Vojenská pevnost v obklíčení novinářů

V lednu 1957 dostal Elvis povolávací rozkaz od armády Spojených států amerických. Netajil se tím, že ho to rozladilo, jeho slibně rozjetá kariéra tím mohla dostat trhliny. Presley zkoušel být alespoň v tajných službách a mezitím pokračovat ve vystupování, ale nakonec přijal úvahu, že když bude jako spousta dalších obyčejných lidí a vojáků, získá si i víc sympatií.

  • Než odjel Presley sloužit do Německa, natočil pět singlů, které RCA vydávala průběžně po dobu oněch dvou let Presleyho prezenční služby.

Oficiálně ji nastoupil 24. března 1958, nejdřív sloužil jako vojín ve Fort Chaffee v Arkansasu, ale komplex obklíčily stovky fotografů a fanoušků, a tak byl převelen do Fort Hood v Texasu k základnímu výcviku. Zdejší velitelka, Marjorie Schulten, otázku publicity vyřešila originálně – dala tisku 24 hodin, kdy se směli po pevnosti svobodně pohybovat a sledovat Presleyho, což médiím bohatě stačilo.

Smrt matky

V srpnu je však Presleymu dovoleno odjet do Memphisu, protože se jeho matce zhoršil zánět jater. Dva dny po jeho příjezdu matka umírá na infarkt ve věku 46 let. Pro Elvise šlo o těžký šok. Na matku byl velmi fixován a byli v častém kontaktu.

V Německu

Koncem září 1958 se nalodil Presley na vojenskou loď USS General George M. Randall a zamířil sloužit do Německa. Zde se připojil ke 3. ozbrojené divizi ve Friedbergu. Tady se prý poprvé setkal s amfetaminy, které vojáci brali pro posílení a energii i na zhubnutí.

  • Presley se přihlásil i do kurzů karate, které bral velmi vážně (a posléze o nich nazpíval písničku), a některé cviky zapracoval do svých pozdějších jevištních vystoupení.

Setkání s Priscillou

Priscillin otec byl voják z povolání. Původně sloužil v Texasu, brzy byl však převelen do německého Wiesbadenu. Není divu, že se v oné určité omezené komunitě amerických vojáků v Německu (kteří měli po 2. světové válce zajišťovat poválečné repatriace a dohlížet na nové politické podmínky) Elvis a Priscilla brzy znovu setkali.

  • Styčným bodem byl Eagles Club, kde Presley měl i pár vystoupení pro vojáky. Priscille bylo tehdy 14 let. Ačkoliv rodiče byli proti, setkávali se Elvis a Priscilla často, až do jeho odjezdu v březnu 1960.

Byli v telefonickém kontaktu, ale viděli se posléze až v létě 1962, pak na Vánoce téhož roku, a až v roce 1963 dovolili rodiče Priscille přestěhovat se do USA. Bylo to však pod podmínkou sňatku, k němuž se Elvis zpočátku moc neměl – opět se bál, že by došlo k narušení jeho kariéry. Až v roce 1966 požádal Priscillu oficiálně o ruku a 1. května 1967 se konala slavná svatba. Jejich jediné dítě – dcera Lisa Marie – se narodila 1. února 1968. Vzhledem k rozdílným zájmům a zálibám, i Priscillině aférce s instruktorem a Elvisově žárlivosti, došlo v únoru 1972 k jejich rozchodu (rozvod pak proběhl v říjnu 1973).

Návrat do USA

Když se v březnu 1960 Presley vrátil do USA, měl cestičku jak plukovníkem, tak společností RCA umetenou. Jeho pět singlů mělo velký úspěch a písnička Big Hunk o’Love dokonce obsadila a držela první místo v žebříčcích.

  • Presley nelenil a hned vydal další dva nové singly, na kterých byly jeho nejlepší balady – It’s Now or Never a Are You Lonesome Tonight? Současně vyšlo album Elvis is Back!, považované za jedno z jeho nejlepších vůbec. Hned byl pozván i do televize, do show Franka Sinatry, a sledovanost tohoto dílu pořadu přesáhla veškeré rekordy.

Presley natáčí desku gospelů, což je docela překvapení k jeho dosavadnímu zaměření, a účastní se několika charitativních koncertů. Dalším albem opět překvapil, protože je ve stylu country a Nashvillu. Jeho největším vystoupením po sedmi letech se pak stal koncert na Havaji.

Ztracen ve filmech

Koncem 60. let však začíná Presleyho hollywoodské období. Filmy Flaming Star a Wild in the Country neměly sice ještě velký komerční úspěch, ale předznamenaly do budoucna jednoduché schéma dalších Presleyho filmů – mladík (pilot, závodník, voják...) někam přijede, nejlépe na nějaké atraktivní místo, je tam plno hezkých žen a on svým zpěvem někomu pomůže a milou dívku dostane.

  • Jsou to v podstatě pohádky pro dospělé a podle toho i zafungovaly. Všechny tyto komerční snímky nemají ani za mák umělecké hodnoty, některé jsou vyloženě pitomé, ale komerční úspěch byl obrovský.

U filmu Paradise, Hawaiian Style se Presley pokusil vzbouřit, protože mu neseděla ani jedna písnička, přiznal se, že je nenáviděl, a je to na jejich provedení znát. Do roku 1968 neměl Presley v podstatě žádné vlastní album, vše byly soundtracky z filmů, kam byly písničky na základě kontraktu psány na objednávku, aniž by do toho mohl Elvis mluvit nebo dát něco ze sebe a svého cítění.

Vydal jediné mimofilmové album – How Great Thou Art (1967) – další várku gospelů, které mu vyneslo první ocenění Grammy, a v časopise The New Rolling Stone Album Guide byl označen za jednoho z největších bílých gospelových zpěváků.

Celkově se však dá říci, že jeho filmové období mu sice vyneslo slávu a peníze, ale patří – vzhledem k jeho talentu a hudebnímu cítění – k tomu nejhoršímu. Naštěstí si to uvědomil i Presley a na rok 1968 chystá comeback, který začne výjimečným „unplugged“ televizním studiovým vystoupením jen s jedním kytaristou. Ale o tom příště...