Loni v srpnu jste se vdala, asi se tím uzavřela určitá etapa vašeho života a otevřela nová?

Nová etapa mého života určitě nezačala svatbou. Já jsem nikdy nepatřila mezi ženy, pro které bylo dosažení svatby nějakým životním cílem. Měla jsem štěstí, že jsem potkala úžasného chlapa, se kterým jsem si dokázala představit celý zbytek života. A tím setkáním se otevřela nová etapa mého života, protože z já se stalo my. A svatba byla jen úžasný projev lásky a důvěry.

Jak se vám líbila svatba, naplnila vaše představy?

Nejsem ten typ, který by si už od puberty vytrhával články o svatbě a plánoval, jak úžasné to bude (moje známá si dokonce všechny nápady lepila do knihy, tak doufám, že až se vdá, tak jí to všechno vyjde). Já jsem tedy neměla vysněnou svatbu. Ale všechno vyšlo naprosto nádherně. Krásné šaty, romantický kostel, pohodový kněz, skvělý manžel, milí hosté, úžasná hostina a všechno to díky mému pokročilému těhotenství muselo brzo skončit, takže mám jen nádherné vzpomínky.

Mnohé dvojice dnes říkají, že svatba je přežitek, že mohou spolu žít i bez papíru, co říkáte na tyto názory?

Asi bychom s Reném mohli žít bez papíru, ale protože se naše svatba odehrávala v katolickém kostele, tak to není jen ten papír. Byl to i duchovní zážitek a hlavně závazek do budoucna, který si uvědomíte, když sledujete obřad. Při kázání, které otec Šimek měl, jsem se neudržela a ukáply mi slzy.

Ve vašem životě se určitě objevili v minulosti zajímaví muži, proč se právě René stal tím vyvoleným, tím pravým?

Protože byl úplně jiný, než všichni muži v minulosti.

Asi byl i ze všech nejvyšší…mimochodem výškový rozdíl nebyl na závadu? Když s Reném někam vyrazíte, máte asi vysoké podpatky skoro povinné, ne?

Konečně můžu nosit svoje milované vysoké podpatky, aniž bych tím někoho dorůstala. A cítím se skvěle, když mám vedle sebe tak velikého chlapa.

Čeho si na něm nejvíc ceníte? Má i nějaké slabiny, či rezervy?

Je zosobněním toho, co jsem si vždy pod pojmem manžel, muž, partner, přítel, představovala. Milující, chápající, tolerantní, ochraňující, prostě láska a můj. A slabiny má - ví vše nejlíp. Bohužel to teď myslím vážně, opravdu má ve všem pravdu. Já se snažím trošku bojovat, zkusit si to po svém, ale ve finále zjistím, že je to zase tak, jak říkal on. A to člověka trošku štve. Ale jen trošičku:-)

Po manželovi máte trochu exoticky znějící příjmení, ale jestli se nepletu, on, ani jeho rodiče cizinci nejsou?

Ano, všichni jsou Češi. K objevení jména Decastelo v Česku se váže několik městských legend od generála z Napoleonovy armády až po zmrzlináře na motorce.

René má z předchozího manželství sedmiletého syna Eliáše, jak s ním vycházíte?

Dobře, je to úžasný kluk a ten nejlepší starší bráška pro Michaela.

Už můžete po půl roce manželství trochu hodnotit, co je předpokladem hladkého soužití, poraďte!?

Já si myslím, že nelze tyhle věci vůbec zobecňovat, protože každý pár je velice individuální. A my s Rendou jsme si hned od začátku sedli, rozumíme si a hlavně se milujeme.

V září se vám pak narodil syn Míša, co pro vás jeho narození jako pro ženu znamenalo?

Všechno, protože tím okamžikem se pohled na celý svět úplně změnil. Najednou cítíte šílené štěstí, kdykoliv se na něj kouknete a zároveň mrazivou obavu, že se může něco stát. Myslím, že tyhle pocity už se mnou zůstanou navždycky a budou určovat všechno podstatné v našem životě.

Přála jste si chlapečka?

Nevím, jestli jsem si přála chlapečka, ale vzhledem k tomu, že v Rendově rodině se holky prý rodí jen jednou za padesát let, byla jsem od první chvíle těhotenství ubezpečována, že to bude kluk.

A je! Rodila jste předčasně v osmém měsíci, byl porod bez komplikací?

To musím zaklepat a zároveň poděkovat svému porodníkovi - panu doktoru Vernerovi, který všechno dokonale zvládl.

Byl váš manžel u porodu, jak to zvládal?

Byl mi oporou, když jsem ho tam potřebovala a zvládal to naprosto v pohodě.

Teď je chlapečkovi pět měsíců, jak se má k světu, jaké dělá pokroky?

Každá matka vám bude vyprávět, jak to její miminko je lepší, rychlejší a úžasnější, než všechna ostatní miminka na světě. Já mám samozřejmě podobné pocity, takže bych se dokázala hodiny rozplývat nad jeho úsměvem, prvními pokusy se zvednout, anebo úžasné schopnosti začít na tebe čurat, když mu sundáš plínku.

Už zvládá nějaké to miminkovské „slovo“? :-)

Miminkovských slovíček zvládá spoustu, ale já mám ještě pořád trochu problém s jejich překladem. Ale pilně se učím.

Pomáhá vám s miminkem manžel? Zvládne třeba koupání a přebalování?

Zvládne a s přehledem. Dokonce když mi v porodnici řekli, že si budu poprvé sama Michálka koupat, raději jsem Rendovi zavolala, aby mi přijel pomoct.

Vím, že to je hodně předčasná otázka, ale plánujete Míšovi do budoucna sourozence, třeba hezkou holčičku?

Není to předčasná otázka, protože plánování může být dlouhodobé a v našem dlouhodobém plánování sourozenec je. I když holčička to asi nebude.

Máte určitě hodně práce s miminkem, nicméně už zase pracujete, co vlastně všechno děláte, a rýsují se do budoucna nějaké možnosti?

V první řadě jsem se vrátila ke svým pořadům na TV Očko (Stylissimo - pořad o módě a Inbox), moderuji samozřejmě komerční akce, připravuji scénář svého nového televizního pořadu a zvažuji nabídku z rádia. Samozřejmě si teď musím víc vybírat, protože chci trávit co nejvíc času se svojí rodinou.

V minulosti jste hrála v několika filmech, v seriálech, láká vás ještě herecká budoucnost?

Práce před kamerou mě bavila a vždycky jsem si to užívala. Zatím jsem vážně dost vytížená, ale pokud by přišla zajímavá nabídka, rozhodně se jí nebudu bránit.

Také jste okusila „prkna, co znamenají svět - divadlo“, vrátíte se ještě?

Divadlo jsem měla moc ráda, ale musí se mu obětovat spoustu času, který momentálně nemám, takže těžko říct, jestli se na divadelní prkna vrátím. Kdyby to byla vážně zajímavá nabídka, nebudu se bránit, ale v tuhle chvíli žádná ve vzduchu není, tak je zbytečné se tím zabývat.

A modeling, ten vás už neláká?

Občas jdu nějakou přehlídku, když si mě klient vyžádá, anebo můžu podpořit nějakou dobrou věc, ale nikdy jsem neměla výšku, abych mohla konkurovat hvězdám přehlídkového mola, tak už se o to asi ani nebudu snažit.

Kdybyste měla říct jen jednu svou hlavní profesi, napadne vás moderátorka?

Teď mě asi napadne, že jsem uspávačka, krmička a přebalovačka na plný úvazek, tomu asi každá maminka porozumí, ale jinak jsem asi hlavně moderátorka, protože tahle profese mě živí.

V minulosti jste se objevila několikrát na odvážnějších fotografiích, je tahle etapa už definitivně uzavřena, nebo byste nad nějakou lukrativní nabídkou váhala? Máte pro to nějakou hranici, za kterou už byste nešla?

Jsou dvě etapy, které se od sebe musí oddělit. Ta první, která patří do období mého mládí, je definitivně uzavřená už deset let, a tam by žádná lukrativní nabídka nezměnila můj názor. Ta druhá, která se vyznačuje méně odvážnými fotografiemi, je sice taky uzavřená, ale kdyby přišla zajímavá nabídka třeba na kalendář, tak o ní budu uvažovat.

Vystudovala jste pedagogickou školu, věnovala jste se někdy této profesi, a co rozhodlo, že půjdete jinou cestou? Co říkali vašemu rozhodnutí rodiče?

Věnovala jsem se jí asi týden a i tak krátká doba ukázala, že to není směr, kterým bych se chtěla ubírat. Bylo to až příliš svazující pro dívku, která chtěla hrát a dělat modelku.

Nelitujete dnes někdy zpětně, že jste se dala touto cestou?

Rozhodně nelituji toho, jakou cestou jsem se vydala, protože mě dovedla k úžasné rodině, kterou mám.

Nebylo by vám třeba lépe, kdybyste nebyla mediálně tak známá tvář?

Eva Aichmajerová Decastelo
Narodila se 12. září 1978 v Litoměřicích. Vystudovala střední pedagogickou školu se zaměřením na rodinné obory. Od svých 14 let se začala věnovat modelingu a natáčení reklam. Nějakou dobu pracovala v USA. V roce 1997 vyhrála konkurz v Divadle Na Zábradlí na roli Seňority v komedii Jana Krause Nahniličku, účinkovala také v muzikálu Brouci aneb Evangelium podle Beatles v Divadle Spirála na pražském výstavišti v roli Lucy. Jako herečka se objevila především v zahraničních filmech a televizních projektech – hrála například v kanadském pokračování seriálu Xena, který se nyní jmenuje Ariana's quest, či v americkém seriálu Immortal s Lorenzem Lamasem, ale také v americké sci-fi minisérii Children of Dune. Z české filmové tvorby hrála ve filmech Panic je nanic nebo Bolero a také ztvárnila jednu z vedlejších rolí v seriálu TV Nova Ulice.

Já nemám problém s tím, že jsem známá. Občas je to možná limitující, ale když to přijmete, jste v pohodě. A já jsem jako malá holka vždycky chtěla být slavná, takže můžu být spokojená, že se mi to podařilo.

Předpokládám, že vás poznávají lidé na ulici? Už jste se setkala s oběma stranami mince slávy?

To každý známý člověk pocítí, ale to k tomu patří. Nemůžu čekat, že na mě budou jen všichni milí a pozitivní, protože takoví lidé nejsou. Spíš musíte být připraveni na špínu, jen si vezměte všechny diskuze pod články na internetu. Kdybyste je řešili, musíte se zbláznit. Na počátku jsem si jednu podobnou diskuzi dost brala a můj kamarád mi řekl, ať si zkusím otevřít článek o stavbě dálnice. Reakce pod ním byly stejně zlé a útočné, jako pod tím mým, jen nikoho konkrétně nenapadaly. Od té doby vím, že vždycky se objeví někdo, kdo si bude chtít plivnout. Manžel říká, že když má někdo všechno v životě na nic, tak se jde aspoň vybít v diskuzi na internetu, protože to mu dá imaginární sílu k podivné pomstě za vlastní zpackaný život.

Jste velmi pohledná žena, pomohlo vám to, ale upřímně, ve vaší kariéře?

Určitě se jako moderátorka, modelka, anebo herečka líp prosadí pohledná žena než ošklivý muž. (smích) Ale to není nic nového.

A na závěr jeden dotaz z úplně jiného soudku. Co říkáte teoriím, že 21.12.2012 má být konec světa?

Existuje spousta různých teorií, které předpovídají konec světa, a jakékoli pěkné datum jim ještě o trochu víc nahrává. Ale kdybych měla řešit každou podobnou teorii, asi bych už párkrát nervózní byla. Naštěstí se zatím žádná z teorií nenaplnila. Byla spousta proroků, vizionářů a šamanů, kteří měli spoustu proroctví, ale podle teorie mávnutí motýlího křídla, mohlo jejich zveřejnění změnit běh dějin a otočit ho jiným směrem. A asi se jednou lidstvo může dočkat třeba naplnění proroctví ze Zjevení Janova, ale kdybychom to očekávali každým dnem, nemohli bychom žít.