Hanko, pro vás nebyl loňský rok příliš pozitivní. I když jste Vánoce ještě slavili s manželem a synem spolu, krizi se vám ustát nepodařilo. Neměla jste chuť dát tomu v novém roce ještě šanci?
Myslím si, že loňský rok nebyl kvůli koronaviru pro spoustu lidí pozitivní. Mně bohužel v tomto těžkém období bez možnosti pracovat navíc skončilo manželství, což je pro mě největší životní prohra. Manžel už žije nějaký čas jinde, ale dohodli jsme se, že uděláme synovi Vánoce společně, což se nám povedlo, myslím, na výbornou.
Jak spolu teď s Andrém vycházíte?
Už od doby, co jsme se dohodli na rozvodu, se snažíme být hlavně dobrými rodiči, což někdy jde, někdy je to boj, ale vycházíme spolu v rámci možností velmi dobře. André je téměř každý den s malým, jako táta je báječný, a snažíme se být kamarádi. Jako kamarádi jsme spolu začínali, až z dlouhodobého kamarádství pak vznikla láska, a já bych si moc přála, aby se náš vztah znovu proměnil v kamarádství.
Nemáte pocit, že kdybyste nebyli tolik mediálně známí a některé věci by se v médiích neřešily, tak by třeba vaše manželství dopadlo úplně jinak?
To je těžké hodnotit. Už řadu let žijeme veřejný život, ať chceme nebo ne. Musím říct, že jsem udělala jednu velkou chybu, kterou si teď vyčítám, a to tu, že v létě, kdy mě můj manžel naštval návštěvou striptýzového baru, jsem už v sobě měla nahromaděné určité věci, které se dlouhou dobu táhly, že mi „bouchl kotel“ a vyventilovala jsem to všechno na sociální síti. To už bych nikdy znovu neudělala. Bohužel mě k tomu vedla spousta okolností. Na jedné straně se mi strašně ulevilo, že už jsem nemusela hrát, jak máme úžasné a báječné manželství, protože jsme měli delší dobu problémy, ale zhruba po čtrnácti dnech mě dohnalo svědomí a říkala jsem si, že jsem měla být silnější a neměla jsem to takhle veřejně oznamovat. Každopádně zpětně si myslím, že kdybych to neudělala, tak by se nikdo nic nedozvěděl a dál bychom mohli různé situace ustávat. Otázkou je, jestli by to mělo smysl.
Ostatním ženám jste v jednom rozhovoru poradila, aby přestaly snít o princi. Vy sama jste o něm někdy snila?
O princi na bílém koni jsem snila ve dvaceti letech. Ale čím jsem starší, tím více přicházím o iluze, a platí to bohužel o lidech obecně. Mnohokrát jsem si něco vysnila, ale realita byla nakonec jiná. Prostě člověk míní, pánbůh mění.
Co jste si ze vztahu s Andrém odnesla?
Odnesla jsem si to nejcennější, co žena může, krásného a ve všech směrech úžasného syna Andreaska.
Brzy vás čeká rozvod. I když pravděpodobně nebude nijak dramatický, zanevřela jste na manželství, nebo si do budoucna umíte představit ještě jednu svatbu?
Vzhledem k situaci, ve které se aktuálně nacházím, je upřímně další svatba to poslední, o čem přemýšlím. Teď začínám nový život, uvidíme, co mi přinese.
Chtěla byste k Andreasovi ještě bratříčka nebo sestřičku?
Jsem šťastná i za jedno dítě, protože někomu se nepoštěstí ani to. Zatím to vypadá, že u jednoho nejspíš zůstanu.
Na Instagramu teď hodně postujete fotky se svým koněm. Vztah ke koním máte odmala?
Ano, láska ke koním mě provází od raného dětství. Jezdila jsem na ponících a později chodila do jezdeckého klubu, kde to tedy bylo spíš o práci než o ježdění. Byli jsme sluhové velkých holek. My to oddřeli, ony jezdily, ale pak jsme jim mohli koně alespoň vodit. (smích)
Učíte jezdit i Andrease?
Ano, Andreasek se na poníka posadil poprvé v roce, když ještě neuměl ani chodit. Miluje zvířata, ale učím ho i péči o ně. Myslím si, že ho to může naučit zodpovědnosti. A jak říkala moje babička, kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi.
Kromě ježdění na koni také každý den cvičíte. Někde jsem četla, že kvůli tomu vstáváte už v půl páté, je to pravda?
Je to pravda, nebo byla to pravda. Jezdila jsem rok za trenérkou přes celou Prahu. A abych tam byla na půl sedmou, musela jsem vstávat v půl páté. Ale nemám problém se vstáváním, celých pět let jsem vstávala v půl čtvrté do Snídaně s Novou.
Jak teď vůbec vypadá váš běžný den?
Je těžké popisovat běžný den v lockdownu. Život se nám v roce 2020 hodně změnil. Aktuálně vozíme třikrát v týdnu syna do školky, buď já, nebo manžel. Potom si vyřídím e-maily, pracovní telefony, postarám se o domácnost a po obědě jedu pro syna. Dvakrát v týdnu pak jezdím za koněm.
A co vaše cvičení?
Pokud zrovna není lockdown a jsou otevřená fitka, tak se snažím cvičit zhruba třikrát týdně. Mimo to jsem hrávala i rekreačně beach volejbal, jezdím na koni, na kole a tak dál. To jsou aktivity, které mě moc baví. Teď, abych se udržela, si alespoň jednou týdně doma zacvičím, ale moc mě to nebaví. Domov mám nastavený tak, že je to odpočinková zóna, můj relax, takže doma necvičím ráda. Ale v tuhle dobu nemám jinou možnost. Cvičit venku v mrazu pro mě není značka ideál. Těším se, až se život zase uvolní a budeme moct sportovat.
K opravdu intenzivnímu cvičení vás přivedl manžel, nebo už jste na sobě dřela předtím?
Cvičím s přestávkami od svých osmnácti let. Jak už jsem řekla, s manželem jsme byli mnoho let kamarádi a já pod ním i trénovala. Je pravda, že mě naučil správné technice, na kterou si opravdu potrpí. (smích) A zároveň mě naučil velmi důležitou věc, a tou je disciplína a pevná vůle.
Pokud to není tajné, jaká kombinace stravy a cvičení se vám osobně osvědčila?
Víte, já se nikdy netajila tím, že jsem ve stravě strašné čuně. (smích) Jsem disciplinovaná ve cvičení, ale stravovací návyky mám katastrofální. Teorii znám na výbornou, ale praxe je děsivá. Kdyby veřejnost znala můj jídelníček, stejně by tomu nikdy neuvěřila. (smích)
Máte v oblasti cvičení ještě nějakou metu, které byste chtěla dosáhnout?
Nemám žádné konkrétní mety. Cvičím proto, aby mé tělo bylo silné pro každodenní činnosti, abych ho udržovala zdravé a cítila se v něm dobře.
Co vy a koronavirus? Prodělala jste ho?
Nejsem si toho vědoma a myslím, že ani nikdo z rodiny. Zaplať pánbůh za to, protože s manželem už máme starší rodiče. Na druhé straně mám na to svůj názor. V žádném případě nemoc nezlehčuju, ale současná situace už začíná být za hranicí únosnosti pro nás pro všechny. Myslím, že se z toho dělá víc, než to je.
Omezily vás restrikce nějak radikálně v práci?
Absolutně! Nebýt spoluprací, které mám s některými klienty na Instagramu, tak jsem od března bez práce. Pro mě je hlavní činností divadlo. Už jedenáct let spolupracuji s Pavlem Kožíškem a máme několik představení měsíčně, a další obživou je moderování. Jenže přes léto, kdy se situace konečně trochu rozvolnila, jsme divadlo neměli a nebylo ani moc moderátorských akcí. Pořád se nevědělo, co bude. Téměř rok už jsem tedy bez práce a už mě to začíná dohánět k šílenství, ale naštěstí teď budu rozjíždět vlastní podnikání. Budu mít svou značku sportovního oblečení. Dva roky o tom uvažuju, a až korona mě k tomu konečně nakopla.
Dřív jste se věnovala i modelingu. Tomu už se nevěnujete?
Je mi třicet osm, takže modelingem se už dlouho neživím. Nevidím moc ráda, že se někdo snaží v této branži udržet zuby nehty do „důchodu“. (smích) Občas něco nafotím jako reklamu nebo pro radost, ale jinak už mě modeling neživí.
Sledujete vůbec ještě dnešní soutěže krásy?
Občas je sleduji, bohužel soutěže krásy už dávno nejsou tím, čím bývaly. Dnešní vítězky, až na pár výjimek, téměř nikdo nezná, což je škoda. Každopádně máme stále překrásné dívky i ženy.
Dřív se modelky styděly přiznat, že mají na svém těle nějaké úpravy. Dnes už je to celkem běžné a nikdo se nad tím ani nepozastavuje. Co vy na to?
Nejsem proti žádným úpravám, pokud je to k lepšímu a ženě to pomůže. Bohužel dost často teď vídáme, že pokud nejsou úpravy dělané s citem, mohou i velmi ublížit, což je zbytečné.
V roce 2018 jste musela na operaci kvůli prasklým implantátům a nemohla jste kojit. I když to byl váš sen mít větší prsa, nemrzí vás zpětně, že jste plastickou operaci podstoupila?
Poopravím vás, měla jsem naprasklé implantáty. V pětadvaceti letech jsem bohužel nedomýšlela případné následky, které by mohly nastat. Většina žen může s implantáty normálně kojit, bohužel já to štěstí neměla.
Zvýšila vám operace prsou sebevědomí?
Určitě. Myslím si, že to zvýší sebevědomí každé ženě, která se pro to rozhodne. Troufám si říct, že to pomůže v tom, že se žena bude lépe cítit před partnerem a může jim to zlepšit i intimní chvíle.
A šla byste ještě do nějaké podobné úpravy?
Jak říkám, nebráním se úpravám, ale aktuálně nic neplánuji.
Probíráte své zkušenosti i se svými fanynkami na Instagramu? Ptají se vás na rady?
Ano, velmi často mi ženy píšou dotazy ohledně zvětšení poprsí, cvičení nebo stravy. Pokud mám čas, odpovídám, nemám s tím problém.
A radíte se s nimi i vy?
Své soukromé věci řeším pouze s blízkými.
Máte téměř sto patnáct tisíc sledujících, což na české poměry není vůbec málo. Vysledovala jste, co lidi nejvíc baví?
Myslím si, že sto patnáct tisíc followerů na dnešní dobu není nic moc. Mohla bych mít i víc. (smích) Asi je prostě baví můj život a obyčejnost, se kterou se mohou ztotožnit. Považuji se za obyčejnou ženu, mámu, která miluje svého syna, ráda sportuje, udržuje se fit, miluje zvířata a přírodu, motivuje ostatní, a zároveň dávám ráda lidem různé tipy a triky.
Dokážete si ještě představit, že byste Instagram neměla?
Dokážu si to představit, ale nechci si to představovat. Sociální sítě se mění, ale já si myslím, že by měly hlavně lidi bavit, motivovat a inspirovat. Bohužel poslední dobou je to spíš o tom, že lidé čím dál víc přes ně šíří zlo, negativní energii a všechno možné hejtují.
Kolik času denně na sociálních sítích strávíte?
Jelikož je to pro mě v této době i určitá forma obživy, tak jsou to asi dvě hodiny denně.
Máte s nimi jen samé pozitivní, nebo i nějakou negativní zkušenost?
Vždycky se najde nějaký blbec, který vás bude kritizovat a vnucovat své názory, ale naštěstí mám většinu sledujících úžasných, a ačkoli je často neznám osobně, jsme jedna velká instagramová rodinka, která se podporuje a fandí si. Moc si toho vážím.
Zdroj: Story