Věříte na Krakonoše? Máte s ním třeba z vysokohorských túr nějaké vlastní zkušenosti?

Já Krakonoše znám! My máme pana Krakonoše přímo ve Vrchlabí, dřív nás vozil i autobusem na Strážný. Je to takový milý pán. (smích)

Jste ortodoxní snowboarďačka, nebo se tu a tam svezete i na lyžích?

Já jsem na lyžích začínala jezdit. Samozřejmě na snowboardu to umím líp, ale lyže mám stejně pořád ráda.

A co běžky? Potrápili vás na nich v dětství rodiče? Dáte si občas pro relax turistiku na běžkách, nebo patříte spíš ke skialpinistickým příznivcům?

Na běžkách jezdím ráda. Chodila jsem i do běžeckého oddílu, takže jsem se na nich něco najezdila. Mám ráda i skialpinismus, nebo tedy vlastně spíš splitboard, což jsou snowboardový skialpy. Ta turistika nahoru na kopec a pak sjet dolů na snowboardu je boží! Je to taková volnost. Můžete jít, kam chcete.

Co vám proletí hlavou, když po sezoně odkládáte snowboard „do garáže“? Je to radost, že máte na chvíli klid, nebo smutek, že teď máte chvíli klid?

Asi jsem trošku ráda, že si odpočinu. Ne že bych tedy měla úplně radost, ale protože dělám ráda také plno jiných věcí než snowboarding, těším se vždycky i na jaro a na léto. Na druhé straně často jedu na sníh už v červnu nebo červenci, takže snowboardem mám proložený celý rok.

Živíte se zimním sportem. Máte raději zimu, nebo léto?

Mám ráda oboje, ale zimu asi umím snášet o něco lépe, trávím v ní hodně času. Když je mi v létě super vedro, trochu to nezvládám.

Už je to nějaký ten pátek, co se otužujete. Kdy to do vás vjelo a jaký byl důvod?

Bylo to spontánní. Když jsme byli před třemi lety v Argentině na soustředění, říkali jsme si, že se musíme vykoupat v tom studeném oceánu. Tím to vlastně začalo. A protože Tomáš Kraus, se kterým jsme natáčeli pořad Alpami nejen za sněhem, se hodně otužoval, připojila jsem se k němu. Prostě mě to baví, člověk má pak skvělý pocit.

Ženy bývají zimomřivější, je jim zima na nohy, ruce… Jak to máte vy? Chodíte doma v teplých ponožkách? A máte takový ten věčný spor, že partner by spal u otevřeného okna a vy byste ho raději zavřela?

Mně je většinou spíš teplo, doma chodím bosa. Mám tedy často studené nohy, ale není mi zima. Myslím, že jsem spíš míň zimomřivá holka, takže spor nemáme, protože já také pořád otvírám na spaní okno.

Na horách a v chladném počasí trávíte hodně času. Využíváte vychytávky v podobě vyhřívaných podkolenek, rukavic, nebo máte jiné fígle, jak zůstat v teple?

Nic vyhřívaného nemám, to mají hlavně trenéři, protože stojí na kopci, ale my se hýbeme. Mě hřeje termoprádlo z merino vlny od Kari Traa, takže se zimou nemám problém a je mi většinou teplo. Navíc mám na sobě chrániče a ortézu, což člověka také zahřeje. A moje fígle? Hlavně aby mi nelezla holá záda a také je důležitý „nákrčák“, protože krk je citlivý. Je to velký rozdíl, když ho mám.

Když opustíte svah a horské prostředí, zůstáváte v praktickém sportovním oblečení? Tedy jedete sportovní a funkční styl, přestože zrovna nesportujete?

Jedu. Když opustím horské prostředí, jsem v Praze nebo v Krkonoších a pořád sportuju, pobíhám po městě nebo jsem u koní. A doma samozřejmě sázím hlavně na pohodí. Často také kombinuju legíny s kabáty, aby mi v tom bylo dobře.

Udělá vám občas radost společenská událost, na kterou se můžete upravit víc než obvykle, a vzít si naopak něco, co není až tak praktické a pohodlné, ale co vás vytrhne ze zajetých kolejí a vy můžete být za ženu vamp?

Samozřejmě je to občas hezké, ale už v průběhu večera mě bolí nohy z vysokých podpatků. Společenské události mám ráda spíš kvůli lidem, se kterými se tam potkám.

Vaše povolání je hodně o cestování, zároveň se zřejmě kvůli řadě povinností musíte víc vyskytovat v Praze, ale žijete i ve Vrchlabí. Jak jste se adaptovala na pražské podmínky? Je to spíš nutnost, nebo už jste si hlavní město oblíbila a bydlení tady vám přirostlo k srdci?

Jsem v Praze spokojená, ale zároveň to hodně kombinuji a jezdím pořád na hory, ať už do zahraničí, nebo domů. Nedokážu si zatím představit bydlet jenom v Praze, ale mám ji ráda a žije se mi tu dobře. Do centra moc nechodím, bývám hlavně na Julisce nebo vyjíždím za svým koněm, kterého mám za Prahou, a taky se snažím chodit i na místa v okolí. Praha je super, že má Stromovku a nedaleko je dost míst, kde se můžete projít a najít přírodu. Zároveň tady máte všechno, co potřebujete, kulturní stránka je pestrá a pořád je tu co dělat. Ze začátku jsem se samozřejmě musela adaptovat a léto tady snáším trochu hůř, ale jinak to jde. Navíc od podzimu a přes zimu v Praze stejně moc nejsem.

Kolem bytu není starost téměř žádná, ovšem kolem domku ve Vrchlabí zřejmě ano. Jaké tam na vás čekají aktivity, když se vrátíte? Oháníte se v zimě hrablem, případně po zbytek roku hráběmi?

Já mám naštěstí kolem sebe lidi, kteří mi s tím pomáhají. Samozřejmě hrabu listí, občas štípu dříví. Celkově úklid na zahradě, sekání trávy v létě… Tam je vždycky co dělat. Máme babičku, která se nám o zahradu stará, a občas se tam i něco vypěstuje, což je super.

Co potřebujete ke šťastnému životu? Kde vám je nejlíp?

Potřebuju hory, les, přírodu… Tak mi je nejlíp.

Vaši sportovní fanoušci si zvykli, že když jedete závody, automaticky to znamená, že pěkné umístění je v kapse. Stále se držíte ve světové špičce a někdy není těžké usnout na vavřínech. Co vás posouvá dál? To, že se daří a chcete držet krok s konkurencí, nebo vás víc nakopne, když se nezadaří?

Mě baví ten samotný sport, to si užívám! Zároveň se ráda posouvám v provedení. Člověk pořád trénuje a stále je v té technice co zlepšovat. Baví mě právě to směřování k dokonalosti – toho se ale stejně asi nejde dobrat.

Jste skutečně soutěživý typ? Nejen na kopci, ale třeba i při hře Člověče, nezlob se? A jak snášíte prohry? Na svahu i při tom Člověče?

Člověče, nezlob se už jsem nehrála hodně dlouho! Soutěživý typ asi trochu jsem, ale myslím si, že umím prohrávat. Při sportu se to člověk musí naučit, je to důležité.