Namále
Do příběhu spisovatelky Věry Sládkové se herečka Helena Růžičková dokázala skvěle vžít. Mnoho scén jí bylo vlastních, protože je sama prožila s rodinou. Na nádraží její maminka pašovala jídlo, přečkávaly v krytu nebo se přátelily s bláznivou sousedkou. Jako by byla role psaná herečce na míru a jako vzpomínka na dětství. Stačilo ale málo a role by spadla do klína její kolegyni Míle Myslíkové.
Během natáčení Růžičkové praskl vřed na dvanácterníku a bylo třeba okamžitého lékařského zásahu a dlouhé rekonvalescence. Představa, že se seriál zpozdí, byla pro vedení nereálná a na režiséra Karla Kachyňu byl vyvíjen ohromný tlak, aby se přizpůsobil a sehnal náhradnici. Míla Myslíková patřila v té době mezi nejlepší, dokonce prošla kamerovými zkouškami, ale režisér tak moc toužil po původním obsazení, že se vedení vzepřel a na Helenu Růžičkovou celý štáb čekal téměř půl roku. Vyplatilo se, protože jako odměnu podala korpulentní herečka excelentní výkon, který neoceňují jen její kolegové, ale především diváci.
Kolega
Jilemnický rodák a herec tělem i duší Stanislav Zindulka si po boku Heleny Růžičkové zahrál několikrát, ale nejvíce se do paměti diváků zapsal právě díky seriálu Vlak dětství a naděje jako "srágorka" Josef Pumplně. Po lidské stránce si oba sedli a temperamentní Růžičková, která se nezdráhala postavit do latě i třeba režiséra Zdeňka Trošku, si získala jeho srdce svou laskavostostí. Během natáčení ale bylo pár scén, kdy se Zindulka, který byl v porovnání se svou hereckou kolegyní drobný střízlík, skutečně bál. Měla za ním hupsnout do postele. V tu chvíli se modlil, aby neuklouzla a nespadla přímo na něj.
Ještě výš
Seriál se dotočil v roce 1985, ale doba mu nepřála a muselo se na první spuštění čekat čtyři roky. Oscarové ambice nakonec nepřekročily hranice naší země a zůstaly jen snem. Sami hlavní protagonisté ale byli přesvědčení, že příběh byl tak silný, perfektně zpracovaný a procítěný, že by se v konkurenci jistě neztratil.
