Eugen Jegorov byl multitalentovaný už jako dítě. Hrál na kytaru, klavír, klarinet i saxofon. Konzervatoř tedy byla jasná volba. Herec s ruským původem pak jako klarinetista a saxofonista působil v kvintetu divadla Rokoko a stejně tak v divadle Semafor, kde byl v angažmá až do své smrti.

Tam také ztvárnil spoustu malých rolí. Měl velmi výrazný zjev i hlas. Uplatnil se tedy posléze jako epizodkář v semaforských hrách jako Benefice, Hrobník a žalářník, Tak co, pane barone, Básnící a sedláci či Čarodějky. Svůj herecký um ale předvedl i v mnoha filmech.

Eugen Jegorov byl mistr malých rolí

Začínal jako komparzista a rolí si zkusil opravdu požehnaně. Jako vězeň s klarinetem se objevil ve filmu Přežil jsem svou smrt, dále pak jako voják saxofonista ve snímku Kdyby tisíc klarinetů, zbrojnoš v Noci na Karlštejně či rekreant Novák v Homolka a Tobolka.

Do povědomí diváků se však dostal hlavně filmem Vesničko má středisková, kde představoval náhrobního umělce Brože. Šlo ale jen o malé role. Život měl zkrátka spojený se Semaforem, kde hrál v Orchestru Ferdinanda Havlíka. S láskou na něj vzpomíná i kolegyně Jitka Molavcová.

S láskou na něj vzpomíná i Jitka Molavcová

Právě tu Eugen učil na saxofon. Pak si ale museli dát pauzu, jelikož talentovaný herec a hudebník sváděl boj s alkoholem. „Když se vrátil z léčebny, byl už ale takový posmutnělý, už to nebyl ten starý Eugen,“ svěřila se tenkrát Molavcová Blesku. Mohla si to dovolit posoudit. V Semaforu s ním strávila desítky let.

Jegorov byl známý tím, že měl spoustu zájmů. Jeho láskou byla, kromě manželky Marie, i auta. Někdy s nimi jezdil závody. 28. prosince 1992 jel ale jen obyčejně na nákup, když za volantem dostal infarkt. Zastavil u cesty, ale vystoupit se mu už nepodařilo. Bylo mu 55 let.

Eugena proslavil film Vesničko má středisková

Jegorov měl spoustu přátel. Pro jeho veselou povahu byl velmi oblíbený. Sem tam pod vlivem alkoholu vyváděl psí kusy. Jednou v noci stěhoval přes celou Prahu piano, aby ho mohl postavit kamarádovi pod okno. Ten se nestačil divit, když ráno vyšel před dům.

Měl v sobě zajisté kus ruské nátury. Jeho rodina odtamtud pocházela. Dědeček byl dokonce carský důstojník. Narodil se 9. října 1937 v Praze a už odmalička bylo jasné, že bude umělcem. Kolegové z divadla Semafor na něj nikdy nezapomenou.

Měl táhlou vyzáblou postavu, podlouhlou hlavu, vysoké čelo, zasněné oči a dlouhé prsty. Bylo celkem jasné, že bude dostávat především komické role. On miloval zejména recesistický humor, ale nebránil se žádnému. Veselit se, to bylo jeho.

Často si ze sebe dělal legraci. „Na mě si dejte pozor a nevěřte mi, já jsem původem Asiat,“ žertoval Jegorov. Přátelé mu neřekli jinak než Stavjaňa.