Rodačka z Ostravy měla životních met několik. Chtěla být herečka, lékařka, novinářka. „Měla jsem to nastavené tak, že se musím stát hned velkou hvězdou, a když jsem pochopila, že to asi nevyjde a jen bych otravovala okolí i samu sebe, vážně jsem začala uvažovat o medicíně,“ vzpomíná.

Dokonce si stanovila specializaci – oční lékařství. Už jako malá holka totiž chtěla pomoci dětem, které nosily silné brejličky nebo černou pásku přes oko. Nakonec zvítězilo psaní.

„Oči jsou ovšem dodnes můj osud, vypovídají o člověku i o zvířatech, hledám je všude, dokonce na tapetách s květinovým vzorem, které máme v ložnici,“ vypráví s úsměvem Eva.

Před kamerami

Deváté třídy se tenkrát dělily na studijní a praktické směry. „Já si na experimentálním gymnáziu, které koncipoval pak doktor Pinkas, vybrala humanitní směr. Měli jsme jen hodinu týdně matematiky a jednu hodinu fyziky, paráda!“

Hrála na piáno, zpívala, recitovala na různých soutěžích. A začala publikovat v Mladé frontě i jinde. Po roční praxi v ostravském podnikovém časopise udělala zkoušky na pražskou Fakultu žurnalistiky UK.

Konkurz do ostravské televize byl náročný, kromě kamerové zkoušky zahrnoval vědomostní testy. Eva ho vyhrála mezi 80 uchazeči. „Na to jsem dodnes pyšná,“ směje se. Její kariéra pokračovala v České televizi, ale nejúspěšnější moderátorské období ji čekalo na Nově, kde vytvořila dvojici „zprávařů“ se Zbyňkem Merunkou.

„Žasnu, že mě lidé pořád poznávají, už jsem chtěla upadnout do anonymity. Když řeknu, že jsem typický introvert, nikdo mi nevěří. Jenže já mám opravdu ráda samotu, přírodu, vadí mi hluk, stres, hektické tempo. No a v tom přitom žiju od mládí až doteď,“ konstatuje, ale nestěžuje si.

„Vyznávám heslo Sáhni si na to, čeho se nejvíc bojíš. Když to člověk ustojí, je po strachu. Trému nemám, novinářů se nebojím, televize mě naučila být pohotová, ale ne zbrklá, pochopit rozměr času i myšlenky.“

A přece televize

Manžel Václav, napůl právník, napůl ekonom, jak ho Eva představuje, má zkušenosti rovněž z její branže: pracoval jako tiskový mluvčí, poradce ministra. Vzali se v roce 1989 a představují jeden z nejstabilnější manželských párů.

Spolupracují spolu i v mediální agentuře, Eva vede úspěšně výuku rétoriky a komunikace na Českém manažerském institutu – ESMA.

A co ji nejvíce zaměstnává poslední rok? Všechen volný čas věnovala intranetové televizi, která podává informace o chodu nemocnice, aktuality o provozu, reportáže o lékařích na jejich odděleních i v soukromí. „Jsem scenárista, producent, režisér, moderátor, moc mě tenhle návrat do televizního světa baví. A zažívám v něm velmi příjemnou vnitřní i tvůrčí svobodu,“ prozradila předčasem.

A kde si naordinuje svůj vysněný klid? Také to vyřešila, když se s manželem přestěhovali z rušného centra do domku se zahradou nedaleko Prahy.