Víc než vlastním jubileem a novým albem zaujala oblíbená zpěvačka veřejnost svým nedávným výrokem, když se vyjádřila proti plošnému testování a vakcíně na covid-19. To, že tím spustí pozdvižení, ale nečekala. „Jen jsem vyjádřila svobodně svůj názor a postoj. Nebyl to výkřik do tmy. Zajímám se dlouho o dění a situaci kolem covidu. Bohužel se pravda už ztrácí mezi spoustou hoaxů, a dokonce i pravda už je považována za hoax,“ říká Ilona Csáková.

Přečetla jste si reakce svých fanoušků i těch, kteří s vámi nesouhlasí? Co na ně říkáte?

Nutno podotknout, že naštěstí většina komentářů na můj status je pozitivních, kdy se mnou lidi sdílejí můj názor. Samozřejmě jsou i tací pisálci, kteří si myslí, že když nejsou vidět, tak mohou být vulgární a agresivní. A na ty cenzura bohužel neplatí.

Stejně jako na jaře, i nyní nás čekají nepříliš veselé týdny. Jak moc vás to ovlivní? Pominu-li zákaz vystupování, bude vám chybět i společnost, možnost setkávat se s přáteli? Nebo si rodinnou idylku se syny naopak užijete?

Chybí mi svoboda pohybu, zpěvu, slova… Zní to hrozně. Když to tedy všichni ustojíme, do čeho se probudíme? Je jasné, že už nic nebude pro mnohé z nás jako dříve. Užívám si kluky, ale zároveň je mi jich líto, že nejsou v kolektivu, že nesdílejí společnou výuku, lumpárny…

Obáváte se následujících měsíců, že byste občas mohla klesat na mysli, nebo jste věčný optimista, kterému tohle nehrozí?

Nevznáším se jen na obláčku. Přemýšlím, co nám budoucnost přichystá. Hlavně našim dětem.

Velmi dlouho jste se držela na špičce české pop-music, až jste si s těhotenstvím a partnerem řekla dost. Udělala jste tlustou čáru a šla za štěstím, které ale znamenalo jistý ústup z výsluní. Šlo o rozhodnutí, nebo zkrátka vše plynulo tak, že to bylo přirozené a žádné buď, anebo se nekonalo?

Než jsem potkala svého muže, byla jsem dlouho sama. Měla jsem už i jasno, že nejsem zrozená pro to, mít rodinu a děti, po kterých jsem mimo jiné toužila. Tehdy jsem opravdu nebyla šťastná. Ale vše se změnilo, naštěstí. Takže jsem se odstěhovala za mužem a to, že jsem se stáhla z dění, bylo přirozené. Jela jsem na vlně naplnění. Vyměnila jsem zpěv za děti a péči o ně.

Když se ohlédnu za obdobím vaší velmi aktivní kariéry, zdá se mi, že jste v uplynulých letech vystupovala méně. A letos to kvůli koronaviru bylo zřejmě hodně slabé. Nepochybuji o tom, že máte hlas jako zvon. Ale i tak, jak si udržujete hlasivky v chodu? Zpíváte si často doma nebo k někomu docházíte?

Když se mi před jedenácti lety narodil první syn, samozřejmě jsem se mu věnovala, ale zároveň jsem pracovala. To samé v případě druhého syna. Zvládla jsem se starat o rodinu, ale za tu dobu jsem také účinkovala ve třech muzikálech, udělala dvě alba a hodně jsem koncertovala. Pracovala jsem velmi aktivně až do doby korony. K tomu není co dodat. Všichni o všech opatřeních a restrikcích víme. Je to těžká a nelítostná doba pro nás umělce a spoustu různých podnikatelů a živnostníků. Ztráty už jsou a budou fatální. Nejen finanční, ale i psychické. Jinak abych úplně nevyšla z kondice, tak se občas rozezpívávám doma. Ale není nad zpívání před publikem.

Potkal vás během kariéry syndrom vyhoření? Měla jste chuť se vším praštit a začít s něčím zcela jiným?

Syndrom vyhoření jsem nikdy neměla. Ale pocit stagnace, ten ano. Prožila jsem si pár mezníků, kdy jsem ztratila motivaci. Vždycky jsem se ale restartovala. K životu patří i pády, a když člověku nevezmou příliš energie, můžou být dokonce inspirativní.

Jsou písničky, které z nějakého osobního důvodu, ač třeba byly fanoušky oblíbené, odmítáte zpívat?

Nejsou. Zpívám lidem písně, které znají a jsou hity. Zpívám je pořád ráda, protože se mi dostává od publika satisfakce. Potlesk, zpívají si je a i tančí… To je hnací síla. Snad bych přece jen jednu našla… Svatba pod Bezdězem.

Máte občas chuť poslechnout si své starší desky? Prohlédnout fotky… Máte ráda závan starých časů?

Ano, jsem nostalgik. Je to silná emoce. Občas si zavzpomínám na časy minulé. Podívám se na videoklipy, třeba si i pustím něco ze starších věcí. A dokonce mé album Jemně půl vznikalo na vlně nostalgie.

Aktivně zpíváte přes třicet let. Vydala jste řadu hudebních alb. Za všemi si stojíte, nebo jste v některých případech byla třeba vydavatelstvím vmanipulována do polohy, ve které jste se až tak necítila, ale bylo to potřeba pro zdar desky a předvídaný úspěch?

V zásadě si za svými hudebními počiny stojím. Mají svůj vývoj a kontinuitu, tak jak jsem zrála jako zpěvačka a osobnost. Některá alba vnímám jako slabší, některá silnější. Pro mě jedno z nejlepších alb je mé poslední s názvem Jemně půl, na kterém jsem se v mnoha případech podílela autorsky. Vyšlo mi k mým narozeninám letos v říjnu.

Kdy jste na něm začala pracovat? Věděla jste hned, že si desku věnujete k narozeninám?

Album jsem začala připravovat už loni. Takže celý ten proces od skládání až po natáčení trval rok a věděla jsem, že ho chci jako dárek k jubileu.

Předchozí alba jste vydávala u hudebních vydavatelství, kde jste, předpokládám, výběr skladeb a vše okolo řešila právě s jejich odborníky. Kdo byl nyní vaším poradcem, pravou rukou?

Ke spolupráci na něm jsem oslovila skvělého muzikanta Igora Ochepovského. Ten písně aranžoval a nahrával. Spolu jsme album vyprodukovali. Oslovila jsem i jiné autory, třeba textařku a skladatelku Patricii Fuxovou nebo básníka Tomáše Tajchnera. Album je pestré nejen zvukově, ale i emočně.

Nová deska se jmenuje Jemně půl. Jak jste došla k tomuto názvu?

Ten název mě napadl úplně náhodou, jak se říká, na první dobrou. Když jsem přemýšlela nad vizuálem CD neboli titulní fotkou na albu, napadla mě fotka s půlkou obličeje a vzápětí Jemně půl ještě v tom druhém smyslu.

Vaše proměny v čase, co se týče vizáže, byly poměrně bohaté. Nakonec to ale vypadá, že jste se vrátila zpátky sama k sobě. Kdy jste přestala experimentovat a zjistila, že tohle jste zkrátka vy a je vám takhle dobře?

Je to vývoj. Tehdy jsem byla přesvědčená, že s novým albem musím přijít i s novou imagí. Dnes chci být zdravá a šťastná stejně jako i má rodina a spíš se soustředím na obsah než na formu, i když si myslím, že přebal CD koresponduje s obsahem.

Na jaře jste začala intenzivně chodit na delší procházky. Vydržel vám jarní elán a stále denně chodíte?

Nadšení mám pořád, ale denně se mi to nedaří. Jinak je to dobrý způsob, jak se udržet v kondici a posílit imunitu. Ono okysličování těla je super. Člověk má i lepší náladu.

Jak jste oslavila narozeniny? Přichystali vám vaši synové nějaké překvapení?

Slavila jsem jen v kruhu rodinném a s pár přáteli. Bylo to milé od všech. A kluci mi popřáli a poňuňali mě, a to je co říct, neb se přestávají mazlit. Ach jo, kluci.