Narodila se v roce 1907 v Coyoacánu, což v aztéčtině znamená Město kojotů. To bylo v době Fridina narození ještě samostatným městem, ale později se stalo součástí hlavního města Mexika. Její etnický původ byl velice pestrý – otec byl německý emigrant, matka měla španělsko-mexicko-indiánské předky. Frida měla ještě tři sestry. Výtvarný talent zřejmě zdědila po svém otci, známém fotografovi, s nímž si byla velmi blízká a který ji podporoval v jejím uměleckém snažení. Naopak s matkou měla napjatý vztah.
Nadanou a bystrou dívku ale od dětství pronásledovaly zdravotní problémy. V šesti letech onemocněla dětskou obrnou, která způsobila, že měla jednu nohu kratší, a v důsledku toho kulhala. Podstupovala léčbu a rehabilitace, ale to jí nezabránilo být dobrou studentkou, která snila o tom, stát se lékařkou. Již v době studií ji velmi oslovila mexická kultura, ale také ideály sociální spravedlnosti. Do jejích plánů ale 17. září 1925 zasáhl nelítostný osud.
Když se toho dne Frida se svým prvním přítelem Ariasem vracela ze školy domů, autobus, ve kterém jeli, se srazil s tramvají. Zatímco Arias vyvázl jen lehce zraněn, Fridina zranění byla naprosto devastující. K nehodě přivolaní lékaři ji proto ani neošetřovali, považovali ji za ztracený případ a věnovali se raději perspektivnějším pacientům. Do nemocnice ji nakonec v kritickém stavu dopravil její přítel. Utrpěla zlomeniny pánevní kosti, páteře, obou nohou i klíční kosti, při nárazu jí železné zábradlí prorazilo břicho včetně dělohy, ale přesto se jí po několikaměsíční bitvě podařilo vrátit se zpět do života. Zranění ji ale poznamenala navždy – nejenže od té doby trpěla až do smrti bolestmi a počet operací, které během života podstoupila, se vyšplhal až na 30, ale také kvůli zraněním břicha přišla o možnost mít dítě, což zbytek života velmi těžce nesla.
Frida Kahlo a Diego Rivera.
V době rekonvalescence ale začala poprvé malovat, a to hlavně zářivě barevné portréty ve stylu mexického lidového umění. Přes portréty se rychle dostala k autoportrétům, které malovala díky zrcadlu pověšenému nad postelí. Zaujetí tímto tématem vysvětlovala tak, že maluje nejraději to, co nejlépe zná, tedy sebe. Se studiem byl ale konec a po překonání nejhoršího se začala stýkat s bývalými spolužáky, z nichž mnozí byli vyhraněně levicoví a politicky aktivní. I Frida vstoupila do mexické komunistické strany. A také se sblížila se svým osudovým mužem, obrovitým a o dvacet let starším Diegem Riverou, uznávaným tvůrcem monumentálních nástěnných maleb, rovněž nadšeným pro komunistické ideje.
Vznikl vášnivý a bouřlivý vztah, který byl korunován v roce 1929 svatbou. Manželé sice bez sebe nemohli žít, přesto byl jejich vztah plný nevěr na obou stranách. Frida se údajně nezříkala zájmu mužů ani žen a mezi její milence patřil i ruský revolucionář Trockij, kterému poté, co se znelíbil Stalinovi a byl vypovězen z Ruska, manželé Riverovi poskytli útočiště ve svém domě. Když se ale Diego, který měl sám bezpočet milenek, dozvěděl, že má Trockij románek s jeho ženou, zuřil. Napětí do manželství vnášela i Fridina nenaplněná touha po dětech, kdy se jí sice jako zázrakem i v jejím zdravotním stavu podařilo dvakrát otěhotnět, ale jedno těhotenství musela ze zdravotních důvodů ukončit a druhé o několik let později skončilo spontánním potratem. Turbulentním soužitím vyčerpaná Frida nakonec požádala o rozvod, který proběhl v roce 1939. Již o rok později se ale bývalí manželé znovu vzali, a tentokrát spolu zůstali až do Fridiny předčasné smrti.
Autoportrét-Frida Kahlo.
Frida, sužovaná dalšími a dalšími zdravotními problémy způsobenými autonehodou v mládí, i přes zhoršující se zdraví neustále tvořila. Definitivně ji srazilo, když jí lékaři kvůli sněti museli amputovat nohu. Propadla depresím a úzkostem a její spotřeba léků na tišení bolestí se prohloubila v závislost.
Ale i přes svůj krátký život se dočkala uměleckého uznání, její první samostatná výstava, která se konala v Mexiku jen rok před její smrtí, v době, kdy její zdraví již rapidně upadalo, měla obrovský úspěch. Stejně dobře si vedly i dřívější výstavy ve Spojených státech a Francii.
Osud těžce zkoušené umělkyně se naplnil v noci z 12. na 13. července 1954, kdy ji její ošetřovatelka nalezla v posteli mrtvou. Jako oficiální důvod smrti byla uvedena plicní embolie, ale pitva provedena nebyla, a existují domněnky, že spáchala sebevraždu předávkováním opiáty. Tuto teorii podporuje i fakt, že svému muži dala dárek k výročí svatby ten večer, bylo to ovšem s měsíčním předstihem…
