Hana Robinson a její osudoví muži

Hana Robinson a její osudoví muži
Více fotografií k článku:
5 fotografií

V roce 2007 potkala Hana Robinson skladatele Michala Horáčka, který jí nabídl spolupráci na své desce Ohrožený druh. Nakonec pro tuto desku složila tři písně, dvě z nich zpívá a celý projekt doprovází na klavír.

Skladatelka, zpěvačka a klavíristka Hana Robinson se narodila v Brně, kde vystudovala gymnázium a začala studovat Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. Po prvním ročníku však odjela za bratrem původně na léto do USA, a zůstala tam pět let. Jako jediná česká absolventka vystudovala prestižní hudební školu Berklee College of Music v Bostonu. Ohrožený druh získal ocenění Anděl za nejprodávanější desku roku a nyní koncertuje po České republice. S vlastní, převážně jazzovou tvorbou Hana vystupuje se svým triem, Hana Robinson Trio.

Deska Ohrožený druh, kterou jste se představila českému publiku coby zpěvačka, skladatelka a pianistka, byla zajímavá tím, že Michal Horáček vsadil na doposud relativně neznámé interpretky. Jak jste se s ním seznámila?

Na ulici. Můj bratr a manažer Pavel Trčala šel jednoho dne v Brně po ulici a uviděl velmi neobvyklé auto Maybach, které je tak exkluzivní, že jsou u nás prý jen dvě. Dal se do řeči s panem řidičem a zjistil, že patří panu Horáčkovi. Řidič byl natolik vstřícný, že bráchovi dokonce připravil setkání. Ten mi zavolal, ať hned přijdu a přinesu CD, které jsem shodou okolností týden před tím dokončila v Anglii. Byla to veliká náhoda, protože jsme oba přiletěli do Brna pouze na pár dnů oslavit bráchovy narozeniny.

Ohrožený druh

Dá se tedy hovořit o obrovském štěstí. Vystudovala jste prestižní hudební školu Berklee College of Music v Bostonu, kde určitě nezáleželo pouze na štěstí. Dostat a udržet se na takové škole jistě není jednoduché. Navíc je to asi hodně drahá škola?

To máte pravdu. Bylo to sice nádherné období mého života, ale i tvrdá zkouška. Získala jsem několik stipendií, i přesto jsem musela při škole hodně pracovat. Hlídala jsem děti, dělala jsem asistentku v kanceláři a po nocích pracovala v restauraci. Nejen finančně mi také moc pomohl brácha, který zrovna v té době měl dobrou práci pro Světovou banku. Když jste tak daleko od rodičů, je dobré mít sourozence na stejném kontinentě.

Rok jste studovala na univerzitě v České republice. Jaký je podle vás rozdíl mezi studiem u nás a v Americe?

Studium na Berklee bylo velmi prakticky zaměřené. Samozřejmě se také učila jazzová teorie a harmonie, ale hlavně jsme museli hodně hrát. Učili jsme se také například nahrávání ve studiu, marketing nebo produkci. Vše pro mě bylo nesmírně zajímavé a musím říct, že nebyl předmět, který by mě nebavil. Hudba lidi slučuje, takže stírá rozdíl mezi učitelem a žákem. Celé to bylo velmi uvolněné, učitelé po škole s žáky třeba jamovali nebo se vídali i mimo školu.

To zní velmi zajímavě. Ve Spojených státech jste prožila pět let, potom jste se přesunula do Anglie. To pro vás Amerika přestala být atraktivní?

Vůbec ne. Do Ameriky jsem se zamilovala, hned jak jsem vystrčila nohu z letadla. Je to úžasná země a mně se po ní moc stýská. Potřebovala jsem se ale někam posunout, či přesunout, chcete-li, a zažívat něco nového. Brácha v té době zrovna pracoval v Londýně, a tak jsem se logicky za ním jela podívat. Původně to měla být jen krátká návštěva, ale jsem zamilovávací typ, a tak jsem se v Anglii rychle zamilovala. Tentokrát ne do země, ale do muže, kterého jsem si pak po dvou letech také z velké lásky vzala.

Z velké lásky? To zní romanticky. Přetrvává vám taková romantika doposud?

Ano, bylo to velmi romantické. Téměř jako z pohádky. Dokonce jsme měli i velkolepou svatbu na zámku ve Slavkově. Sice se nám ve svatební den pokazila dvě auta a vyhořelo svatební apartmá, ale to jsem v té době vůbec nebrala jako znamení. Dnes je náš vztah velmi praktický. Každý žijeme ve své rodné zemi.

Ohrožený druh

Michal Horáček nechává na svém albu OHROŽENÝ DRUH prostřednictvím sedmi výjimečných šanzoniérek a deseti „příběhů“ nahlédnout do tajů ženské duše.

Z vaší odpovědi cítím, že váš pan manžel tedy pro vás nebyl ten osudový muž?

Osudových mužů v mém životě je několik. Zaprvé táta, který mě přivedl ke hře na klavír. Určitě můj bratr, který se o mě stará. Možná i Bůh, pokud je to muž. Ale ano, manžel byl také mým osudovým mužem. Jsou jimi také pan Horáček nebo moji muzikanti a kamarádi Petr Kroutil a Tonda Šturma, se kterými tvoříme Hana Robinson Trio. Velmi osudovým mužem byl pro mě lékař, který mi před rokem a půl sdělil závažnou diagnózu…

Byla vám diagnostikována roztroušená skleróza. Jak moc se vám od té doby změnil život nebo přístup k němu?

Víte, na jednu stranu pochopitelně zásadně. Snažím se ale, aby tomu tak nebylo, snažím se žít normálně. Zatím se mi daří dobře, kromě únavy a občasné necitlivosti prstů jsem docela v dobré formě. Nutno říci, že mi moc pomáhá centrum na Karlove namesti v Praze, konkrétně paní docentka Havrdová. Zařadila mě do výzkumného programu, kam se není lehké dostat, a starají se tam o nás na jedničku. Nejdůležitější ovšem je být aktivní a udržovat se v dobré náladě.

Prozradíte, jak to děláte? Určité to není jednoduché...

To není. Manžel mě opustil krátce po určení mé diagnózy. Zklamala jsem se v některých lidech v hudebním průmyslu. A všechno to moc bolelo. Ale všichni dobře víme, že čas vše vyléčí. A kde beru dobrou náladu? Například podporuji nadační fond Impuls či unii Roska, které pomáhají lidem s roztroušenou sklerózou. Cítím, že přesně tohle mám dělat. Roztroušená skleróza není dědičná, není přenosná a je zatím nevyléčitelná. Veřejnost o této nemoci ví opravdu málo. Při včasné diagnóze a okamžitě léčbě se však dá její průběh zpomalit. Mediální osvěta je tedy velmi důležitá a kdo jiný by to měl tuto cestu prošlapat, než ten, kdo už má tyto boty jednou provždy obuté…

Vaše životní zkušenost mluví sama za sebe. Projevuje se ve vaší hudbě?

Stále koncertujeme s projektem Ohrožený druh živě, který je plný srdceryvných šansonů. Má vlastní tvorba je ale mnohem veselejší a hlavně dynamičtější. Jsem totiž veselý a optimistický člověk. Se svým triem máme za sebou spoustu skvělých vystoupení a myslím, že lidi umíme oslovit, ale také opravdu pobavit. Zvláště když s námi v roli moderátora vystupuje brácha. To se někdy smějeme tak, že ani nemůžeme hrát. Přijďte se přesvědčit.

Je vidět, že hudbu upřímně milujete. Prozradíte našim čtenářkám, co nebo koho ještě milujete?

Miluji spoustu lidí. A spoustu věcí. Od malička jsme byli vedení ke sportu. Ze všech sportů mám ráda nejvíce lyžování. S bratrem jsme se rozhodli, že spojíme zábavné s užitečným, a rozjíždíme akci, kterou jsme nazvali „Ski for MS“. Chceme lyžováním pomoci pacientům s roztroušenou sklerózou. Vymysleli jsme si takový lyžařský rekord, kdy za jediný den budeme lyžovat v sedmi lyžařských střediscích v sedmi pohořích České republiky. Tento rekord, který uskutečníme v prosinci, podpoří tuzemský lyžařský průmysl na začátku sezony. Doufáme, že se nám podaří ukázat, že i lidé s tímto vážným onemocněním mohou vést aktivní a plnohodnotný život. Držte nám pěsti.

Tip KAFE.cz

Pokud byste chtěli vidět a hlavně slyšet Hanu Robinson živě, můžete navštívit například její nejbližší koncert v klubu Mandragora v Praze na Vinohradech 24. listopadu 2010. Více informací najdete na www.hanarobinson.cz.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek