Na svém kontě má několik desítek knih. Moderovala i oblíbenou talkshow Banánové rybičky a získala dvě ceny Týtý. Je také zakladatelkou časopisu Glanc. Mezi její největší úspěchy patří soška Českého lva za scénář k filmu Díky za každé nové ráno.

Dvě životní lásky

Pawlowská se se svým manželem seznámila už během studií na FAMU. Vztah jim vydržel pětatřicet let. Rozdělila je až jeho smrt. V roce 2013 zemřel na rakovinu.

Ačkoli o něm mluvila ve svých vtipných historkách, do společnosti ji nedoprovázel. Měli dvě děti dceru Natálii a syna Petra.

Po smrti manžela začala randit se svým letitým kamarádem. "Vždycky jsme se měli rádi, takže to tak nějak samozřejmě vyplynulo, a jsem šťastná, že žijeme spolu. Mám komu poroučet, komu si stěžovat, s kým se hádat a svěřovat se svými strachy. Jsem na něm závislá, protože neumím řídit, a kolem nás jsou samé kopce, které nevyjdu, a taky máme podobný smysl pro humor a chuť k jídlu," prozradila o jejich vztahu pro Novinky.

"Pro mne je důležité, abychom měli stejný nebo aspoň podobný pohled na svět, na život, na sebe sama. Když se zasmějeme ve stejnou chvilku, a není to jasná pointa vtipu, ale něco v situaci kolem, co se ani nedá definovat, a nás dva to rozjaří, tak jsem šťastná. Ten společný úhel, kterým nazíráme existenci všeho." S partnerem Karlem Czabanem je už několik let zasnoubená.

Boj s váhou

Osmašedesátiletá spisovatelka sama o sobě tvrdí, že s váhou bojuje od čtrnácti let. V průběhu života držela různé diety.

Nejvíce se jí podařilo shodit třicet kilogramů. Po konci úspěšné diety se vrátila k normálnímu jezení a váha byla rychle zpátky. S kily navíc se časem smířila a život si užívá plnými doušky.

"Ve třinácti letech jsem si musela začít sama stříhat látky na oblečení a moje maminka mi to potom šila. Já jsem si oblečení navrhovala, protože mi přišlo, že tak vypadám lépe," vzpomínala v pořadu Na kafeečko.

"Vlastně jsem s tím odjakživa bojovala. Ano, chtěla jsem být hubenější vždycky. Nejedla jsem, stokrát jsem skákala přes švihadlo...," dodala.

"Také mám za sebou období výkyvů – plus třicet, minus třicet. A pořád jsem to byla já, ty pocity jsou pořád stejné," šokovala vzpomínkami na extrémní hubnutí a přibírání.

Podnikání s dcerou

Vášeň k navrhování oblečení si z puberty přenesla až do dospělosti. Důvod byl jednoduchý.

"Viděla jsem díru na trhu. Se šaty bojuju odjakživa, aby mi nějaké seděly. Přemýšlela jsem, jak je možné, že v Paříži, kde chodí samé útlé Francouzky, si vždycky dobře nakoupím pěkné šaty, které v Praze neseženu. Zjistila jsem, že tamní šaty mají nejen velice fajn látky, ale taky ženské střihy pro všechny postavy od velikosti XS až po XXL. Zatímco u nás mám vždycky pocit, že ženy s velkými velikostmi schválně trestají – jste tlusté, tak vám dáme jenom tyhle hnusné hnědé šaty," prozradila pro iDNES o svém podnikatelském záměru.

Související články