Aktuálně vychází vaše třiatřicátá kniha plná zážitků z jarní karantény. Kdybyste měla vypíchnout jednu věc, která vás opravdu překvapila, jaká by to byla?
Vlastně jsem to asi věděla, ale najednou jsem to i viděla. To, že si mladí lidé (a byla jsem přesně taky taková) myslí, že se jich smrt netýká.
Spousta lidí vnímá situaci s koronavirem jako přehnanou. Máte z něj strach?
Myslím, že všichni máme stejný zdroj informací. Já jsem je vyhodnotila tak, že mi hrozí nebezpečí, když onemocním. Snažím se proto eliminovat všechny možné zdroje nákazy, kterých se bojím. Taky mi připadá divné, že by přehnaně reagovaly vlády skoro všude na světě. Spíš mě napadá konspirační myšlenka: Nevědí vůdci něco strašného, ještě strašnějšího, co „lidu“ tají, ale snaží se tomu předejít?!
Někteří lidé se snaží brát současnou situaci pozitivně v tom, že mají konečně čas na věci, na které jim normálně čas nezbývá. Jak jsem z knihy pochopila, u vás je to ale spíš naopak. Staráte se o celou rodinu, která teď tráví více času doma…
Myslím, že situace na jaře byla přece jen jiná než teď. Na jaře bylo všechno nové, děsivější, ale zároveň nadějnější. Bylo před námi léto a naděje, že do Vánoc se situace jistě vyřeší. Teď tak nějak nevíme, co a do kdy se bude dít. Nestarám se jen o situaci u nás, snažím se ji vnímat v kontextu světa. A zejména Evropy. A moc mě to optimismem nenaplňuje. V každém případě přemýšlím, co se dá za situace, jaká je, vůbec dělat. A tak jsem moc ráda, že spolupracuji s Českým rozhlasem Dvojkou. Z mého přítele se stal zvukař a já mohu nahrávat z bezpečí domova. Svým dnům jsem dala řád. Je trochu jiný než dřív, protože nevystupuju v divadlech a kulturácích. Každý den vařím. MasterChefa bych asi nevyhrála, ale jsem pyšná, když dokážu denně nakrmit šest lidí, kterým to chutná. Každý den odpoledne pracuju. Píšu si podklady pro Dvojku, pro pořad Co Čech, to Němcová, a píšu povídky.
Halina Pawlowská
Rozdělili jste si doma nějak práci, o co se kdo stará? Kdo třeba nakupuje a kdo vaří?
Nakupujeme zásadně on-line. Vzhledem k tomu, že bydlíme v kopci a ke každému obchodu to máme daleko, tak to pro nás ani není nic nového. Myslím, že po internetu si lze dnes obstarat všechno. Vařím každý den oběd. Občas s dcerou, skoro vždy se svou neteří, která u nás bydlí. Je to vlastně fajn. Máme velký dům, pořád je v něm něco potřeba.
Změnil se nějak výrazně váš každodenní režim? Vstáváte třeba později?
No… Vždycky jsem chodila pozdě spát a pozdě jsem vstávala. Teď usínám kolem třetí až půl čtvrté v noci a budím se asi v půl desáté. Ve dvě obědváme a kolem půlnoci se u mě staví dcera, koukáme na filmy nebo na seriály na Netflixu a snažíme se nejíst slané mandle.
Najdete si mezi psaním a vařením čas i na navrhování, kterému se s dcerou věnujete?
S dcerou denně probíráme nápady a sledujeme trendy a nabídky materiálů. Je to zábava. To není práce.
Čí to byl vůbec nápad, věnovat se zrovna módnímu návrhářství?
Od momentu, kdy mi narostla prsa, jsem musela přemýšlet, co si obléknu. Nemohla jsem si jen tak obléknout tričko, šortky a vyrazit. Nechtěla jsem na sebe upozorňovat, a tak jsem přemýšlela, co na sebe, abych se cítila jistě a pohodlně, a přitom hezky a sexy. Modely jsem si kreslila, chodila jsem dokonce na kurzy kreslení a malby při výtvarné akademii. Móda mě vždycky bavila. A pak má dcera začala spolupracovat se studenty UMPRUM a otevřela butik, ve kterém nabízeli své kolekce. Kdybych to měla shrnout, ten nápad na vlastní kolekci jsme měly obě.
V karanténě jste také netradičně oslavila půlkulaté narozeniny. Jak jste si je užila?
Vždycky jsem narozeniny slavila doma s rodinou a pak s přáteli. Letos to bylo jen s rodinou. Ale kurýři přinesli kytky, dárky a dcera upekla dort, bylo to fajn.
Jste slavící typ? Pořádáte oslavu každoročně?
Slavíme všechny narozeniny a všechny svátky, a čím jsem starší, tím víc se na oslavy těším. Když jsem byla dítě, tak jsem ovšem rodinné oslavy nesnášela. Zřejmě proto, že vždycky skončily nějak dramaticky…
Kromě netradičních narozenin proběhl i netradiční křest vaší nové knihy. Podle čeho jste vybírala svých třiatřicet kmotrů?
Měla jsem úplně prostý klíč: vybírala jsem mezi známými, kamarády a přáteli z uměleckého světa, které mám ráda a kterých si vážím. A oslovila jsem hlavně ty, u kterých jsem věděla, že nebudou mít problém se natočit a vyfotit, protože používají sociální sítě.
Co rok, to nová kniha. Už chystáte další, nebo si teď dáte chvilku pauzu?
Myslela jsem si, že jsem oslovila třiatřicet kmotrů, ale oslovila jsem jich omylem, protože evidentně neumím počítat, pětatřicet, takže musím rychle napsat další dvě knížky.
Kromě psaní působíte i v rádiu a také jste moderovala pořady v televizi. Co vás osobně naplňuje víc – mluvené, nebo psané slovo?
To nemohu říci. Ale… psané slovo je pro mě asi primární, ale musí se mi hezky říkat. Ráda moderuji a vystupuji na jevišti. Ale ráda říkám vlastní texty. Pro mě je to ideální kombinace.
Nejen vaše knihy, ale i pořady mají mnoho příznivců. Píšou vám lidé ještě dopisy, nebo komunikují už jen přes internet?
Hodně lidí už používá e-maily, ale dopisy taky dostávám. Většinou od starších ročníků.
Halina Pawlowská
Jak jste na tom se sociálními sítěmi? Jste aktivní na Facebooku či Instagramu?
Jsem na Instagramu, mám i Facebook. Jsem docela aktivní. Tak mírně.
Máte devítiletého vnuka Huga. Nepoučuje vás ohledně různých kanálů typu YouTube a všeho, co teď letí? Děti to mají obvykle v malíčku…
Mého vnuka zajímá výhradně on-line videohra Fortnite.
Spousta veřejně známých žen má své stalkery. Musela jste někdy řešit něco podobného?
Bohužel musela a bylo to krajně nepříjemné. Zvláštní bylo, že šlo o velmi pohledného stomatologa. Nejdřív mi psal, pak na mě vždycky čekal někde po představení, pak mi telefonoval, pak mi posílal dárky, pak bloumal v naší ulici, pak se mnou chtěl trávit Vánoce… V jednu chvíli mi psal dopisy, které měly sto stránek a zahltil mi mobil esemeskami.
Stalo se vám někdy, že někdo zneužil třeba taky vaše fotografie?
Určitě. Většina „nesmírně humorných“ fotografií na internetu je vytvořena spojením jiných těl a jiných hlav.
Váš zeť Tomáš Břínek vás ještě donedávna rád používal ve svých kolážích. Neuvažujete o nějaké spolupráci?
Stačí, že Tomáš spolupracoval s mou dcerou, aby stvořili mého vnuka. Jinak si osobně myslím, že Tomášovy nejblbější koláže jsou právě ty, na kterých jsem já.
Jaké jsou vaše přání do dalšího roku?
Abychom byli zdraví, spokojení a volní jako ptáci.