Emma Smetana: "Na cestách je ze mě baťůžkář"

Emma Smetana: "Na cestách je ze mě baťůžkář"

Emma Smetana (26) má práci snů. Uvádí nejsledovanější zpravodajskou relaci – Televizní noviny na TV Nova. Přesto stále koketuje s myšlenkou vrátit se k herectví.

Sešly jsme se v asijské restauraci. Znamená to, že máte k téhle kuchyni speciální vztah?

Mám kladný vztah ke gastronomii jako takové, takže kuchyní a jídel, která bych ráda neměla, je málo. Mám ráda asijské chutě, snad s výjimkou čínských jídel, která jsou většinou moc sladká. Chutná mi cokoli se zeleninou, veškeré středomořské suroviny, mexická nebo kořeněná indická jídla.

Co tradiční česká kuchyně?

Ta mi chutná moc, ale bohužel příliš nevynikám v jejím vaření. Na druhou stranu, třeba v posledním týdnu jsem si meruňkové knedlíky dala na různých místech třikrát nebo dokonce čtyřikrát.

Když tak milujete dobré jídlo, jak obratná jste v kuchyni?

Poslední dobou jsem se skamarádila i s troubou, takže zapékám brambory, lilky, cukety, rajčata a podobně. Nejvíce si potrpím na nejrůznější saláty a těstoviny. Naopak maso doma moc nedělám, to si dám raději někde venku, v dobré restauraci.

Vegetariánkou jste nikdy nebyla?

Ne, to nikdy. Mám tatínka vegetariána, i když teď kvůli zdravotním důvodům začal maso jíst. Když jsem byla malá, tak ho nejedl, ale steaky pro mě normálně dělal. Touhu nejíst maso jsem opravdu nikdy neměla.

Jaké plusy a minusy mělo dětství prožité v cizině?

Těch takzvaných plusových bodů je hrozně moc – nedocenitelné rozšíření obzorů, jazykové znalosti, důvěrná znalost různých kultur a tradic, úplně samozřejmá adaptace na všemožná prostředí a z ní vyplývající celoživotní flexibilita. Pokud jde o to, co mi to vzalo, tak mě napadá snad jedině to, že jsem neměla klasické dětství, kdy se navazují kamarádské vztahy. Na rozdíl od mnoha lidí v mém věku proto nemám kamarádku, se kterou bych se znala už od školky.

Odmala jste se stěhovala z jedné země do druhé, na vaší češtině to není ani trochu znát, ale nemáte nutkání někam se znovu přesunout?

A to je možná další minus, které mě teď ohledně vyrůstání a dospívání v zahraničí napadá. Člověk, který se v dětství každé čtyři roky stěhuje, si nedokáže představit, že by někde žil dlouhodobě. Musí to kompenzovat častými cestami. Jsem teď v Praze třetím rokem, moc se mi tu líbí, mám zde práci, rodinu, přátele, lásku, ale i tak mi oči neustále někam odjíždějí. Právě proto s Jordanem alespoň třikrát čtyřikrát do roka někam vyjedeme.

Na jaká místa se ráda vracíte?

Miluju Paříž, která je mým druhým domovem. S Jordanem jsme si oblíbili Barcelonu, do které se opět chystáme. S nadšením se také vracím do Itálie a nedávno mě okouzlil New York. V zimě pak jakákoli teplá slunečná destinace.

A kam jste se zatím nepodívala, ale máte to v plánu?

Plánů by byla ještě spousta. Ráda bych viděla Mexiko, Brazílii, Keňu, Japonsko, Indii, Kambodžu, Tibet…

Na cestách jste poznávací, nebo válecí typ?

Odjíždím s tím, že se jedu válet na pláž. Vydržím den dva, pak se zvednu a stává se ze mě baťůžkář, dobrodruh, co denně ujde minimálně patnáct kilometrů.

Když jste si jako malá musela pořád zvykat na nové prostředí, měla jste alespoň benevolentní rodiče?

Oba rodiče jsou hodně liberální. Jediný větší zákaz, který pamatuji, byl ten, že jsem se nesměla dívat na televizi, protože maminka si přála, abych hodně četla. To trvalo vlastně do mých dvanácti let. Když se na to ale podívám zpětně, tak to vnímám jako dobré rozhodnutí, nezazlívám jí to. Budu to s největší pravděpodobností částečně aplikovat i na své děti. Díky tomu jsem přečetla opravdu kvanta knih, a tím pádem mám poměrně slušný literární rozhled.

To byly tabu i dokumenty a vzdělávací pořady?

Dívat jsem se mohla na zprávy a třeba jednou týdně jsem si směla pustit nějakou českou pohádku, které mi pradědeček posílal na videokazetách z Prahy. Ačkoliv jsem tady nevyrostla, české pohádky znám lépe než průměrné české děti, protože jsem je opravdu všechny viděla.

Vaše maminka Monika Pajerová má za sebou pestrou diplomatickou a politickou minulost. Bavily jste se doma o politických událostech často?

Samozřejmě. Převážnou část dětství a vlastně i dospívání jsem strávila tím, že jsme s maminkou rozebíraly politický i veřejný život. Možná právě proto byl jeden z mých prvních kroků v dospělosti ten, že jsem se s ní dohodla, že politiku vynecháme. Probíráme už jen rodinná a kulturní témata. Nevídáme se dost často na to, abychom promarňovaly čas mluvením o politice. Jsou důležitější a zajímavější věci ke konverzaci.

Co jste o Emmě možná neveděli

  • Narodila se 11. února 1988 v Praze.
  • Mluví pěti jazyky: francouzsky, anglicky, španělsky, německy a hebrejsky
  • Účinkovala v několika českých seriálech, například Hořící keř, Terapie nebo Základka. S režisérem Jiřím Menzlem natočila film Donšajni.
  • Hraje na klavír, na kytaru a zpívá. Miluje cestování a příliš nemá ráda sport.

Jak se Emma Smetana dostala na televizní obrazovky? Uvažovala někdy o kariéře novináře v tištěném médiu? A chystají se už s přítelem na založení rodiny? To si přečtěte v nové Vlastě 32/2014!  

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Rozhovor: Emma Smetana
  • Móda do města
  • Cvičte jógu v kanceláři
  • Fungují babské rady?
  • + OVOCNÉ RECEPTY
Předplatné Vlasty

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek