Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Co by na to řekla Písařovicová? Brzobohatý skládal poklony táborové vedoucí

Inkognito 26.5.
Inkognito 26.5.
Zdroj: FTV Prima
Inkognito 26.5.

Když se v nejnovější epizodě zábavného pořadu Inkognito panelisté dozví, že před nimi sedí táborová vedoucí Vanda Vaníčková, někteří z nich se neubrání vlastním vzpomínkám na dětská léta strávená ve stanech a v chatkách. A Ondřej Brzobohatý se svěří s tím, že se na táborech vždy zamiloval do své vedoucí. Netají se přitom tím, že být dítětem pod dozorem právě Vandy Vaníčkové, zřejmě by se snadno zamiloval i do ní. 

Hádání profesí hostů moderátora Libora Boučka v zábavném primáckém pořadu Inkognito nejenže panelistům rozšiřuje obzory, probouzí v nich ale hezké i bolestné vzpomínky. Táborové vedoucí Vandě Vaníčkové se povedlo obojí. Zatímco Jakubovi Prachařovi připomněla jediný dětský tábor, kterého se kdy zúčastnil, v Ondřeji Brzobohatém vyvolala romantické myšlenky. „Já jsem se vždycky na dětském táboře zamiloval do vedoucích. Měli jsme vždycky takhle hezké vedoucí. Asi bych se zamiloval i do vás, vy jste tak pohledná,“ vysekl krásné účinkující kompliment Ondřej G. Brzobohatý. Mohl si to bez okolků dovolit, neboť tentokrát hádal v přítomnosti Adély Gondíkové, Miloše Pokorného a Jakuba Prachaře.

Jeho okouzlení pokračovalo i poté, co táborová vedoucí opustila studio. „Vždycky jsem se zamiloval, vždycky. Do instruktorek. A vždycky jsem byl úplně vyřízenej,“ svěřil se vedle sedícímu Miloši Pokornému. „Do starších, samozřejmě, viď?“ vyzvídal Pokorný. „Samozřejmě!“ přiznal Ondřej Brzobohatý.

Jedenkrát a dost

To Jakub Prachař tak romantické vzpomínky na dětský tábor nemá. Naopak. „Já jsem byl na táboře jenom jednou, a naposledy. Vstával jsem v sedm, brodil jsem se v holínkách v rose, nevím proč. V dešti jsme se rozcvičovali, nevím proč. Pak mě přivázali jako na oslavu k totemu a já jsem se tři hodiny díval na ostatní, jak jedí buřty a hrajou na kytaru. Nevím proč. Jeli jsme na puťák, pršelo, spali jsme v mokrým spacáku, nevím proč. Bydlel jsem v chatce s klukem, kterému pořád něco teklo z očí a vyprávěl úplný nesmysly. Taky nevím proč,“ pustil se do líčení svého jediného táborového zážitku Jakub Prachař s tím, že tři týdny ho tam udržely stírací losy, které mu rodiče posílali namísto dopisů.

Na žádný další tábor už ho ale nedostali. Není divu. „Byly tam dvě lakrosový blbosti z drátů, to si vzali ale ti nejstarší a my se na ně dívali, jak si hází s míčkem. Volejbalové hřiště bylo zarostlé kopřivami a napnul se tam provázek, takže my popálený jsme si házeli vyfouklý míč. A v noci jsme drželi hlídky, byla zima jak v morně, seděl jsem na takové dřevěné vyvýšenině. Donesli dva oschlé chleby nasáklé marmoškou, aby se neřeklo. To tě zadusilo. A potom tam byly latríny, ale tam jsem se bál jít, protože jsem si tenkrát myslel, že když si tam sednu, Široko ze Záhady hlavolamu mi utrhne p**el. Byl jsem toho zážitku plnej,“ pokračoval ve vyprávění v pořadu Inkognito. „To naši nevychytali, odvezl jsem si takový trauma…,“ lamentoval ještě v závěru pořadu. Nový díl pořadu Inkognito sledujte ve čtvrtek večer na Primě!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky