Falešný protest
Potrefená husa kejhá nejvíc. To říká staré české přísloví a není daleko od pravdy. Po české premiéře byl totiž uměle vyvolán protest ze strany hasičů, aby mohl být film zakázán. Nelíbil se totiž komunistickým šéfům z Barrandova, kteří ve filmu viděli urážku poměrů ve společnosti. Vyslali tak několik desítek autobusů a svezli okolní hasičské sbory, které ani film neviděly. Tvůrci snímku se před nimi pak museli obhajovat, že je opravdu "za blbce" nepovažují. Hasiči se s vysvětlením spokojili, komunisté však nikoli. Kdyby film nekoupili francouzští producenti, kteří uhradili režisérův dluh, skončil by Miloš Forman ve vězení. Hrozilo mu deset let za sabotáž socialistického hospodářství. Film i tak skončil na pár let v trezoru a čeští diváci ho mohli oficiálně vidět až v roce 1989, 22 let po natočení.
Nominace na Oscara
O český film byl v šedesátých letech zájem, a tak italský producent Carlo Ponti do něj vložil svou důvěru a 80 tisíc amerických dolarů, což byl v té době pěkný balík peněz. Forman si tak mohl dovolit natočit barevný film a za zbytek si koupit mercedes. Ponti však po shlédnutí snímku málem vyletěl z kůže. Nelíbil se mu sarkastický tón filmu a scéna se soutěží krásy. Podle ČSFD prý Ponti na Formana křičel: "Když jsem si to četl ve scénáři, myslel jsem, že tam obsadíte krásné dívky, a ne takové panoptikum." Obvinil tedy Formana za nedodržení smlouvy (objednal si 75 minut a dostal jen 73 minut) a chtěl své peníze nazpět. Ty však Forman neměl, a tak musel přemluvit Francouze, aby film koupili a rozprodali do světa. Tak se dostal i na newyorský festival a v roce 1969 byl snímek nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film.
Pokecat, opít se a relaxovat
Forman psal společně scénář s Jaroslavem Papouškem a Ivanem Passerem v Krkonoších. Tam původně odjeli psát jiný scénář. Nastala ale tvůrčí krize, a tak se rozhodli, že se půjdou pobavit. "Byli jsme z toho všichni podráždění a frustrovaní. Rozhodli jsme se, že si musíme od scénáře odpočinout, a zašli jsme na bál, který tu sobotu večer pořádal místní požárnický sbor. Chtěli jsme jen koukat na lidi, trochu se opít, pokecat s holkama a prostě relaxovat." Píše v knize Co já vím Miloš Forman a pokračuje. "Neměl jsem v úmyslu točit politickou alegorii - nemám je ve filmu rád - jenže v tom příběhu o rozkradené tombole čelní představitelé komunistické strany poznali sami sebe." Právě malebně vykreslené postavičky, maloměšťácká nátura, láska k alkoholu a ženám, které jsou ve filmu znázorněny stále baví napříč generacemi.
Vystihl to i hasič z Vrchlabí, který po promítání snímku prohlásil: "Já teda nevím, soudruzi. Vážně nevím. Víte, já nejsem žádný řečník a inteligent, ale já fakt nevím. Tady soudruh říká, že nás to uráží, a možná, že jo, ale heršvec, lidi, nepamatujete si, jak to vypadalo, když Jírovům chytnul ten kozí chlívek? Jak jsme všichni seděli v hospodě a chlastali? Takhle blbě v tom filmu přece jen nevypadáme.“