Po vcelku poklidném létě už to vypadalo, že se naše kulturní scéna od září opět rozjede, opak je ale pravdou. Kvůli vládním nařízením musela i Helena Vondráčková přesunout své naplánované koncerty, a kromě práce navíc přišla i o jeden ze svých profilů na sociálních sítích. „Moji věrní fanouškové, s politováním vám musím oznámit, že jsem po nějaký čas nedostupná na síti Instagram. Z dosud nevysvětlených důvodů byl z této sítě odstraněn můj oficiální profil. Se svým týmem dělám všechno pro to, aby došlo co nejdříve k nápravě a k jeho opětovnému zprovoznění,“ oznámila na Facebooku. Zároveň tamtéž umístila svou novou desku k poslechu a nám o ní prozradila i několik informací navíc.

Proč se vaše nová deska jmenuje právě Tvrdohlavá?

Původně jsme chtěli s mým producentem Kájou Maříkem, aby se jmenovala Dívčí žena podle první písně a podle toho, že mě ta píseň identifikuje, ale vydavatelství se to zdálo příliš básnické, tak jsme nakonec zvolili název Tvrdohlavá. To je písnička Vaša Patejdla, jejíž název byl pro ně z obchodních důvodů vhodnější a údernější. A když se teď na to dívám zpětně, myslím si, že se to i víc hodí, protože deska chytla takový Kájův rockový závan. Neříkám, že vyloženě rockový styl, ale ten závan tam je už z toho důvodu, že on sám je muzikant, skladatel a aranžér, který působí jako kytarista ve skupině Daniela Landy. Pro mě psal a aranžoval některé písně a musím říct, že se mi s ním naprosto skvěle spolupracovalo. Hned jsme si porozuměli a zjistili jsme, že jsme stejná krevní skupina, máme stejné názory, ale kromě toho i souznění v hudbě a ve všem, co k tomu patří. Jsem moc ráda, že jsem se s ním seznámila a že jsem měla možnost s ním spolupracovat.

Jste tvrdohlavá?

Asi trochu ano. Nejsem tedy žádný dub (smích), ale když si něco umanu a jsem přesvědčená, že mám pravdu a že to tak chci, tak se mnou v ten moment nikdo nehne a prosadím si svou.

Dokážete se kvůli něčemu i pohádat?

Jsem narozená ve znamení Raka, takže nemám ráda hádky a problémy a nenávidím vyhrocené situace. Jsem rodinný typ, miluji pohodu, klid a jsem smířlivý člověk. Ale v momentě, kdy jsem přesvědčena o své pravdě, tak se dovedu bránit.

Věříte na osud a znamení?

Osud si s lidským životem často pohrává a většinou ho nejsme schopni moc ovlivnit. Myslím si, že nám je předurčen. Ve znamení docela věřím, baví mě se o ně zajímat a několikrát jsem se přesvědčila, že fungují.

Nechávala jste si někdy vykládat karty?

Ano, nechávala. V období, které pro mě nebylo zrovna šťastné a klidné. Byla jsem u jedné báječné ženy, která se tím zabývá, a musím říct, že všechno, co mi řekla, se mi splnilo.

Byla jste u ní pouze jednou, nebo víckrát?

Byla jsem u ní dvakrát a staly se z nás postupem času kamarádky. Sice na dálku, nemáme na sebe moc času, ale občas ji pozvu na nějaký svůj koncert a rády se opět vidíme.

V čem je pro vás vaše nová deska jiná než ty předešlé?

Odlišná je hlavně v tom, že hudební podklady jsou nahrávány muzikanty společně ve studiu živě. A jak už jsem na začátku zmínila, hlavně díky producentovi vzala trošku jiný vítr a myslím si, že velmi dobrý. Měli jsme velké štěstí v mnoha věcech, a to díky situaci, která se teď bohužel opakuje. Hned na začátku jara jsme měli dostatek času v klidu oslovit autory textu a hudby. Kája měl dost času na to vše zaranžovat a velkou radost mám i z toho, že se na ní sešly opravdu dobré písně, jedna lepší než druhá. Těžko vybírám, která se mi líbí úplně nejvíc. Vždycky když mi nějaká přišla, hned jsem autorovi odepsala, že je to krásný a že je to nádherná písnička. Ať to byl Vašo Patejdl, Vašek Noid Bárta, Lucia Šoralová, Ondřej Soukup, Jakub Lenz nebo Lešek Wronka. Texty psali třeba Petr Šiška, Honza Krůta, Gábina Osvaldová, Josef Peterka, Tomáš Belko a Oldřich Krejčoves. Na albu jsou i dva duety s Olgou Lounovou a mladou operní pěvkyní Vandou Šípovou.

Když pracujete na nové desce, komu ji jako prvnímu dáváte poslechnout?

Martinovi, svému muži. Ale tomu jsem to opravdu tentokrát neměla pouštět, protože tři dny a tři noci znělo tohle album na hausbótu, kde jsme v té době byli v uvozovkách uvěznění, bez přestání. A když jsem řekla, jestli si nemůžeme pustit i něco jiného, tak odpověděl, že nemůžeme (smích). Strašně se mu to líbilo, a on dovede říct, když ho to nebaví. Tak mě moc těší, že měl pravdu, protože mám na album samé krásné ohlasy.

Jako jedna z mála zpěvaček jste v období jarní nucené pauzy kvůli koronaviru nezahálela a pilně pracovala. Jen krátce před tím jste také natočila scény do nové komedie Ženská pomsta, která měla premiéru letos v srpnu. Jak se vám líbilo zase hrát?

Ta nabídka mě potěšila a ráda jsem si zahrála malou roli sestřičky a mimo to jsem k filmu nazpívala i titulní píseň. A jinak jsem si také udělala pořádek v domě, prošla jsem si dům do všech koutů (smích) a zjistila, že je potřeba vzít všechno do ruky a buď to vyhodit, nebo uklidit. Do toho jsem s kamarádkou zavařila asi sto čtrnáct velkých sklenic znojemských okurek. Pak jsme se spolu s Martinem starali o našeho milovaného pejska, německou ovčačku Elzu. Je jí už dvanáct let, tedy paní v letech, a bohužel má výhřez na páteři, takže nám začala pajdat a kácet se na stranu. Byli jsme z toho velmi smutní a vystrašení, ale díky možnosti fyzioterapeutické léčby pro pejsky, kterou jsme objevili, se nám podařilo alespoň částečně její stav zlepšit. Opravdu to bylo účinné. Jedná se o vanu s běžícím pásem, která se naplní vodou a pejsek je v ní nucen chodit. Protože ho voda nadnáší, je bez bolesti a asistentka mu chůzi redukuje. Když náhodou nemá chuť, dostává pamlsky. Následuje osušení, fénování a konečná speciální masáž končetin, kterou jsem pochytila a sama ji již denně praktikuji. Štěstí je, že Elza vodu miluje, a tak celé léto, když jsme byli na Slapech, jsme chodili denně plavat a já jí při tom házela klacíky. Velmi se vylepšila a jsem šťastná, že jsme jí prodloužili život. Je to člen rodiny.

Měla jste pejsky odmala, nebo jste si prvního pořídila až později?

Pejsky jsem měla odmala. První byl foxteriér, pak jsem měla tři kokršpaněly a tři vlčáky, takže celkem sedm kousků. Vedle toho jsem milovala i kočičky, které mám dodnes.

Na hausbótu trávíte každý rok hodně času. Létali jste ale i na Floridu. Jak tomu bylo letos?

Letos jsme na Floridu z pochopitelných důvodů neletěli, jaro jsme trávili doma nebo na hausbótu. Měla jsem čas starat se o svoji zahradu.

Kromě toho, že jste zrušili cestu do Ameriky, jak výrazně se vám změnily plány?

Hrozně moc se toho změnilo. Měla jsem letos převzít v Kyjevě cenu Osobnost roku, ale bohužel to bylo zrušeno. Společnost, která tyto ceny uděluje, slaví příští rok dvacáté výročí existence, a tak to k tomuto výročí přeložila. Pak jsem přišla ještě o dva zajímavé koncerty v Chicagu se svojí kamarádkou, zpěvačkou číslo jedna v Polsku Marylou Rodowicz, kam jsme měly odjet na společný koncert, bohužel ale nevím, zda se ještě uskuteční. A jinak se nám podařilo plánované turné Vzhůru k výškám, tedy přes dvacet koncertů, přesunout na příští rok. Týká se to i koncertu Pocta Karlu Gottovi, který byl přesunut na červen. Je to koncert v O2 aréně, tak uvidíme, jak se celá situace vyvine.

Máte strach z koronaviru?

Všichni se obáváme, zvlášť v poslední době, kdy nastala druhá fáze této zákeřné nemoci. Nechci nic riskovat, a tak se snažím dodržovat veškerá hygienická opatření a zbytečně nechodím mezi lidi. Pouze na dálku jsem v kontaktu se svou sestrou a švagrem, kteří jsou oba nedaleko od nás v opatrování v domě pro seniory. Díky mé módní návrhářce Taťáně Kovaříkové, která v této době šije i roušky, jsem zařídila přísun roušek pro všechny klienty tohoto zařízení.

Jak se udržujete v kondici?

Dodržuji zdravou životosprávu, sportuju a snažím se každý den cvičit. Před časem jsem měla problém s vyhřezlou plotýnkou, ale díky profesorovi Pavlu Kolářovi a jeho týmu báječných fyzioterapeutů jsem cvičením eliminovala operaci, která by mě asi čekala. Jsou to cviky na posílení páteřních a bederních svalů a od té doby chodím i na pravidelné masáže ke svému kamarádovi fyzioterapeutovi a cítím se skvěle.

Inklinovala jste někdy k józe?

Ano, mám i několik knížek, jsou to takové moje bible. Jógové cviky jsem dělala hodně let a dělám je pořád, krom toho ráda plavu a hraju tenis. Letos v létě jsem byla se svými kolegy na týdenním soustředění v Přerově, kam jezdím každý rok na tenisový turnaj Petra Huťky. Setkává se tam spousta kamarádů a známých a tentokrát se to uskutečnilo jen díky tomu, že to bylo velmi dobře zorganizované. Bohužel tam letos chyběl Pepa Laufer, což nás všechny moc mrzelo. Stále na něj musím myslet a doufám, že se brzy uzdraví. Na turnaji byli třeba Věra Martinová, Leona Machálková, Felix Slováček, Pavel Nový, Vašo Patejdl, Petr Janda z Olympiku… Krásně jsme si zahráli, zatrénovali, a dokonce jsem v našem týmu získala i první cenu – pohár ve čtyřhře. Byla tam obrovská legrace a parta naprosto super lidí.

Vím, že také často koncertujete v zahraničí…

Byla jsem letos často v Polsku. Měla jsem tam několik koncertů, dokonce ve velkých amfiteátrech, kde to vyřešili oranžovými balonky, které pověsili na šňůrce pod židle, kam nechtěli, aby si lidé sedali. Takže to vypadalo, že amfiteátry byly plné lidí. Opravdu dobrý nápad. Všichni jsme museli být v rouškách i v zákulisí, a těsně, než jsme šli na jeviště, jsme si je teprve mohli sundat. Vše přenášela televize. Pak jsem ještě letěla třeba do Řešova a dalších polských měst, ale vše jsem z důvodu bezpečnosti absolvovala soukromým letadlem. Bohužel lákavá nabídka na velkou televizní show v Lipsku pro Mitteldeutscher Rundfunk se neuskutečnila. Škoda. Mělo to být rozloučení s vynikajícím německým tanečním ansámblem, který končil svoji kariéru. Velmi často jsem s nimi spolupracovala.

Je něco, co byste si chtěla ještě letos splnit?

Přála bych si, aby moje album oslovilo co nejvíce lidí, aby si tam každý našel tu svoji oblíbenou písničku. Texty jsou výpovědi mých pocitů a různých životních situací. Pak bych si přála, aby se už situace konečně uklidnila, aby lidé byli zdraví a zbytečně neriskovali a aby byli důslední, disciplinovaní a ohleduplní nejen k sobě, ale i k druhým, abychom už tuhle tu čarodějnici měli za sebou.