Elen Černá-Valentová: „O manželství se musí pořád bojovat.“

Štíhlá, sexy a navíc inteligentní, taková je bývalá modelka, vystudovaná psycholožka, moderátorka a maminka dvou dětí Elen Černá-Valentová (34). Co nám prozradila nejen o svém muži, olympijském vítězi v akrobatickém lyžování Aleši Valentovi?

Jak to děláte, že jste pořád tak neuvěřitelně štíhlá? Po dvou dětech...

U mě je to asi geneticky dané, tu štíhlost mám po mamince. Po tátovi asi ne, protože ten tím vždycky trochu bojoval...

Takže štíhlost bez námahy?

To ne, samozřejmě že na sobě také pracuji, cvičím, sportuji. To víte, jak se říká, do třicítky to jde samo, po třicítce se už člověk musí o sebe starat. A já sportuji a dělá mi to dobře na duši i na těle.

Slyšel jsem, že jste se dala na balet?

Tak to je pravda, začala jsem chodit do studia Pirueta na kursy pro dospělé a strašně se mi to líbí.

Už děláte výpony na baletních „piškotkách“?

(smích) Tak to vůbec, když děti začínají s baletem v pěti letech, tak se na tyhle botičky s vycpanou špičkou dostanou tak někdy v devíti deseti letech. Takže mám ještě dost času. Ale jde mi o takové ty základy baletu, abych poznala pózy, abych se dokázala orientovat.

Co na to vaše tělo?

Tak pro tělo je to úplně báječné, zapojují se úplně jiné svaly než normálně.

Kolik vás chodí do baletu?

Byla možnost chodit do individuálního kursu, když někdo třeba trpí ostychem. Já ráda trpím s ostatními, takže nás tam je víc...

Samé ženy?

Ale ne, jsou tam dokonce dva kluci, takže je to opravdu pro každého.

Vedle baletu ještě cvičíte?

Ano, dělám pilates, to je takové cvičení, které je spíš pomalejšího charakteru, ale posilovací a hodně se tam pracuje s dechem. A já jsem třeba trpěla bolestmi zad a přestalo to po první hodině! Tak teď se bojím, aby se to nevrátilo, tak už musím cvičit pravidelně... Mohu jen doporučit!

Jak jste na tom jinak se životosprávou, asi se moc nepřejídáte, tipovala bych...

Tak na to ani nemám čas. (smích) Já jsem totiž v klidu, až když večer uložím děti. Takže teď pěstujeme takové klidné večeře, ale snažím se, abych se po rušném dni, kdy se ani nestíhám přes den najíst, večer nepřejedla.

Co patří k vašim oblíbeným jídlům?

Mám moc ráda těstoviny, a v zimě mám strašně ráda polévky. Hlavně takové ty husté s jíškou, třeba bramboračku, kulajdu a slepičí kaldoun s játrovými knedlíčky, což je podřipská specialita.

Držela jste někdy dietu?

Jednou ano. Když jsem přijela do Ameriky, tak jsem pokračovala v tom stravování, na které jsem byla zvyklá z domova. Takže mohutné snídaně, svačiny, oběd, zase svačina...no a měla jsem v univerzitním městečku málo pohybu, takže jsem přibrala sedm osm kilo. To mi nebylo moc příjemné, tak jsem se vsadila, že za půl roku to bude dole. A povedlo se, hodně jsem cvičila, méně jedla a zase jsem byla na své váze.

Žádný jo jo efekt?

Ne, protože jsem se asi dostala na svou správnou váhu, kterou mám i teď, což je nějakých 56 kilo.

Mluvila jste o mohutné snídani, snídáte i teď?

Odborníci na životosprávu by mě určitě nepochválili, protože to nestíhám. Každé ráno vstávám v půl šesté, protože každý všední den, od pondělí do pátku, vysílám od sedmi do devíti na Českém rozhlasu Regina.

Co duševní strava, co máte nejraději?

Spánek! Ten úplně nejvíc. Protože vstávám brzo, tak chodím brzo spát, o víkendech totiž nejsem schopná to dospat. Stejně se tak kolem sedmé vzbudím, jak mám takový navyklý rytmus.

A nechodí na vás po takovém „vstávacím týdnu“ o víkendu po obědě dřímota?

To jste přesně uhodla! Někdy si opravdu lehnu a děti jsou moc hodné, vidí, že je maminka unavená...tak mě nechají, přinesou si hračky a já si mohu zdřímnout...

Ještě nějaká duševní strava vedle spánku?

Ráda chodím do kina, do divadel, teď jsme zrovna byli s dětmi na Labutím jezeru a moc se mi to líbilo. Takový zážitek člověka úplně oprostí od každodenních starostí.

Když teď trénujete balet, tak byste mohla v Labutím jezeru zaskočit. Jak by to znělo: Elen Černá v Národním divadle, to zní dobře!

(Smích) Tak to určitě ne, já to trénuji amatérsky, baletky v Národním ze mě určitě nemusejí mít obavy, takovéhle ambice rozhodně nemám a i kdybych měla, tak by nebyly nic platné...

A co muzika, zajdete občas na nějakou kapelu?

To moc ne, jen jsme si s Aldou udělali radost, když tady byli „Eláni“, taková klasika mého dětství, ale byla to spíš výjimka. Spíš hodně čtu, protože se mi to hodí do školy...

Do jaké, vy studujete?

Ano, dělám druhý ročník Univerzity Jana Ámose Komenského, obor masová komunikace.

Navazujete na psychologii, kterou jste vystudovala?

To vůbec ne, ale souvisí to s prací v médiích , kde se pohybuji už, tuším, sedm let. Takové doplnění teorie k praxi.

Na Regině jste jak dlouho?

Teď jsme oslavili rok...

Jak to stíháte, s dvěma relativně malými dětmi doma?

Tak ono se to dobře kryje, protože děti jsou dopoledne ve školce, já v rádiu, a pak je tzv. „po O“ vyzvednu.

To mají školku už tak brzy ráno otevřenou?

Kdepak, ráno v osm hodin je vodí do školky Aleš. On chodí do rádia pro změnu odpoledne, na Frekvenci 1.

Jak se daří vašemu Acrobat parku ve Štítech u Zábřehu na Moravě?

Výborně, frčí, je to vlastně jediné sportoviště takového rozsahu v celé Evropě, tak je o náš park velký zájem a jezdí k nám i hodně cizinců. A nejen akrobati na lyžích, ale učí se tady skákat i snowboardisté. Teď samozřejmě skončila sezona, protože skákat venku na lyžích do vody a i na trampolínách už moc nejde, ale je možné ještě navštívit sport bar a i se ubytovat a strávit víkend v krásném prostředí orlických lesů.

Nešel by ten skokanský areál zastřešit?

To ne, protože ty můstky jsou třicet metrů vysoké a skokani lítají ještě výš, to by nešlo.

Hodně známých celebrit si pořídilo nějaký podnik, restauraci, cukrárnu, nebo hotel, a nezvládli to, zkrachovali, tak vám držím palce!

To jste hodná, díky, dokud bude zájem o tenhle sport, tak to snad bude v pohodě.

Když jsem mluvila o těch podnikatelských nezdarech celebrit, většinou se stalo, že jim podniky rozkradl personál...

Chápu, ale my máme obrovskou pomoc v Alešových rodičích, kteří tam jsou, dozorují a Aleš tam jezdí většinou jen o víkendech. A navíc se tam zas tak velké peníze netočí. .

Aleš tam jezdí trénovat?

To taky, samozřejmě, ale také pracovat, dokonce i jako údržbář, protože je manuálně velmi zručný, sám tam třeba postavil střechy a šatny. A já s dětmi se tam jezdíme rekreovat a děti tam vydrží třeba půl dne na trampolínách, nemůžu je odsud vůbec dostat...

Šikulky, co!? Jak jste už dlouho s Alešem?

Od nového roku to spolu potáhneme už sedmý rok.

Víte, že se říká, že sedmý rok je krizový?

Tak uvidíme, až spolu zase budeme za rok dělat rozhovor... Každopádně si myslím, že se v manželství pořád musí snažit obě strany, musí se na tom vztahu pracovat. Vztah je živoucí těleso, někdy to jde samo, ale někdy musíte něco obětovat, z něčeho ustoupit. Ale odměnou, já jsem to viděla u svých rodičů, kteří spolu byli přes třicet let, je to, že když to všechno překonáte, tak ještě víc srostete. Nevím, jsme na začátku... (s úsměvem)

Tak šest let, to nejste úplně na začátku...

Tak v našem šoubyznysu, to je fakt... I když podívejte se třeba na Libušku Šafránkovou a pana Abrháma, že to jde!

Myslíte si, že jste tolerantní partnerka?

To byste se musela zeptat Aleše, ale myslím si, že my máme ty naše „boje o zákopy“ vyrovnané.

Chápu, není rozdílnějších tvorů než je muž a žena, takže jejich soužití je nutně složité...

Ale to je právě to krásné, jak se doplňují, prostě jing a jang.

Ale nastávají nutně střety...

To samozřejmě, ale kdybychom měli mít tu společnou cestu od začátku vydlážděnou, tak by to člověka ani tolik nebavilo, ne?

Ale občas nějaký ten talíř u vás letí...

Talíře určitě ne, mám sice temperament, ale je mi líto talířů (smích). To já si jdu radši zaběhat, když je té energie příliš.

A když už se pohádáte, kdo je u vás většinou ten první, kdo se chce usmířit?

Elen Černá Valentová
...se narodila 5.května 1974 v Praze.
Absolvovala gymnázium a odjela na stipendijní pobyt do Spojených států. Na Ouachita Baptist University vystudovala psychologii. Ve druhém ročníku ji spolužáci přihlásili do soutěže Ouachitonian Beauty, kterou vyhrála. Ve stejném roce se úspěšně zúčastnila mezinárodní soutěže zaměřené na vyhledávání modelek International Cover Model Search v Los Angeles. Začala se věnovat práci modelky, pracovala mj. pro Vivienne Westwood, Max Mara, Calida, Skinny, nebo Ellen Betrix. V roce 2000 ukončila studium psychoterapie a vrátila se do ČR. Moderovala na Primě, později na ČT 24. V současnosti moderuje na Regině. Za manžela má olympijského vítěze v akrobatickém lyžování Aleše Valentu, se kterým má dvě děti, Denise (5) a Amélii(4).

Musím říct, že my nemáme žádné hádky, když se neshodneme, tak se o tom bavíme tak dlouho, až je z toho nějaký výstup. Nemáme ani jeden totiž rádi dusno a napětí. Nedělá mi to dobře a jsem z toho vyčerpaná a vysává mi to životní energii...

Jste žárlivá?

Nemyslím si. Samozřejmě že v každém vztahu něco, co přesáhne určitou míru, se člověku třeba nelíbí. Ale že bych se třeba ptala, kam jdeš, s kým jdeš a do kdy tam budeš, to ne. Jsem zastáncem určité volnosti ve vztahu, vztah není otrokářství, je to dobrovolný svazek a dobrovolným by měl zůstat.

Když vyhrál Aleš StarDance, ptala jsem se vás, jestli začnete tančit spolu...

Jo jo, začali jsme! Teď chodíme tančit pravidelně, mně se tanec vždycky líbil a jak k tomu přičichl v té soutěži Aleš, tak už k tomu taky nemá takový odpor jako před StarDance. Chodíme na soukromé hodiny, na takové taneční pro nás dva.

Viděla jste už třetí řadu StarDance?

Chvíli jsem se už dívala a absolutní jedničkou je, jako vždy, Marek Eben! Už kvůli němu se vyplatí na ten pořad dívat...

Na závěr jedna ekootázka, prý se z vás stala bojovnice za životní prostředí!

To přímo ne, ale jestli narážíte na to, zda bojuji proti golfovému hřišti v Klánovickém lese, to ano! Považuji za úplně absurdní projekt, aby se kvůli jamkám kácelo v největší zelené, navíc chráněné ploše v Praze. To si podle mě Praha nemůže dovolit, ztratit takový les, který je navíc zahrnut v oblasti Natura 2000. A řeknu také zcela upřímně, mnohem radši mám za plotem les, než třeba 20. jamku...

Další články

čtenářů si právě čte tento článek