Ester Janečková: Žena, která umí naslouchat

Vlídnost a harmonie vyzařuje z moderátorky pořadu Pošta pro tebe už na první pohled. Není divu, že se jí na ulici svěřují i úplně cizí lidé.

Empaticky naslouchající moderátorka s vlídným úsměvem – téhle image z pořadu Pošta pro tebe se Ester Janečková (36) zřejmě hned tak nezbaví. Nyní si však vyzkoušela také jinou roli: ve filmu Tomáše Vorla Ulovit miliardáře si zahrála policejní tiskovou mluvčí. „Měla jsem strach, že to budu kazit, že mi to nepůjde, ale vzájemně jsme s Kateřinou Sedlákovou, pro kterou to byla také první role, povzbuzovaly“, konstatuje. Vystudovala sice herectví na DAMU, před kamerou se však až dosud objevovala pouze jako moderátorka.

Ostatně, pro svou úlohu v pořadu Pošta pro tebe, plném dramatických příběhů skutečných lidí, má tu nejlepší možnou průpravu: po základní škole se připravovala na povolání zdravotní sestřičky, v rámci povinných praxí si chodila hrát s dětmi do dětského domova i naslouchat umírajícím. Možná i proto umí tak citlivě hovořit s lidmi, kteří před kamerou odhalují své největší životní bolesti. „Po natáčení pár dní nespím, ale jinak to ani nejde. První půl rok jsem si dokonce pamatovala všechny aktéry, co jsme tam měli, jménem,“ vzpomíná. Často za ně také cítí zodpovědnost: „Protože mně na rozdíl od našich hostů dochází, co to znamená, říkat tak hodně osobní věci v televizi. Ti lidé se tam dostanou do nějakého ajfru a vůbec si neuvědomí, že to, co řeknou, uslyší i jejich sousedi, učitelka jejich dětí, jejich spolužáci a vůbec ti blízcí lidé, kterým by to třeba sami ani nebyli schopní říct.“

Ester Janečková, Lejla Abbasová

Příběh jako z Pošty

Příběh jejího dětství působí jako jeden z těch, které v Poště pro tebe tak často zaznívají před kamerou: „Je výhoda, když má člověk s těmi zpovídanými podobnou zkušenost,“ připouští. „Klade vhodnější otázky, protože tu životní situaci sám zná. Ale nemůže jim nic podsouvat - jim třeba chybělo něco jiného, než chybělo mně. Což je samozřejmě někdy těžký, občas si musím v duchu říct: Pozor, tady se nebavíme o tobě!“ Ester vyrůstala jako nemanželské dítě; její otec, překladatel a divadelník Ota Ornest, se k ní moc nehlásil. Až do dospělosti marně toužila po jeho uznání a bezúspěšně se mu snažila přiblížit. Připouští, že právě kvůli němu se vydala na hereckou dráhu a odnesla si do života věčné pochybování o sobě samotné.
Dramatické okolnosti jejího dětství umocňoval i fakt, že její maminka, původně literární historička, podepsala Chartu 77 a stýkala se s ostatními disidenty. Ester se jako malá příliš netrápila tím, že její matka se musí živit sbíráním odpadků v lese, na rodinu spíše doléhala nepředvídatelnost estébáckých výslechů a neustálá latentní hrozba, že matku zavřou a dceru odvezou do dětského domova.

Našla jsem svůj klid

Nejspíš proto, že jako dítě tak silně a marně toužila po úplné rodině, začala Ester Janečková velmi brzy pomýšlet na rodinu vlastní. První „dítě“ si pořídila už jako šestnáctiletá: spolu s maminkou si vzaly do hostitelské péče holčičku Míšu z dětského domova. Po roce se ale její matka vrátila z vězení a Míšu jim za dramatických okolností, ze dne na den odvedla.

Krátce nato potkala Ester svého budoucího manžela, nyní chirurga Zdeňka, se kterým žije doposud. Po dvou letech chození si sice dali tříletou pauzu, nyní už ale spolu mají dva velké syny: třináctiletého Krištofa a desetiletého Cyrila. „Byla jsem hodně mladá, bylo mi třiadvacet, když se Krištof narodil. A určitě jsem se stala zodpovědnější. Děti daly prostě mému životu jiný smysl. Člověk přestane být takový ten věčný nespokojený hledač, zmizely i ambice mít úspěch za každou cenu. Našla jsem konečně svůj klid,“ konstatuje.

Ostatně, onen klid a harmonie z ní vyzařuje na první pohled. Není divu, že i úplně cizí lidé si z ní s oblibou dělají vrbu a zastavují ji na ulici, aby na ni vychrlili své osobní problémy.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky