Eva Olmerová měla výjimečný hlas a všichni to věděli. Jak ti, co jí chtěli pomoci s kariérou, tak ti, kteří ji chtěli zničit. Aby Olmerová zapomněla na svůj neblahý osud, začala se utápět v alkoholu. Později se o ní říkalo, že bez lahve už nezvládla odzpívat ani celé vystoupení. Kvůli tomu jí nikde nechtěli nabídnout angažmá, nota bene ji poslat na nějaký mezinárodní festival.

Hudební publicista Miloš Skalka o ní napsal: Její hořkosmutný projev, plný nálože citu, v sobě mísil hektolitry alkoholu, tisíce cigaret, probdělých nocí a kalných rán s obrovitým srdcem, které to nikdy nemělo snadné. Eva Olmerová odešla 10. srpna 1993, už jako jazzová legenda.

Ačkoliv se život s Olmerovou skutečně nemazlil, na jeho sklonku se jí přeci jenom zadařilo. Pomohl jí k tomu skladatel Michael Kocáb, který pro ni připravil desku s názvem Zahraj i pro mne. To byl pro zatracenou zpěvačku čerstvý vzduch do plic a dnes tuto desku bereme skutečně jako comebackovou a průlomovou. Kocáb ji pro Olmerovou připravil doslova na míru. „Když si je člověk s odstupem času poslechne, zjistí, s jakou chutí je zpívala,“ potvrzuje Miloš Skalka.

Nicméně ani to neodradilo jazzovou bohyni od toho vzdát se alkoholu. Pila a pila a pila, až se v podstatě upila k smrti. Poslední léta svého života strávila po nemocnicích, ze kterých ale utíkala, a dokonce si sama ze sebe tropila legraci. „Stěhovala jsem skříň a ztvrdla mi játra!“ Vtipkovala vůči svému zdravotnímu stavu Olmerová. Cirhóza jater ji ale nakonec dostihla a zpěvačka naposledy vydechla 10. srpna roku 1993.

Rodina ji nepodporovala

Malá Evička se narodila 21. Ledna 1934 v Praze. Protože pocházela z dobré rodiny, učila se už odmala hrát na klavír, ale doma podporu v pěvecké kariéře nenašla. Navíc se její rodiče rozvedli a ona od 14 let vyrůstala s otcem. Ten si vzal za manželku o dost mladší ženu a doma často padaly zákazy. „Jako už dospělá hovořila o svém dětství jako o ne-domově,” říká na to konto Skalka.

A tak zpívala tajně. Když jí bylo 16 let obrážela s orchestrem Arnošta Kavky různé bary, vinárny a jazzové kluby. Netrvalo tak dlouho a padla do oka mnoha hledačům talentů, především ale Karlu Marešovi. A tak dostala své první angažmá v Divadle Semafor. Školu samozřejmě z tohoto důvodu ani nedokončila. Eva si šla za svým snem, který se zdál být na dosah.

Utekl jí manžel a vyslýchala StB

Eva se vdala, říká se, že na truc svému otci. Manželství ale vydrželo pouhé tři roky, bylo to spíše na kamarádské vlně. Ačkoliv v soukromém životě Eva šťastná nebyla, konečně alespoň mohla zpívat. To ale také nemělo mít dlouhého trvání. Protože její dědeček a strýc žili ve Velké Británii, byla trnem v oku StB. V 17 letech ji vyslýchali a na tři dny zavřeli. Jednou dostala i 14 měsíců vězení natvrdo za urážku veřejného činitele. V té době jí bylo sice 24 let, ale tento zážitek ji poznamenal na celý život.

StB měla od té doby na krku pořád. Zakazovali jí zpívat, a to na všech pražských pódiích. Pak ale přišel zlom s hitem Čekej tiše od Jiřího Grossmana a ona se mohla do Semaforu vrátit. „Grossman byl takový Evin guru. Když pak ale v roce 1970 zemřel, nebylo pro ni v Semaforu opět místo. Respektive nebyl, kdo by se o ni staral,“ doplňuje Miloš Skalka.

Eva Olmerová mohla udělat díru do světa, ale život k ní nebyl milosrdný. Kromě pronásledování od tajné policie neměla štěstí ani na partnery. Sice se podruhé vdala, ale její druhý manžel bez vysvětlení po čtyřech měsících od svatby emigroval. Toužila po dětech, ale neměla je s kým mít. V roce 1969 přijela do Prahy americká jazzová zpěvačka Ella Fitzgerald a přála si, aby s ní Olmerová pokračovala v koncertním turné. Nemohla.

„Eva Olmerová zpívat sice mohla, ale do televize nebo rozhlasu její písničky nesměly. Což je samozřejmě pro zpěvačku konec, jako by nebyla,“ uzavírá smutný příběh publicista Skalka.  

Zdroje: ireport.cz, i60.cz, dvojka.rozhlas.cz 

Související články