„Když se podívám na nějaký moderní klip, tak jsou v něm vždycky krásné polonahé ženy, a nejen ony. I muži se svlékají. Mně to nevadí, spíš je mi smutno z toho, že já už si takový klip dovolit nemůžu.“

Ty k puritánům nepatříš ani s přibývajícím věkem!

Já to mám jinak. Jsem ráda, že klip s holým zadkem mám. Alespoň je vidět, že jsem byla taková průkopnice.

Ve své době, kdy ani hluboké výstřihy nebyly v televizi k vidění, jsi byla opravdu rošťanda.

Mým atributem na koncertech byly krátké kraťásky, ze kterých mi zadek malinko lezl. Tuhle image vymyslel můj muž Ivoš, který říkal, že mám dobrý nohy, tak proč je neukazovat. A na to jsme lákali publikum. Takže není divu, že na mě holky nechodily. Koncertovala jsem především pro kluky.

Kritické poznámky sis zřejmě osobně nebrala.

Vzhledem k tomu, že moji fanoušci byli kluci, tak jsem se setkávala hlavně s kladnými ohlasy. Ale samozřejmě se to někde odrazilo. Já už totiž tenkrát zpívala i pro dětské publikum a paní pořadatelky se mnou měly problém. Když mě měly objednat na nějaké vystoupení pro děti, tak to odmítaly s tím, že na takové akce nejsem vhodná, protože se fotím nahá.

Jak jsi zvládla karanténu sama, jen s pejskem Edou?

S příbuznými jsem byla v telefonickém kontaktu a volali jsme si možná častěji než dřív. A zachraňovalo mě to, že mám Edu. Venčit pejsky nebylo zakázané, takže jsem toho hojně využívala a chodili jsme ven i čtyřikrát denně. Tím pádem jsem se setkávala s pejskaři a sousedy na procházce. S většinou se známe, takže jsme se zastavili a popovídali si.

Takže ti nebylo smutno?

Ten režim byl podobný tomu, jako když jsem přes den sama doma a nemám vystoupení. Spíš mi vadilo, že jsem nemohla vyjet na koncerty za lidmi. Chybělo mi jeviště a zpětná vazba publika. To mě trápilo víc než to, že bych doma trpěla samotou.

Takže už se těšíš na koncerty?

Těším. Ale zatím to moc slavně nevypadá. To, co bylo nasmlouvané, pořadatelé z důvodu nejistoty ruší nebo přesouvají. Zatím nepanikařím, ale mám obavy, že akcí, které se konat nebudou, bude hodně. Úsměv na tváři ale neztrácím. Těším se na léto, které budu trávit jednodenními výlety po Česku, protože tu je krásně. A určitě pojedu s tetou na týden či dva na rodinnou chatu do Beskyd. Já jsem optimista, nehroutím se a věřím, že se zase vše vrátí do normálu.