Gabriel Jiráčkové alias české Barbie se již v mladém věku podařilo prorazit nejen u nás, ale i v zahraničí a na své kariéře i nadále pracuje. Kafe.cz hvězdu vyslechlo a zjistili jsme nejednu zajímavou informaci o blonďaté krásce.
Vypustila jste do světa váš debutový single, jaké další projekty připravujete?
Spousta lidí mi píše, proč tvořím tak málo obsahu na sociální sítě, když jsem ten "influencer". Na druhou stranu si i často v komentářích pod články v médiích o sobě čtu, že na to nikdo není zvědavý a že i to málo bych si měla nechat pro sebe. Musím s pobavením říct, že se pletou obě strany, jelikož ve skutečnosti nejsem pouze influencer, ale především umělec! A tvořit umění, když má přinést i nějakou přidanou hodnotu, zkrátka vyžaduje čas. Můj první umělecký projekt "První česká Barbie" byl původně spíše soukromý, inspirovaný dílem slavného česko-amerického architekta Ladislava Sutnara. Experimentovali jsme v něm s mým tělem s mým partnerem architektem Ladislavem Maxmilianem Semelou a mediálně sledovaným na celém světě se stal vlastně jen shodou okolností.
Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou za mnou začaly jezdit televize z USA, Japonska, Německa… Ve 158 zemích světa bývám ve zprávách, novinách, v talk-shows. A všichni jsou stále zvědaví, co mám v rukávu dalšího? Když se na toto téma začnu s někým bavit, pokaždé všechny překvapí, že jsem původně studovala operní a klasický zpěv a potkávala se na jevišti například s Peterem Dvorským nebo že jsem 5 let vystupovala pod záštitou Juraje Jakubiska mj. i v Národním Divadle, že jsem byla v SuperStar, že studuji pedagogiku nebo že se dlouhodobě věnuji pomoci šikanovaným dětem.
Na pozadí veřejného života se ve skutečnosti už více než dva roky věnuji svým vědecko-uměleckým projektům, na kterých spolupracuji se slavnými zahraničními umělci a i s mezinárodně uznávanými vědci a lékaři. Není jednoduché ve zkratce vysvětlit, čeho všeho se tyto projekty týkají, mají však jedno společné - za použití moderního umění, moderních technologií a vědeckých poznatků, se snažíme zachránit co možná nejvíce osudů dětí a mladých lidí, kteří by v budoucnu mohli dopomoci udělat svět lepší. Výsledkem prvního z mých projektů bude skutečně hudební album, které bude veselé, hravé a PINK, tak jak se od Barbie sluší a patří, bude ale současně i důmyslně sestavené tak, aby posluchači přineslo něco navíc.
Co to "navíc" bude, se nechejte překvapit na křest alba, které proběhne zároveň s představením celého projektu Think! Původně to mělo být už na jaro 2024, ale bohužel člověk míní a Putin mění. Válka na Ukrajině mě, jako asi každého rozumného člověka, vytrhla z běžného života a přinutila mě věnovat kus svého času pomoci potřebným. Vznikla tak skladba Where the sun has gone (Kam zašlo slunce) a myšlenka pomoci ukrajinským dětem. Tedy něco úplně jiného, mimo mé debutové album i mimo můj hudební i vizuální styl. Finální datum vydání alba tedy dnes zatím nedokážu přesně říct, nicméně minimálně na pilotní song s jedním z nejslavnějších amerických interpretů se mnou ve featu se příští rok na jaro těšit můžete.
Budou nějaké skladby na albu v čestině?
Co se týče jazyka u skladeb, velká část mých fanoušků jsou lidé z nejrůznějších koutů světa hovořící všemi možnými jazyky. Tedy je pro mě v rámci songů jasnou a nejpraktičtější volbou jazyk anglický. Nevylučuji však, že některá ze skladeb nebude alespoň z části česky. Spolupracuji na albu s umělci z více zemí, a tak je pravděpodobné, že se na něm objeví i další jazyky. Například v songu Where the sun has gone zpívám verše modlitby ve třech jazycích - anglicky, rusky a ukrajinsky.
Kyjevská modlitba
Skladba Where the sun has gone má mít určité poselství. Řeknete nám, jak vznikla?
Po osmi letech jsem se chtěla ke zpěvu vrátit až zmíněným oficiálním představením mého debutového alba. Bohužel události ve světě tomu chtěly, abych se vrátila dříve a z té bolesti v mém srdci se alespoň pokusila vyzpívat. Dotkne se vás to totiž úplně jinak, když trpí někdo vám blízký a když se to děje tak blízko. Shodou okolností jsme totiž ten týden byli pracovně na středním Slovensku v Banské Bystrici. Najednou se tam na dálnici před námi objevila kolona vojenských aut a přímo vedle dálnice z vojenského letiště s šíleným hřměním začaly startovat stíhačky. Nikdy jsem nic podobného neslyšela ani neviděla.
Člověk si najednou přijde tak strašně maličký a tak strašně sám uprostřed té mašinerie, která se dala do pohybu a na kterou nemáte absolutně žádný vliv. Jen jí uhnout z cesty - utéct. Až po chvilce se mi to ale všechno v hlavě teprve začalo spojovat a došlo mi co se vlastně děje. V to ráno 24. 2. 2022 mi přišla od kamarádky módní návrhářky z Kyjeva mrazivá zpráva: Otče náš, jenž jsi na nebesích, odpusť nám naše viny a zbav nás všeho zlého. Padají bomby! Jsem doma s maminkou na sídlišti v sedmém patře. My nemáme kam utéct.
Najednou jsem si uvědomila, jak je vlastně ten Kyjev sakra blízko! Se slzami v očích a z hlubokého zármutku nad tím, jak těžké je dovolat se v takový okamžik pomoci, když mocným selže rozum, jsme ještě ten den spolu s mými přáteli a skvělými hudebníky Niou a Fillipianem tuto "kyjevskou modlitbu" zhudebnili. A tak vznikla skladba Where the sun has gone. Celkově jsem si představovala svůj oficiální pěvecký návrat úplně jinak, vesele a s jinými konsekvencemi. Where the sun has gone jsme si původně nahráli jen tak pro sebe.
Nemohla jsem ovšem nevyslyšet poselství ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, které pronesl k umělcům při předávání letošních cen Grammy: Naplňte ticho vaší hudbou. Naplňte ho dnes, abyste vyprávěli náš příběh. Podporujte nás jakýmkoliv způsobem, jakým můžete. Jakkoli, ale nebuďte zticha!. A tak jsem se rozhodla píseň zveřejnit. Věnovala jsem ji k 77. výročí konce 2. světové války a ke Dni matek nebohé Ukrajině a všem, na kterých je dnes páchán ten střašlivý zločin bezpráví. Zároveň s písní jsem i navrhla merch, jehož výtěžek věnuji nadačnímu fondu Děti Ukrajiny, který zajištuje vzdělávání ukrajinských dětí v období války.
Trochu jste pozměnila svůj pseudonym - má to nějaký důvod?
Jde jen o menší změnu, Lolo jsem vždy byla a vždycky jí i budu! Změnila jsem jen tu část, která se váže více na vzhled - na roli krásné panenky Loly. Mé jméno Lolo ta Bella totiž volně v překladu znamená ta krásná Dolores, což bylo mé umělecké jméno ještě před tím, než jsme si s mým přítelem vymysleli můj první self-performerský projekt Barbie.
Jak jsem se už ale zmínila, spolupracujeme nyní na projektech i s různými zahraničními umělci, a právě oni mi při komunikaci na dálku začali pro zjednodušení říkat růžová Lolo. No a tak to vlastně vzniklo. Nejprve jsme tak pojmenovali jen jeden z mých nových songů na albu - "Pink Lolo". Zalíbilo se nám to ale časem natolik, že jsme si řekli, že toto je možná ten správný čas i na menší facelift mého uměleckého jména. Lolo ta Bella byla jen Barbie, Lolo Pink je však zpívající Barbie.
Rok od roku zamilovanější
Co váš partner Maxmilian, chystáte svůj vztah například posunout svatbou?
Otázka svatby je společně s tématem děti asi ta nejčastější v poslední době. Co se to děje? To je nějaká erupce na Slunci, že se nás na to všichni ptají? Nechte se překvapit. Vezmeme se pravděpodobně až ve chvíli, kdy to nikdo nebude čekat nebo nad námi v tomto směru už všichni zlomí hůl. Daří se nám skvěle! Jsme spolu téměř sedm let a tím, že netvoříme pouze pár, ale současně pracujeme i na společném byznysu, trávíme spolu veškerý čas a vůbec to není ke škodě.
Naopak, jsme rok od roku zamilovanější, máme společné plány a cíle a neustále se od sebe navzájem máme čemu učit. Tím, že jsme oba umělci, já zpěvačka, on architekt, máme společná témata, inspirujeme se a rozšiřujeme si navzájem své obzory. Kdyby měl den 48 hodin, stále bychom měli o čem diskutovat a na čem pracovat.
