Hugo Haas se narodil v roce 1901 do rodiny brněnského obchodníka a stejně jako jeho bratr Pavel měl původně hudební ambice. Traduje se historka, že mu na konzervatoři skladatel Leoš Janáček doporučil, ať raději nezpívá a dá se místo toho na herectví. Hugo Haas poslechl. A nejen že se stal úspěšným hercem a komikem, ale sám také vymýšlel náměty a spolu s Martinem Fričem psal scénáře k dodnes oblíbeným veselohrám.
Čas divokých večírků
Byl to právě Haas, kdo pro český film objevil Adinu Mandlovou. Zahráli si spolu například v komediích Mazlíček, Ať žije nebožtík nebo ve snímku Děvčata, nedejte se! Partnery byli i v reálném životě, Adina to ale s živelným Hugem neměla jednoduché. V té době vymetal nóbl salóny a užíval kokain, za který utrácel tolik peněz, že mu už často nezbylo na chod domácnosti.
Adina Mandlová po letech ve své knize Dneska se tomu směju přiznala, že i ona tehdejší módě podlehla a drogu zkusila. "Zdřevěněla mi po tom huba, že jsem nebyla schopna promluvit, pak se mi zatočila hlava a nestačila jsem utíkat do koupelny," popsala svůj zažítek s tím, že pak už nikdy necítila potřebu kokain zkusit znovu.
Haas se svými hříchy nikdy netajil; všichni kolegové z branže věděli jak o kokainu, tak o jeho slabosti pro krásné ženy. Samy se mu nabízely, a on nedokázal odolat. Vztahy s milenkami, které nazýval "titinky", však nebral vážně. A nadobro s nimi skoncoval ve chvíli, kdy se zamiloval do své budoucí ženy Marie von Bibikoff, známé jako Bibi.
Hugo Haas
Smutný konec slavné éry
Bibi se po boku Haase objevila ve třech filmech, z nichž největší "díru do světa" učinila Bílá nemoc. S autorem předlohy Karlem Čapkem se Hugo osobně přátelil a jeho smrt o Vánocích roku 1938 ho hluboce zarmoutila. Čapkovu smrt vnímal jako
symbolický konec jedné éry. V tu dobu se už v novinách začaly objevovat protižidovské články a herec, který byl sám židovského původu, to těžce nesl.
Začátkem února 1939 se Haasovým narodil syn Ivan. Nedlouho poté byl Hugo coby Žid propuštěn ze Stavovského divadla. Režisér Karel Dostal ho prý vzal kolem ramen a šeptal: "Haasi, odpusťte nám. Já se tolik stydím – prosím vás – odpusťte nám." Našla se však i řada významných osobností, které propuštěného herce slovně pranýřovali.
Haas se zpočátku neodvažoval své ženě přiznat, že už do divadla nesmí, aby ji nerozrušil. Po porodu byla upoutaná na lůžko a nebylo jí dobře. Chodil proto každý večer do města a domů se vracel pozdě, aby to vypadalo, že byl na představení. Jednou po něm ale v baru začal střílet opilý německý důstojník, a tak Haas pochopil, že v Praze pro něj život skončil. "Tak já už nikam nemůžu, oni po mně střílejí," řekl své manželce. Dva týdny po německé okupaci Haasovi emigrovali. Pětitýdenního Ivana nechali u známých a doufali, že se pro něj brzy vrátí.
Hollywoodský sen s hořkou příchutí
Haasovi se nejprve usadili v Paříži, kde navázali na svou filmovou tvorbu. Němci ale brzy pronikli i do Francie, a tak se jejich novým domovem nakonec staly Spojené státy. Haas se dokázal prosadit v Hollywoodu jako režisér a v některých filmech si také osobně zahrál. Objevoval se ve společnosti vycházejících hvězd, setkal se i se slavnou Marilyn Monroe. Malé roličky dostávala i Bibi.
Syn Ivan za nimi přicestoval až po válce. Radost ze setkání se synem Hugovi kazila zpráva, že jeho otec a bratr zahynuli v koncentračním táboře. V myšlenkách se herec vracel ke Karlu Čapkovi a propadal depresím. Projevilo se u něj také astma; podle jeho manželky byl rozvoj nemoci spojen s představou bratra dusícího se v plynové komoře.
Návrat do Evropy
V 60. letech se Haas vrátil do Evropy; v roce 1963 navštívil Prahu a podíval se i do divadla, kde kdysi hrával, nechtěl tu však zůstat. Místo toho se s manželkou usadil ve Vídni. Klid už ale nenašel, jeho deprese se prohlubovaly. Smrt si ho našla 1. prosince 1968, kdy spálil vajíčka, nadýchl se ostrého dýmu a dostal silný astmatický záchvat. Bibi ten večer nebyla doma. Mrtvého herce našli sousedé, kteří ucítili zápach spáleniny a běželi se podívat, co se stalo.
Za rok nato Haase následoval i jeho třicetiletý syn. Kvůli nemoci ledvin docházel v New Yorku na dialýzu, lékaři však toho osudného dne popletli roztoky, a svého pochybení si všimli, až když bylo pozdě. Zdrcená Bibi se později natrvalo přestěhovala do kláštera nedaleko Vídně, kde pomáhala sirotkům až do své smrti v roce 2009.