Zatímco většina zpěvaček se stěhuje do Prahy, Ilona hlavní město opustila. „Pobyla jsem v něm dvacet jedna let. Pak jsem potkala svého muže a šla za ním, zkrátka jsem šla za štěstím a myslím, že to byl můj nejdůležitější počin. Mám konečně svůj domov a rodinu. Bydlíme na okraji Brna v Soběšicích, v domě u lesa se zahradou, kterou jsem si vždy přála. Jsem tady ráda a jsem tady šťastná. Všechno se změnilo, to je pravda. Děti totiž dokážou obrátit život úplně naruby.“
Nepřijdete si v Soběšicích zapomenutá?
Spíš naopak, bulvár a některé servery se mi věnují až moc, i když o to nestojím a s opravdovými přáteli jsem stále v kontaktu. I do Prahy jezdím často. Pokud mi vyjde čas, dáme kafíčko, anebo jezdí kamarádky na návštěvu za mnou.
Jak často se vídáte s Ivanou Gottovou? Může přátelství existovat bez toho, aby se lidé pravidelně potkávali?
Vídáme se sporadicky. Samozřejmě to není, co bývalo, a je to pochopitelné. Obě máme rodinu a své povinnosti, ale to neznamená, že už nejsme kamarádky. To řekl už Jan Werich, že opravdové přátelství se pozná tak, že i když uplyne deset let, tak při další schůzce máte pocit, jako byste se viděli včera a pořád si máte co říci.
Jak vás těší mateřská dovolená?
Já na ní ani v podstatě nejsem. Vlastně pár měsíců po porodu jsem již vystupovala. Mezi námi, mateřská dovolená je název přitažený za vlasy. Dovolená to určitě není ani náhodou. Maminky mi dají za pravdu.
Stal se z vás pískovišťový typ?
My máme pískoviště doma na zahradě, i trampolínu, houpačku a skluzavku, takže nikam nemusíme. Spíš chodí návštěvy s dětmi k nám.
Co teď prožíváte s Dominikem?
Samou radost. První zoubky, žvatlání a tak. Je to hodný kluk, má se k světu a chutná mu. Občas nás potrápí nějaká teplota, ale to k tomu patří.
V čem jsou vaši synové rozdílní?
Myslím, že Dominik bude na mně víc závislý. Daniel nikdy nebyl moc mazlivý, i když poslední dobou je díky Dominikovi přítulnější. Dominik také miluje, když mu zpívám, zatímco Daniel si to nepřeje.
Jak se Daniel vyrovnává s tím, že se hodně věnujete jeho bratrovi?
Pochopitelně to vnímá, ale já se ho snažím neopomíjet, aby neměl pocit deficitu. A když mu to přece jenom přeroste přes hlavu, zahlásí, že Dominika hodí do koše. Ale taky ho umí pohladit a dát mu pusu.
K dětem se chcete chovat tak, jak byste chtěli, aby se děti chovaly k vám. Myslíte si, že to půjde bez výchovných pohlavků?
Rodiče a rodinná atmosféra jdou ratolestem příkladem. Ne nadarmo se říká: chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě. Mluvit někomu do výchovy je těžké, ale bez plácnutí po zadku to občas nejde.
Čím vás při seznámení zaujal váš muž?
Výškou, smyslem pro humor a hudebním sluchem.
Jak dlouho vám trvalo, než jste zjistila, že je ten pravý?
Dlouho jsem se nepotřebovala ujišťovat, že s ním chci žít. Rok po našem seznámení se nám narodil Daniel.
Co ve vašem životě změnila svatba?
V zásadě nic. Život jde dál i s těmi běžnými radostmi i starostmi jako předtím. Jen mi chvíli trvalo, než jsem se o něm naučila mluvit jako o svém muži.
S Danielem jste přibrala pětadvacet kilogramů. Prohlásila jste, že už to nechcete zopakovat. Povedlo se vám to dodržet?
Ano, asi o pět kilo. Nebylo to jednoduché. Nemusíte se ani přejídat, což postupem času stejně nejde, když máte „plné břicho“. Stačí už to, že zadržujete vodu, a kila jsou nahoře.
Proč jste se stala tváří kojenecké vody Horský pramen?
Používali jsme ji dlouho před tím, než mě z Horského pramene oslovili. Dokonce jsme v této vodě koupali Daniela, protože měl v útlém dětství atopický exém. Dávala jsem ji nejen Danielovi, ale pila jsem ji i sama. Dnes ji pijeme už celá rodina. Navíc je v ní málo sodíku, což je dobré při snižování váhy.
Budete se trápit dietami, anebo to necháte času, ať si s tím tělo poradí samo?
Trápit se dietami nehodlám. Mám za sebou už drastických diet dost, a také si nechci ničit zdraví. Chodím hrát tenis a nejím žádné sacharidy. Jde to dolů pomalu, ale jistě a efektivně.
Opravdu jste si pořídila slepice i s kohoutem?
Teprve si je pořídíme, ale bez kohouta. Není nad domácí vajíčka. A také nám i vám nic jiného nezbude, pokud chcete kvalitní suroviny a zeleninu. Mám spoustu známých, kteří už teď skoro farmaří, a přitom jim nečouhá sláma z bot. Dopřávají sobě a hlavně dětem kvalitu. A o to jde.
Proč jste se odmítla vrátit do muzikálů?
Když byl Danielovi rok, měsíc a půl jsem strávila na zkouškách muzikálu Kat Mydlář. Nebyla jsem sice nucená v Praze přespávat, ale stejně se mi vždycky strašně stýskalo. Tak jsem si řekla, že dokud budou děti malé, nechci odjíždět ani na pouhé dva dny z domu. Pořídila jsem si je poměrně pozdě, a tak chci s nimi trávit co nejvíc času a neprošvihnout třeba první zoubek, krok či slovo.
Co vás přivedlo k tomu, že jste se rozhodla natočit novinkové album?
Poslední CD jsem vydala v roce 2008. Od té doby se mi toho v životě událo strašně moc. Vdala jsem se, porodila dva syny, a tak mám jakousi potřebu to do něčeho vytesat. Nejsem sochař, proto natočím desku.
Jak si představujete, že bude vypadat?
Spolupracuju s týmem ze Slovenska, s nímž jsem v roce 2002 natočila úspěšnou desku „Kruhy mé touhy“. Přála bych si, aby byla plná emocí i mých prožitků a zážitků. Plánuju představit první vlaštovku na svém Facebooku. A také jsem složila píseň, kterou mi otextoval herec Jan Budař.
Proč jste si vybrala Jana Budaře?
Naše společná kamarádka Aneta Stolzová založila celonárodní online projekt Spokojené děti, který pomáhá rodinám, jež se starají o postižené dítě. Protože se s Anetou léta přátelím, rozhodla jsem se napsat pro ni a její projekt píseň. No a Aneta oslovila Jana Budaře, jestli by napsal slova. Tak vznikla nádherná píseň Klíč k zázraku.
Jakou máte představu o své další kariéře?
To je záludná otázka. Mám ráda svoji profesi. Ráda zpívám a baví mě být kreativní a tvořit. A tak budu dál psát písničky a zpívat je lidem, dokud o ně budou mít zájem.
