Má matka jen jednu dceru má. A to jsem já! Přesně to říká Marfuša v Mrazíkovi a to samé by mohla říci také o sobě. Narodila se 5. října 1943 nedaleko ruského města Ufa. Sotva pominula válečná vřava, přestěhovala se s matkou Elizavetou, která pracovala jako biochemička, do Moskvy. Bez otce. Michail Čurikov vyučoval na zemědělské fakultě a účastnil se bojů ve druhé světové válce. Podle všeho se s Elizavetou rozešel krátce poté, co Inna přišla na svět.
Role díky zubům
Už jako malá školačka si usmyslela, že bude slavnou herečkou. Podobné myšlenky má spousta dětí, ale léta plynula a Inna se ke svému snu upínala stále pevněji. Ve 12 letech dokonce dostala první filmovou roli v dramatu Matka. Pak ale přišel šok. Při zkouškách na slavnou hereckou školu pohořela. Komise ji vyřadila pro nedostatek talentu. Inna propukla v usedavý pláč, takže se nad ní profesoři nakonec smilovali a doporučili ji alespoň na herecké učiliště.
A právě tam ji objevil známý pohádkový režisér Alexandr Rou. Inna později vzpomínala, že ji do Mrazíka vybral i proto, že se na konkurzu přiznala, že umí zuby louskat ořechy. Režisérovi se tato dovednost natolik zalíbila, že ji zařadil i do filmu. Dívka byla zprvu nadšená, dostala první opravdu velkou roli. Brzy ale přišlo vystřízlivění.
Nevadil jí ani tak fakt, že má hrát zlou a rozmazlenou dceru, ale spíše to, jak vypadala. „Pamatuji si, že jsem si před natáčením chtěla upravit řasy. Přišel ale režisérův asistent a prohlásil: ‚Kdepak, to nedělej, ty musíš být mnohem ošklivější než hlavní hrdinka.' Podle toho jsem taky vypadala. V reálu jsem byla rozhodně hezčí!" Dokonce se vypráví, že když se poprvé uviděla v zrcadle jako Marfuša, rozplakala se a chtěla z natáčení utéct. Nakonec to neudělala, ale trvalo řadu let, než našla odvahu a chuť se na pohádku podívat.
Mráz, pijavice a slzy
Náročné bylo i samotné natáčení. V okolí Moskvy neležel žádný sníh, takže se štáb přesunul do Murmanska za polární kruh. „Vypadalo to tam opravdu jako v pohádce, ale ten mráz byl strašný," uvedla Inna. V paměti jí utkvěla i scéna, kdy sedí pod stromem obklopená jídlem a čeká na Mrazíka. Měla jíst jablko, ale tehdy v širokém okolí žádné nebylo, a tak jí režisér dal cibuli. „Musela jsem se do ní zakusovat a předstírat, že jde o náramnou pochoutku. Po tvářích mi ale tekly slzy," prozradila herečka. Stejně tak v lahvi, z níž si Marfuša přihýbala, nebylo mléko, ale jen zakalená voda. Příjemný nebyl ani záběr, kde se Marfuša topí. Inna se musela ponořit do jezera plného pijavic.
Slavná je i závěrečná scéna, kde je svatební tabule Ivánka a Nastěnky. Stoly byly plné skutečného jídla, ale režisér ho nechal postříkat petrolejem, aby štáb neujídal.
Láska jako trám
Inně bylo v době natáčení jen dvacet let, ale proti představitelce Nastěnky, Natalii Sedychové, šlo o zkušenou matadorku. Natalii bylo teprve šestnáct a působila velmi zakřiknutě, zejména při scénách se suverénním Eduardem Izotovem, který hrál Ivánka. Inna se snažila filmovou nevlastní sestru něco naučit, ale marně. „Byla to baletka, křehká a tichá. Eduarda navíc platonicky milovala. Pokoušela jsem se ji naučit mluvit hlasitěji a trápila ji řečnickými cvičeními, ale bez úspěchu. Byla pořád jemná a něžňoučká," vzpomínala Inna. Hotová pohádka se zprvu setkala jen s vlažným ohlasem. Filmová legenda se z ní stala až postupem let a dodnes je ve světě mnohem populárnější než v zemi svého vzniku.
Kdo ví, jestli by Inna nezůstala ženou jedné role, kdyby nepotkala osudového muže svého života, o devět let staršího režiséra Gleba Panfilova. Brzy se stal jejím manželem a ona zase jeho múzou. Obsazoval ji téměř do všech filmů a díky tomu se z ní stala výjimečná filmová a divadelní herečka. Umělecky přežila i pád totality.
Přestože nedávno oslavila pětasedmdesátku, je stále velmi šarmantní a podnikavá. Díky pozitivnímu přístupu k životu působí mladistvým dojmem a málokdo by její věk uhodl.
Těžký úraz
Zdraví však člověk neošálí, a tak se Inna v posledních letech několikrát ocitla v péči lékařů. V roce 2010 upadla na moskevském letišti Šeremeťjevo a zlomila si ruku. Sotva se zotavila, vezli ji do nemocnice znovu, tentokrát kvůli srdeční příhodě.
A aby smůly nebylo dost, o rok později spěchala na představení, uklouzla na náledí a zlomila si obě ruce. Přesto se do hereckého důchodu nechystá. „Dokud mi pánbůh dává sílu a lásku, tak se vynasnažím hrát," říká odhodlaně. Spekulace o tom, že by vznikl Mrazík 2, však rázně odmítá. „Mrazík je skvělý, ale stačí jeden."
Co ještě nevíte
*Má na kontě více než čtyři desítky filmů, zatím poslední natočila v roce 2011.
*Od roku 1973 hrála v moskevském divadle Lenkom, což je zkratka pro leninský komsomol.
*S představitelkou Nastěnky Natalií Sedych se stýkala i po natáčení Mrazíka. Postupem času ale jejich přátelství vyprchalo.
*V roce 1976 ji pozvali na filmový festival v Karlových Varech a v roce 2003 zavítala na Febiofest.
*Má jediného potomka. Syn Ivan se narodil v roce 1978. Nyní je z něj herec a spisovatel.
*Od roku 1985 se pyšní titulem národní umělkyně.
*V roce 1993 usedla v porotě slavného filmového festivalu v Cannes.
*O čtyři roky později dostala ruský řád Za zásluhy o vlast.