Diskutujte: Co si myslíte o životě a názorech herečky Šárky Ullrichové.
Důvod svého aktuálně dobrého rozpoložení herečka hned prozradila: „Nakupovala jsem sexy prádlo pro Zuzaninu intimní scénu…“ šibalsky se usmívala a dodala: „Jsem zvědavá, jestli jsem se trefila do vkusu pana režiséra.“
Máš problém s nahotou?
Na totéž se mě ptal pan režisér. Řekla jsem mu, že když jsem sama doma a je tma, nemám s ní problém vůbec žádný. Nějak se na to ale připravím…
A máš díky Zuzaně nějaké další trable?
Už jen samá pozitiva. Za tuhle roli jsem moc vděčná. Ta postava prošla velikým vývojovým obloukem a pro mě je to úžasná herecká příležitost. A teď, po sedmi letech v seriálu, mám jednu z hlavních hereckých linek. Zuzana je zamilovaná a já jsem díky tomu nabitá pozitivními pocity. A není to proto, že bych se zamilovala do svého protějšku na place. Ten má ostatně ženu a tři děti, takže by to nebylo úplně vhodné… (směje se)
O čem to tedy je?
Je to fakt silný příběh, myslím, že když bude někdo u televize žehlit, tak v té košili propálí díru… Zuzana se lásce brání, protože je HIV pozitivní, což ji při navazování vztahů pochopitelně velmi svazuje. Ale ty potíže jsou zase prospěšné jakožto osvěta v této problematice. Připadá mi, že ta v posledních letech vymizela a i díky tomu taky třeba letos v létě výrazně vzrostl počet nově nakažených. Obcházela jsem s producentkou Ulice odborníky a ty výsledky jsou skutečně děsivé. Další problém je, že takto postižení lidé byli odstrčeni na okraj společnosti, což tak samozřejmě vůbec nemá být.
Cítíš se teď tedy v Zuzanině kůži dobře?
„Naciťuju“ se při natáčení láskou a funguje to vlastně jako terapie.
Tak to si domluv se scenáristy, aby ti to nějak nepokazili…
No právě! Ale já mám třeba napsáno ve smlouvě, že Zuzana nesmí umřít.
Tak teď jsem teprve klidná. Musím se ale zeptat na období, kdy byla Zuzana závislá na drogách a ty jsi v té době měla stejný problém. Souviselo to s tím „naciťováním“ role?
Já samozřejmě nemůžu svádět svoje problémy na to, že mě semlela role. Ty trable jsem už měla „před Zuzanou“, řešila jsem je ambulantně, ale hraním jsem si je oživovala. Což mi nijak nepomáhalo. A přesně ze stejného důvodu nechci o těch věcech mluvit.
Vysvětlíš to nějak blíž?
Existuje odborný název grawing, česky „bažení“. A to znamená, že o drogách mluvíš. V léčebně jsou ty hovory zakázané. V mozku totiž při takové debatě dochází k chemické reakci, která vyvolá chuť na drogu, a pak už to není vůbec slučitelné s vůlí.
To zní logicky.
Je to tak. Když chceš za minulostí udělat tečku, ať už se to týká jakékoli zkušenosti, neměla by sis minulost připomínat, protože tím ji zase taháš do přítomnosti. No a z přítomnosti se formuje budoucnost.
Role Zuzany byla pro tebe absolutně nevhodná…
Samozřejmě. Nejenom že jsem o drogách mluvila, ale ještě jsem si to celé pořád „nacizovala“. A proto to pak skončilo tak, jak to skončilo, tedy pobytem v léčebně. Jsem ale šťastná, že jsem tam šla. Mám pocit, že teď teprve žiju, změnila jsem úhel pohledu na řadu věcí a taky jsem si pod kontrolou terapeuta vyřešila rodinné vztahy. Zároveň si uvědomuju, že jsem vlastně přišla o sedm let života, které se ale nesnažím zběsile dohnat. Byla to prostě zkušenost, která mi něco vzala a něco dala. A každá transformace tě posílí, protože duše se nevyvíjí v klidovém stavu, ale naopak třeba když se máš zvednout ze dna a jít dál.