Inna Čurikovová: Hrála zlou a ošklivou Marfušu, ve skutečnosti je krásná

Marfuša opravdu nebyla milé děvče
Marfuša opravdu nebyla milé děvče

Představitelku Marfuši ve filmové pohádce Mrazík znají asi všichni. Byla taková jako ona? Namyšlená a ošklivá? Inna Michajlovna Čurikova letos oslavila 76. narozeniny. Co vše se v jejím životě událo? A jak žije nyní?

Představitelka slavné Marfuši v Mrazíkovi, Inna Michajlovna Čurikovova se narodila 5. 10. 1943 v Belibeji v oblasti Baškirsko (tehdejší Sovětský svaz) v období druhé světové války. Záhy po jejím narození se rodiče rozešli. Přestěhovala se jen s matkou Elisavetou do Moskvy. Otec Mikhail Kuzmich Churikov vyučoval na zemědělské fakultě. Elisaveta Zakharovna Mantrova pracovala jako biochemička. Byla jedinou dceru své matky, stejně jako to říká ve slavné hlášce v roli Marfuši: „Má matka jenom jednu dceru má a to jsem já!“

Díky zubům filmová role

Inna od útlého dětství toužila po kariéře slavné herečky. Není to až tak neobvyklé přání, po filmových rolích touží většina holčiček, ale Inna to myslela vážně. Svého snu se nevzdala a k vysněné profesi se upínala stále pevněji. První filmová role přišla již ve dvanácti letech v dramatu Matka. Zdálo se, že po prvním úspěchu bude následovat další a další. Opak byl však pravdou. Pokus o přijetí na Vachtangovovu hereckou školu nevyšel. Komise ji pro nedostatek talentu vyřadila. Takový neúspěch však nečekala, před komisí se rozplakala tak, že ji nebylo možné utišit. Profesorům se Inny nakonec zželelo a doporučili jí alespoň na divadelní institut.

Ve Ščepkinově divadelním institutu ji objevil významný ruský režisér filmových pohádek Alexandr Rou. Na konkurzu mimo jiné předvedla i to, jak umí zuby louskat ořechy. Režisérovi se to zalíbilo natolik, že tuto dovednost zakomponoval i do filmu. Inna tak přišla ke své první velké filmové roli – Marfuši. Zpočátku byla velmi nadšená, ale postupně přicházelo vystřízlivění.

To, že má hrát zlou a rozmazlenou dceru jí tolik nevadilo, jako to, jak v roli Marfuši musela vypadat. Tvrdí se, že když se poprvé uviděla v zrcadle, rozplakala se a chtěla z natáčení utéct. Inna ve svých rozhovorech často vzpomíná, jak pro ni bylo těžké hrát roli dcery, která krásy moc nepobrala. Když si před natáčením chtěla upravit řasy, přišel režisérův asistent a prohlásil, že to dělat nemá, protože musí vedle půvabné Nastěnky vypadat mnohem ošklivěji. Odvahu podívat se na pohádku sbírala řadu let.

Slzy, mráz i pijavice

Samotné natáčení bylo velmi náročné. Štáb se musel přesunout za polární kruh do Murmanska, protože nikde v okolí Moskvy nebyl sníh. Zasněžená krajina vypadala skutečně jako v pohádce, ale mráz byl ukrutný. Inna s oblibou vzpomíná na scénu, kdy obklopená jídlem sedí pod stromem a čeká na Mrazíka. Podle scénáře se měla zakousnout do velkého šťavnatého jablka, ale široko daleko žádné nebylo, tak dostala k zakousnutí velkou šťavnatou cibuli. Musela předstírat, jak ji náramně chutná, přičemž jí po tvářích kanuly slzy. Rovněž z láhve, ze které se měla napít, nebylo mléko, ale jen jakási odporná zakalená voda. Scéna, kde se Marfuša topí v rybníce, nebyla také vůbec příjemná. Když se dostala z vody, měla na sobě plno pijavic. Závěrečná scéna svatební tabule plné jídla také nebyla tak idylická, režisér nechal vše postříkat petrolejem, aby z ní vyhladovělý štáb neujídal. Svatba na konci filmu je skutečná. Vystupovali v ní svatební hosté ze svatby Georgije Milljara (představitel Baba Jagy).

Osudová láska a těžký úraz 

Na konci šedesátých let se Inna seznámila s tehdy začínajícím režisérem Glebem Panfilovem, za kterého se později provdala. Stala se jeho múzou, obsazoval ji do téměř všech filmových rolí. Na jednom filmu se dokonce podílela i scénáristicky. Kdoví, zda by se stala stejně slavnou a výjimečnou filmovou a divadelní herečkou, kdyby nepotkala svou osudovou lásku.

Nejen úspěchy a slávou je protkaný její život. S přibývajícím věkem nastoupily bohužel i zdravotní problémy. Nejprve těžká zlomenina ruky po pádu na moskevské letišti Šeremeťjevo. Sotva se zotavila, byla opět hospitalizovaná, tentokrát pro srdeční slabost. Smůla se jí lepila na paty dále, rok nato si zlomila na náledí obě ruce, když spěchala na představení.

I přes zdravotní komplikace a pokročilý věk se do hereckého důchodu nechystá. Je to stále velmi šarmantní a podnikavá dáma s pozitivním přístupem k životu.

Z manželství s Glebem Panfilovem má jediného potomka, syna Ivana. Narodil se v roce 1978 a dnes je z něj herec a spisovatel.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky