Černý puntík
1. října 2019 Karel Gott vydechl naposledy. Ještě v létě tohoto roku řádil po boku Leoše Mareše na koncertě, pak ale přibrzdil a přiznal boj s akutní leukémií. Za šedesátiletou kariéru ho neprovázely téměř žádné skandály. V roce 1971 si ale proti sobě postavil samotnou StB a způsobil politické pnutí.
Vrať se!
Ve stejném roce se Karel Gott vydal se svými autory do západního Německa. Až později vyšlo najevo, že nejel jen za prací, ale měl touhu emigrovat. Když se po vypršení víza nevrátil, StB mu dalo obstavením majetku a kont jasně najevo, že si zahrává s ohněm. Pak došlo i na drsné výslechy rodičů a zásah v Jevanech. Z jeho útěku byla kauza na mezinárodní úrovni. Zpěvákovi hrozilo obvinění z trestného činu nadržování, a tak se do situace vložil sám prezident ČSSR Gustáv Husák a za okamžitý návrat mu slíbil beztrestnost. Obhajoval se tím, že zmizet ve skutečnosti nechtěl. Jeho záměr byl prostý. Chtěl upozornit na necitlivost československých úřadů. Gott si sice vydobyl místo mezi smetánkou, ale pro jeho maminku Marii byly výslechy poslední kapkou a o pár měsíců později zemřela. I tehdy zpěvák dokázal, že pro svou práci žije, odehrál koncert a až pak se věnoval rodinným záležitostem.
Dopis
Krátce po bujarých oslavách Gottových sedmdesátých narozenin se rozhořela válka s bulvárem, který otiskl dopis schvalující normalizaci. S bratry Štaidlovými, kteří pro něj napsali spoustu nesmrtelných hitů, si tak dělal prostor pro bezproblémové působení na hudební scéně komunistického Československa. Zpěvákova reakce na sebe nenechala dlouho čekat a prošla jistým vývojem. Nejprve ho označoval za falzifikát a směšný pokus poškodit jeho jméno, později připustil jeho existenci a svůj podpis obhajoval tím, že se tam dostal omylem.
Výmluvný úryvek z dopisu ale mluví za vše. „Pracuji toho času se svými kolegy na území západní Evropy a já i moji přátelé vystupujeme jako občané Československé republiky, kterými chceme také za každých okolností zůstat."
