Eva Jeníčková (44) zahájila svou filmovou dráhu jako „sexbomba pro študáky“: ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze pletla hlavu medikům coby Vendulka utěšitelka, v komedii Sněženky a machři její hrdinka Marika pro změnu pobláznila několik gymnazistů na lyžařském výcviku.
S Marikou má ostatně hodně společného: obě dvě, herečka i její postava, odešly v mládí hledat štěstí do Spojených států. A obě tam prožily spoustu hořkých i drsných zkušeností. Obě se také nyní vracejí prostřednictvím filmu Sněženky a machři po 25 letech. Ale zatímco Marika v Americe přišla o iluze coby manželka postaršího milionáře, Eva za oceánem bojovala sama za sebe. O iluze ovšem přitom přišla také.
Jedna ze sta
Domácké jistotu i slibně rozjetou kariéru malého českého sexsymbolu opustila Eva Jeníčková jen pár měsíců před listopadem 1989, kdy odešla do Ameriky jako stipendistka Fullbrightovy nadace. V Čechách ji toho štvalo hodně – poměry na DAMU, kde pedagogové systematicky studentům sráželi sebevědomí, i normalizační šeď zdejšího života, i komunisté, kteří její rodinu po válce připravili o dům.
Začátky v USA ovšem byly tvrdší, než čekala: tisíc dolarů měsíčně, které dostávala jako stipendium, jí stačily sotva na nájem, na metro a trochu jídla. Přivydělávala si tak, že stála modelem. A tvrdě na sobě pracovala: navštěvovala hodiny herectví, zpěvu i tance, takže nakonec dokázala prorazit jako herečka v muzikálové produkci. (Ostatně, k jejím úspěchům patří i vystoupení s kapelou Aerosmith.)
Stala se jednou z desetitisíců čekatelů na roli, kteří obrážejí herecké konkurzy v New Yorku a v Los Angeles. „Mám hereckého kouče a ten žertem říkává, že producenti si nenajmou dívku, s níž by nechtěli spát. Neznamená to přirozeně, že s ní spát budou, ale nějaká chemie tam musí vzniknout,“ poznamenala v rozhovoru pro Reflex. Záhy ovšem zjistila, že když ji filmová produkce osloví na základě fotografie, je obvykle jen jednou z padesáti až stovky adeptek, přizvaných do širšího výběru.
Tvrdý boj o role byl ostatně hlavním důvodem, proč v Americe začala pracovat pod poněkud pompézně znějícím pseudonymem Ava Jansen, připomínajícím hvězdy z éry němého filmu. Slovanská koncovka příjmení –ová ji totiž v očích amerických producentů okamžitě zařadila mezi Rusky, které se nikdy nezbaví tvrdého východního přízvuku.
Nahota je přirozená
Zatímco v Americe se obtížně snažila vymanit ze škatulky „holky z Východu“, u nás zůstává pro změnu zaškatulkována jako vnadná víla Vendulka utěšitelka z Básníků. „V Čechách je tohle škatulkování opravdu strašně silné, takže musím hodně dokazovat, že umím zahrát úplně jiné role a charaktery. Ale tím nechci na Vendulku nasazovat, je to jedna z nesčetných stránek mé duše,“ připouští.
Eroticky nabitých rolí se ovšem nezbavila ani ve své zaoceánské herecké kariéře. Zahrála si například v nezávislém filmu Deník sexuálních obětí, jehož hrdina je závislý na sexu. Sexuální scény jí ovšem nikdy nečinily problém – pokládá je za nutnou součást svého povolání: „Nahota je pro mě naprosto přirozená věc. Nemám problém svléknout se ve filmu nebo na fotografiích. Film je o tom, jací lidé doopravdy jsou, takže nevidím důvod, proč by se měl člověk schovávat před něčím, co je lidské.“ Před dvěma lety se ostatně svlékla i pro časopis Playboy.
Její role stárnoucí krasavice Mariky v pokračování Sněženek a machrů je ovšem založena úplně na jiných kvalitách. Eva Jeníčková tak možná konečně dostane příležitost ukázat, že umí být nejen utěšitelkou.