Životní příběh Huga Haase by vydal na celovečerní film. Jeho úspěchy, ale i skandály a avantýry znal v době první republiky snad úplně každý. Jedno se mu ale musí nechat, měl talent. A to jak na herectví, tak na režii i jako producent.

Jeho sen se začal psát v Praze, kde hrál po boku ikon té doby, jako byla Adina Mandlová, Lída Baarová či Nataša Gollová. Divačky ho milovaly a muži mu záviděli volnost a přítomnost krásných žen, které ho doprovázely na každém kroku. Vše ale skončilo válkou – sláva, peníze i kariéra.

Emigrovat mu pomohla manželka

Haas musel emigrovat, jinak by skončil v koncentračním táboře jako jeho kolegové. S manželkou Marií, které všichni říkali Bibi, se dostal za oceán. Ta ho vlastně díky svému francouzskému pasu, který získala i pro něj, zachránila. Byla čerstvě po porodu, ale uvědomovala si závažnost situace. Rodičům trhalo srdce, že museli doma nechat svého novorozeného syna. Toho pak dlouhých sedm let neviděli.

„Nikdo neví, jak to dokázala, kam šla, koho uprosila, ale dokázala to. To ona ho zachránila. On sám by nikam nejel, seděl by doma a skončil by v Osvětimi jako můj otec,“ prozradila pro Český rozhlas Haasova neteř Olga Smrčková.

V Hollywoodu sice nebyly jeho začátky snadné, ale pak se rychle otrkal a mezi jeho přátele patřily ty nejslavnější celebrity. Sousedil se spisovatelem Erichem Mariou Remarquem a syny Charlieho Chaplina. Mezi jeho blízké kamarády patřil Gregory Peck nebo Marlene Dietrich, která mu čas od času v zástěře uvařila nějakou dobrotu. Přál si s ním prý hrát i samotný Marlon Brando.

Nakonec natočil v Hollywoodu ve vlastní produkci čtrnáct filmů, domů tedy nespěchal ani po válce, dařilo se mu. Nakonec se vrátil na pár dní až v roce 1963, a to s velkými obavami. Vše na něj padalo. Vzpomínal na smrt svých blízkých. Praha ho zklamala a on se rozhodl v ní nezůstat.

Stáří prožil zapomenutý ve Vídni

Odstěhoval se i s manželkou Bibi do Vídně, kde v klidu a tichosti dožil. Jednou za rok měl však takový rituál, který stojí za zmínku. V den plesu v opeře stál za záclonami svého bytu a pozoroval z okna slavné kolegy, kteří se na honosnou událost sjížděli. Hodiny stál u okna a čekal, až všichni vystoupí z limuzín a vejdou dovnitř.

V noci si zase nařídil budíka na hodinu, kdy ples končil, opět si stoupl k oknu a pozoroval jejich odjezd. To dělal pravidelně každý rok až do své smrti. V posledních letech života byl jeho nejvěrnějším přítelem pes Dodo, kterého brával na nádraží, kde pozoroval vlaky, které jezdily do jeho rodného města. Nikdy však na vlak nesedl a do milovaného Brna znovu nejel.