Hugo Haas pocházel z rodiny židovského obchodníka. Jeho starší bratr Pavel se stal skladatelem, strýc z matčiny strany byl pro změnu hercem. Zřejmě od něj Haas podědil talent. Mladý Hugo vystudoval konzervatoř a dal se na herectví. Působil na mnoha místech od brněnského Národního divadla po Divadlo Komedie v Praze. Největší životní úspěch slavil s rolí doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci.
Útěk před smrtí
Kromě divadla propadl i filmu, kde byl velmi obsazovaný. Proslavily ho snímky jako Muži v offsidu, Život je pes, Ať žije nebožtík nebo Švadlenka. Slibně rozjetou kariéru mu přerušila druhá světová válka. Kvůli svému židovskému byl v permanentním ohrožení a z Československa i s ženou Bibi prchl do Spojených států. Jeho otec a bratr Pavel to však nestihli a zahynuli v Osvětimi.
V Československu byl na začátku války, tedy ještě přes útěkem za moře, terčem útoků. Když ho vyhodili z Národního divadla, nechtěl to říci své ženě, jelikož měla rizikové těhotenství. Každé ráno odcházel z domu, jako kdyby pořád chodil do práce. 15. března 1939 na něj vystřelil opilý německý důstojník.
Jeho neřeští byl kokain
Po odchodu do Spojených států dostával spíše menší role. Úspěch slavil hlavně jako režisér a scénárista. Za jeho nejlepší zámořský film je považován Hlídač č. 47 a Rajská ulička. Hugo si jakožto bohém slávu užíval. K ní patřily i okázalé večírky, kde se drogami nešetřilo. Kokain byl u Haase na denním pořádku. Jeho manželka si ho dokonce jednou spletla s pracím práškem, když mu ho našla v kapse.
Po svatbě s ní ale všechny neřesti omezil. V roce 1961 se usadil ve Vídni. Československo do své smrti navštívil jen párkrát. Zemřel v Rakousku 1. prosince 1968. Urna s popelem byla převezena do rodného Brna, takže se vrátil do města, po kterém tolik tesknil.
