Oplývá oduševnělou krásou Magdy Vášáryové a ještě se chová ke všem tak mile a pozitivně, že někdy začínám věřit, že už by jí neublížily ani zlé bulvární hyeny. Zatím jí alespoň nemají co závidět. Emma nemá auto, všude chodí pěšky nebo jezdí tramavají. Říká, že ji baví sledovat lidi. Poslední dobou ale začínají sledovat spíš oni ji. Během roku se propracovala až do hlavních zpráv na Nově, do svého filmu ji obsadil Jiří Vejdělek i Jiří Menzel a teď ji ještě čeká premiéra v muzikálu Lucie, větší než malé množství lásky.
Na nedávný charitativní běh v Liberci jste přijela vlakem. Vy nemáte auto?
Nemám.
Ani neřídíte?
Řidičák mám. Když jsem ho udělala, tak jsem si koupila starší Ford Fiestu z roku 1995 a asi rok jsem s ním jezdila. Pak už to auto ale přestávalo být bezpečné, tak jsem ho prodala na součástky.
Vyhovuje vám, že jste odkázaná na hromadnou dopravu a na taxi?
Na taxi odkázaná nejsem, skoro jimi nejezdím. A MHD mám odjakživa ráda. Vím, že na stav veřejné dopravy hodně lidí nadává. Já se vyhýbám metru, pokud to jde, ale v tramvajích se cítím dobře.
Nevadí vám, že jsou pomalejší než metro?
To sice jsou, ale když nejsem v práci, snažím se nespěchat, takže mně naprosto vyhovují. A také chodím hodně pěšky. Jeden z mých velkých koníčků je pozorování lidí a to by se mi v autě dařilo hůř.
A nepozorují spolucestující náhodou také vás?
Poslední dobou občas ano. To se pak raději začtu.
Kolik kilometrů jste běžela v Liberci, když už jste tam přijela vlakem?
Běžela jsem pouze jeden kilometr, protože jsem byla vodičkou dvanáctileté nevidomé holčičky Elišky Lojdové. Byl to krásný zážitek, jen jsem o ni měla celou dobu hrozný strach, protože trasa závodu byla poměrně členitá. Občas jsem ji raději brzdila.
Odbržděná se naopak jeví vaše kariéra. Překvapilo vás, když vám Nova po roce nabídla moderování hlavních zpráv?
Pořád si nejsem jistá, že na to jsem připravená.
V pětadvaceti letech je taková role překvapivá. Chtěla byste být starší?
Moje mládí je krásná věc, nechť vydrží co nejdéle! Jen v pozici diváka bych se asi divila, kdyby hlavní zprávy uváděl takhle mladý člověk. Pořád se proto snažím svůj handicap vyrovnat důvěryhodností. Dennodenně se věnuju reportérské činnosti. To, že se mě vedení televize rozhodlo povolat do Televizních novin, vnímám jako ocenění své práce. Nejdůležitější jsou pro mě reakce diváků a ty jsou zatím naštěstí pozitivní.
Dřív by moderátorka hlavních zpráv nemohla hrát hlavní roli v muzikálu. Jak je možné, že vás Nova nijak neomezuje?
To se musíte zeptat na Nově. Já jsem tam nastupovala s tím, že bych se ráda věnovala dalším zájmům. Byla bych smutná, kdybych směla jen moderovat. A jsem vděčná, že mi ten muzikál povolili.
Jak budete v září stíhat představení muzikálu Lucie se zprávami?
Premiéra muzikálu je až na konci října. Stíhat to budu rozhodně lépe než teď, kdy probíhají v divadle celodenní zkoušky. V Hudebním divadle mají můj pracovní rozvrh z televize a tomu přizpůsobují mé zkoušky. O volných chvílích nebo dnech si můžu nechat zdát.
Jak vás přijali profesionálové jako Jiří Korn nebo Lukáš Vaculík?
Pro mě je nejvíc povzbudivé, když se kolegové netváří, že bych někomu něco kazila. Přesto si uvědomuju, že náskok, který přede mnou má třeba Karel Roden, se v podstatě nedá dohnat. Takže já jsem teď ve fázi, kdy se stydím, mluvím příliš rychle a zároveň potichu. Nevím, co s prostorem a s vlastním tělem. Potřebovala bych se hlavně uvolnit, přestat se bát a opřít se do toho.
Neděláte moc věcí najednou?
Ale mě můj život baví právě svou barevností a různorodostí. Nemám pocit, že to přeháním, i když moje tělo si to občas myslí a má chuť uprostřed pracovního procesu usnout. V podstatě tím asi nejvíc trpí moji blízcí. Naštěstí si nestěžují.
O partnerovi, dovolené i oblíbeném oblíbeném jídle krásné moderátorky se dočtete v časopisu Story, který je právě v prodeji.