jinak zpátky moc neohlíží. „Na to, abych se ohlížela, jsem ještě moc mladá – tedy asi –, protože pořád mi všechen čas zabírají plány na další práci. Ohlížím se jenom ve chvílích, kdy se potřebuju nějak nadechnout nebo kdy mi bleskne hlavou, co že ta špatná nálada, snad na mě neleze deprese, proboha? Teď jsem se několikrát přistihla, když jsem hledala na YouTube nějaké materiály – a najednou se přede mnou vynořil úryvek mého filmu nebo průpovídka, kterou jsem někde pronesla –, že se zahledím, zaposlouchám a trochu se uklidním. Objevuju někdy scénky, které mi už vypadly z paměti a občas mě i pobaví, a hned mi pak v hlavě trochu optimisticky zajiskří a nesmutním!“ říká herečka, která sklízí spoustu chvály i obdivu nejen za své role filmové a divadelní, ale také za svou práci režijní a autorskou. Z chvály má radost, ale nebere ji jako samozřejmost a nechce si na ni zvykat. „Až se aplaus začne proměňovat na pouze zdvořilostní, až na sebe přestanu být přísná, jakože teď jsem, a až nebudu mít chuť tvořit nové věci, pak se určitě budu do minulosti ohlížet víc,“ dodává.

Vyšlo v TV Pohodě 13. 3. 2023.

Související články