Od dětství slýchávala řadu konspiračních teorií, které hovořily o tom, že je biologickou dcerou svého dědečka. Život jí ukázal i stinné stránky, přišla o střechu nad hlavou a živila se tím, co našla v popelnicích. Nikdy však nežebrala. Byť se jí podařilo postavit se zpět na vlastní nohy, nikdy už valné životní úrovně nedosáhla a zemřela sama a rodinou zapovězená.

Evelyn byla inteligentní a vtipná, oplývala vlastnostmi, které lidé přisuzovali geniálním Einsteinovým genům. Evelyn trpěla od mládí velmi silnými depresemi. Byla často psychicky vyčerpaná a vyhledávala psychologickou pomoc. Na sklonku života skončila jako bezdomovec odříznutá od zbytku rodiny. Možná právě proto, jakému tlaku byla po celý svůj život od dětství vystavována.

Evelyn se narodila v roce 1941 v Chicagu šestnáctileté dívence jménem Joan Hire. Hans Albert Einstein se svou manželkou Friedou adoptovali Evelyn pouhých osm dnů po jejím narození. Manželé měli svého biologického syna Bernharda. Bernhard Caesar Einstein měl jedenáct let, když rodiče malou adoptovanou Evelyn přinesli. Další dvě děti manželskému páru zemřely záhy po narození. Za několik let se rodina přesunula do Berkeley v Kalifornii. Hans Albert se tam stal univerzitním profesorem na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Nepůsobil sice ve stejném oboru jako jeho slavný otec, nicméně byl rovněž skvělým vědcem. Za nositele geniálních genů byl však právem považován jeho mladší bratr Eduard. Hans kvůli svému bratrovi a tlaků okolí trpěl pocitem méněcennosti, celý život byl v jeho stínu. Eduardovi později diagnostikována schizofrenie, se kterou léčil se v psychiatrickém ústavu ve Švýcarsku, kde také zemřel.

Evelyn svého dědečka vídala sporadicky. Rodiny bydlely na opačných stranách Spojených států – Evelyn se svou rodinou v Kalifornii, dědeček Albert žil až do své smrti v Princetonu v New Jersey. Mimo to Evelyn strávila nějakou dobu na internátní škole ve Švýcarsku. Čím byla Evelyn starší, stávala se z ní neústupná studentka, která se nebála své názory otevřeně vyslovovat. Zapojovala se do různých aktivistických hnutí a protestních akcí, což vyvrcholilo jejím zatčením v roce 1960 v San Franciscu.

Evelyn ovládala plynně pět světových jazyků a na Kalifornské univerzitě v Berkeley získala titul ze středověké literatury. Její původ se brzy provalil, avšak ne tak, jak by si sama přála. Evelyn sice všude uváděla, že je adoptovaná, nicméně začaly mezi lidmi prosakovat informace, že je nelegitimní dcerou přímo slavného Alberta. Evelyn měla být plodem lásky krátkého románku mezi jednou newyorskou baletkou a Albertem.

Evelyn byla zmatená, o své identitě neměla žádné důkazy. Chtěla prokázat otcovství Alberta na základě DNA testu z jeho kousku mozkové tkáně. Evelyn vedla také soudní spory o dědictví, které jí zanechal její dědeček. Nikdy však z dědictví neviděla ani dolar. V době soudních sporů byla upoutána na invalidní vozík, měla rakovinu prsu a onemocnění jater. Její psychicky stav se rapidně zhoršoval. Po rozvodu se svým manželem, profesorem antropologie Groverem Krantzem se odstěhovala ke svému otci. Když roku 1973 zemřel, žila Evelyn ve svém autě a jedla to, co našla v kontejnerech na odpad. Nikdy však nežebrala. Evelyn se nevzdala, nad rakovinou zvítězila, postavila se na vlastní nohy a našla si hned několik prací. Živila se například jako pečovatelka psů, pracovnice na přepážce v bance, hlídačka lodí, policistka. Našla si byt a sdílela jej se třemi dalšími ženami, které stihl také krutý životní osud.

Na sklonku života nebyla Evelyn v žádném kontaktu s rodinou Einsteinových. Nevzdávala se a nárokovala si část dědictví po svém dědečkovi, proto se krátce před smrtí pustila do soudního sporu s Hebrejskou univerzitou o část zisku z majetku Alberta. Univerzita, byť vydělávala na majetku Einsteina velké peníze, odmítala vnučce Evelyn dát cokoliv. Konce soudního sporu se nedožila, zemřela 13. srpna 2011 ve svém domě v Kalifornii.