Ilja Prachař se narodil 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína. Jeho otec byl úředník ve zdravotní pojišťovně. Po maturitě nastoupil do Baťových závodů. Po válce chtěl jít na medicínu, ale nejprve musel absolvovat vojnu. Prožil ji v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, který ho přiměl k tomu, že se stal hercem.
Poprvé se před kamerou objevil roku 1957 v psychologickém dramatu Jaroslava Balíka s názvem Bomba, pak přišel geniální Král Šumavy, kde si zahrál šéfa SNB. Prachař většinou hrál uniformované funkcionáře, ale byl vídán také v detektivkách. Tam většinou hrál vrahy.
Největší slávu mu však přinesl Trautenberk. Místo toho, aby na něj byl pyšný, ale Ilja Prachař Trautenberka nenáviděl. Lezl mu na nervy a vadilo mu, že ho s ním vůbec srovnávají.
Nejsem jenom Trautenberk
„Až se to stane a nebudu už mezi vámi, zakazuji vám, abyste o mně psali jenom jako o Trautenberkovi. Copak jsem neodehrál kvalitnější role?“ posteskl si Prachař ve svém posledním rozhovoru deníku Aha!.
Krkonošské pohádky se začaly natáčet roku 1973 a od té doby patří mezi nejoblíbenější večerníčky všech dob. Příhody pána hor Krakonoše, kterému neustále škodí právě Trautenberk a pomáhají Anče a Kuba, se zapsaly do srdcí malých i velkých diváků napříč generacemi.
Prachaře mrzelo, že přestože hrál ve více než sto šedesáti filmech a třiceti seriálech, byl pro většinu lidí právě hamižným Trautenberkem z pohádek na dobrou noc.
„Mockrát se stalo, že jsme byli u dědy na chalupě a chodily se na něj koukat cizí rodiny. Rodiče za plotem svým dětem ukazovali, jak vypadá ten Trautenberk. Děda je posílal rovnou do pr…,“ prozradil podle deníku Aha! jeho vnuk Jakub Prachař.
Exceloval také v dabingu
Neminul ho ani seriál Třicet případů majora Zemana nebo několik dílů Chalupářů. Naposledy stál před kamerou roku 1994 opět jako funkcionář ve snímku Pevnost.
Působil také v dabingu, kde exceloval. Dokonce roku 1997 získal Cenu Františka Filipovského za dlouholetý přínos v tomto oboru.
V soukromém životě byl Ilja pěkný bouřlivák. Ze srdce miloval Slavii, večírky a společnost.
„Miloval večírky, společnost. To bylo jeho. Když získal titul laureát státní ceny, měl hodně peněz, ale neměl je za co utratit. Nic v té době tady prostě nebylo. Takže většinu těch peněz propařil. Jinak miloval klid a pohodu. Doma rád odpočíval, moc nemluvil,“ prozradil jeho kolega z divadla Jiří Plachý.
Za manželku si vzal loutkoherečku Janu Kalistovou, která se o něj celý život starala. Nakonec ho ale začal trápit nádor na čele, který byl zhoubný. Museli ho odstranit a od té doby začal Prachař chřadnout a jeho tělo sláblo. Nakonec zemřel 10. srpna 2005.