Hana Hegerová se narodila v Bratislavě do rodiny bankéře. Přestože se měla vydat v otcových šlépějích a celý život se věnovat financím a obchodování, naštěstí si vybrala balet a později divadlo. Rodiče dívence nechali do rodného listu zapsat Carmen Mária Farkašová, jenže budoucí zpěvačka svoje jméno z duše nenáviděla. Proto začala raději vystupovat pod rodným jménem svojí matky jako Hana Čelková.

Zatímco ještě v padesátých letech Hana zpívala na Slovensku, později se přestěhovala do Prahy a dostala velkou příležitost v legendárním divadle Semafor. „Je tak zvláštní, až je krásná,“ prohlásil o začínající hvězdě podle webu aktualne.cz zpěvák a skladatel Jiří Šlitr.

Nepovažovala se za zpěvačku

Přestože se o Hegerové v zahraničí mluvilo v superlativech a přezdívalo se jí Edith Piaf z Prahy nebo první dáma šansonu, zpěvačka zůstávala stát nohama na zemi a svoji slávu moc neprožívala. Nepovažovala se za první dámu čehokoli, natož šansonu, a dokonce si trochu překvapivě ani nemyslela, že je zpěvačka. „To jen tak nějak vyšlo,“ prohlásila skromně v rozhovoru pro Lidové noviny.

To, že zpívala v zahraničí, kde měla obrovský úspěch, a dokonce se při svých cestách potkala s členy skupiny Beatles, samozřejmě komunistům leželo v žaludku. A odvděčili se jí svým typickým způsobem, kdy jí nedovolili vystupovat. „Nejhůře mi bylo v době zákazu, kdy se mi i rozpadl vztah. Musela jsem se naučit žít sama a bez práce,“ vzpomínala podle Blesku Hegerová, která se tehdy rozešla s režisérem Jánem Roháčem.

Musela do vězení

Problém přišel ve chvíli, kdy na zpěvaččin účet přišla omylem větší finanční částka, která ve skutečnosti patřila Karlu Gottovi. Protože si Hegerová myslela, že se jedná o její honorář z Německa, v dobré víře si peníze nechala. Soud ale jejímu vysvětlení neuvěřil a odsoudil ji za zpronevěru. Šansoniérka pak strávila půl roku ve vězení.

Whisky ji naučil pít Jan Werich

Málokdo ví, že Hegerová platila za velkou gurmánku. Milovala irskou whisky, kterou ji naučil pít herec Jan Werich. „Je něžnější a lahodnější,“ libovala si Hana na webu lidovky.cz.

Podobně na zpěvačku zavzpomínal v nejnovější knize Miroslava Graclíka Královna šansonu také novinář Ondřej Suchý. „Nezapomenu na atmosféru ono dopoledne tam, kam jsem se svými nápady za paní Hanou přišel – okny svítilo nádherné slunce, pohodu podbarvovala tiše naladěná francouzská rozhlasová stanice,“ vyprávěl bratr Jiřího Suchého. Tomu Hegerová tehdy nabídla hruškovici, kterou nemohl odmítnout. „Třeba se to k tomu nehodí, ale od té doby byly pro mě francouzské šansony a francouzština spjaty s vůní hruškovice,“ doplnil Suchý v publikaci.

Když jí bylo osmdesát, jako vyhlášená labužnice nezklamala, protože si přála k obědu kohouta na víně. Francii sice milovala a zpívala franouzsky, tuhle pochoutku ale do té doby ještě neochutnala.

Nevzala každou práci

K tomu, že byla zpěvačka tak úspěšná, jí zřejmě pomohly i pevné a neotřesitelné hodnoty, které vnitřně zastávala. Pečlivě si například vybírala to, co bude zpívat. „Jsem ješitná a musím věřit každému slovu. Musím se pracně dostat do každého textu, umět si ho obléct,“ řekla kdysi Lidovým novinám.

Při pohledu na jedinečnou krásu Hegerové muselo snad každého napadnout, kam asi sahaly její kořeny. „Myslím, že jsem nejspíš Asiatka,“ prohlásila v rozhovoru pro Lidové noviny Hana. Ta od rodičů věděla, že má maďarské, německé a české předky a také Slováky s modrou krví. „Já mám dokonce erb. Z rodiny mé maminky a je v něm sůva prostřelená šípem,“ doplnila.

Přesto se neostýchala nakupovat oblečení z druhé ruky. Se vzpomínkou na jedinečnou umělkyni se v knize Miroslava Graclíka svěřila také zpěvačka Eva Hurychová. „Jednou jsem chválila její kostýmy, ve kterých vystupovala, nebo co nosila přes den. K tomu se pobaveně usmála a řekla: ‚A víte, odkud to mám?‘ Kdepak, nevěděla jsem. Najednou se suverénně rozpovídala: ‚Všechny věci na sebe kupuju v německých second handech, kde vždycky objevím nádherné kousky, a jsou za pár babek.‘“

Zemřel jí syn Matúš

Nejhorší chvíle bezpochyby zažívala v době, kdy jí předčasně zemřel jediný syn Matúš. Bylo mu pouhých šedesát let a Hegerová o jeho odchodu moc mluvit nechtěla. „Rakovina to úplně nebyla, ale měl smrtelnou nemoc,“ uvedla stručně před časem pro deník Aha!. Naštěstí měla ještě dva vnuky, Matouše a Marka, a pravnučky Beátku a Adinku.