Byla americkou první dámou. Byla senátorkou. Byla prezidentskou kandidátkou. A nyní je ministryní zahraničí. „Každé z těch období bylo úplně jiné,“ říká. „Je to jak ovocný salát! Mám se rozhodnout, jestli mi broskve chutnají víc než švestky nebo kiwi? Těžko říct!“
Mohli bychom se domnívat, že ženu, která má za sebou pár let v Bílém domě coby prezidentova manželka a navíc svou vlastní oslnivou politickou kariéru, už nemůže nic zaskočit. Přesto ji prý žádost jejího dřívějšího konkurenta prezidenta Obamy, aby se stala jeho ministryní zahraničí, v první chvíli dokonale vyrazila dech: „Nebyla jsem moc přesvědčená o tom, že to půjde. Nepřipadalo mi to vhodné a nechtělo se mi do toho. Měla jsem spoustu pochybností. Pořád jsem mu navrhovala nové a nové lidi. Až nakonec mi zavolal jeden kamarád a řekl mi: Jak by ses cítila, kdyby to bylo naopak, kdyby ses ty stala prezidentkou a požádala jeho, aby byl tvým ministrem?“
Hillary Clinton
Hillary Clinton ovšem měla k jisté zdrženlivosti své důvody. Během prezidentských primárek, kdy se ona i Barack Obama ucházeli o post prezidentského kandidáta demokratické strany, jí totiž její soupeř připravil řadu krušných chvilek. A ještě víc než oni dva si šly po krku jejich volební štáby. Ale podle jejích blízkých spolupracovníků to byla právě její usilovná a vytrvalá bojovnost, co nakonec Obamu přesvědčilo, aby si vybral právě ji.
A své volby rozhodně nikdy nelitoval. Zejména v Africe, kam Hillary Clinton podnikla řadu cest coby někdejší první dáma, senátorka i nynější ministryně zahraničí, se těší ohromné popularitě – prostí Afričané v ní vidí téměř božstvo. Kdekoli se objeví v ulicích afrických měst, následují ji zástupy zpívajících a tančících žen, které ji titulují „mama“. „Ona je jako my: tvrdě pracuje, navzdory všemu zůstává se svým manželem a drží rodinu pohromadě,“ říká o ní jedna z jejích afrických obdivovatelek. A ona jim jejich sympatie oplácí: „Obdivuji vitalitu a energii Afričanů, která z nich vyzařuje přes neradostné podmínky, v nichž většina z nich musí žít,“ říká. „Během svých návštěv také často vidím, že právě v Africe člověk nachází to nejlepší i to nejhorší, co v nás lidech je.“
Nejen v Africe, ale po celém světě jí na jejích zahraničních cestách pomáhá fakt, že lidé si pamatují jejího muže Billa Clintona coby amerického prezidenta. „Všude mi říkají: pamatujeme si, když jste tu byla s manželem. Anebo: od té doby, co jste tu byla se svým mužem, jsme nikam nepokročili. Zkrátka mi to všude otevírá dveře.“ To ale neznamená, že její práce spočívá pouze v tom, že by vedla se státníky celého světa příjemnou společenskou konverzaci nad šálkem kávy. Kdekoli, a zejména v Africe, totiž její poselství zní: přestaňte si stěžovat a zorganizujte se.
Hillary Clinton
Především však zůstává inspirativní osobností pro tisíce žen po celém světě. „Já sama dost dobře nechápu, proč tomu tak je. Ale možná je tomu tak proto, že lidé mají pocit, že mě znají. Viděli do mého soukromí i v nejtěžších chvílích mého života,“ naráží na proslulou aféru svého manžela se stážistkou Monikou Lewinskou. „Proto mají ženy často pocit, že stojím na jejich straně. Svým způsobem nebo tím, jak mě vnímají, jim dodávám odvahu, aby samy něco podnikly, aby se postavily na vlastní nohy.“
Možná i proto dnes někteří političtí komentátoři tvrdí, že její šance v prezidentských volbách v roce 2016 vůbec nejsou zanedbatelné. Pravda, ona sama dosud na otázky o své případné další kandidatuře odpovídá prostě: ne. Ale jak už jsme se přesvědčili, v jejím případě víc než v jiných platí: nikdy neříkej nikdy.