V závěru roku se v některých médiích v nadsázce psalo, že jste si pořídil synka na stará kolena. Ovšem jak všichni víme věk je jenom číslo a určitě je lepší, než čekat až nebo jestli vůbec zavítají někdy na návštěvu případná vnoučata, chopit se aktivity a pořídit si i v lehce vyšším věku vlastní domácí malou radost. Co myslíte?
„Tak takhle jsem o tom opravdu ještě nepřemýšlel, ale asi na tom něco bude, jo je to pravda. Stará nebo mladá kolena, vždyť je to jedno, je to o tom, jak se člověk cítí, co chce, po čem touží a co mu dělá radost. No a my s Lenkou máme radost z Honzíka, na kterého jsme se strašně moc těšili a je hvězdou naší domácnosti,“ svěřil se Dominik.
Když jste chytal v hokejové brance, přiváděl jste protivníky svými zákroky často k šílenství, nevrací Vám to teď synek v něčem podobném, je to přece jen ještě prcek s neočekávanými reakcemi? Jaký jste vlastně taťka?
„Víte, je to pro mne staronová role, mám s exmanželkou Alenou syna Michaela a dceru Dominiku, kteří jsou už dospělí, ale také byli dětmi, tak si to tak trochu opakuji. A jaký jsem taťka? Asi jako většina otců, takže ano, pomáhám partnerce, koupeme malého spolu, sem tam někdy i to naše stvořeníčko přebalím, ale přiznávám, že hlavní břímě péče o Honzíka je na Lence. Já ji, když je potřeba, doplňuji a snažím se pomáhat třeba s nákupy, starám se o dům, občas lehce pouklidím a je-li třeba, nevyhýbám se ani sporáku,“ s úsměvem doplnil pyšný taťka.
K nepostradatelné péči o potomka patří i drandění s kočárkem, jak jste na tom jako řidič tohohle vozítka?
„Já myslím, že dobře a zvládám to s chutí a rád. Samozřejmě, že jezdím s malým ven nebo vyrážíme na procházku s projížďkou všichni tři, takže v tomhle směru panuje všeobecná pohoda a jízda je to vždy příjemná a bez nehod,“ uvedl Dominik.
Nejen péčí o potomka, ale bývá živ člověk, i když přeci jen tahle činnost vyžaduje určitě nejvíce času. Co Vás čeká a nemine, když pomineme rodičovské radosti, v nejbližší době?
„Samozřejmě momentálně nejvíce času a péče opravdu věnuji a věnujeme Honzíkovi, on je priorita, ale kromě toho se musím věnovat firmě, sem tam, když vybude chvilka, si jdu zahrát hokej, ovšem ne na své bývalé místo, tedy do branky, ale hraji obránce. No a teď jsem dostal malou roli ve filmu režiséra Dana Pánka Děti Nagana, který se zanedlouho začne natáčet. Jsem i jeho patronem a šel jsem do toho proto, že nebude úplně o olympiádě v Naganu a našem úspěchu, ale o tom, jak jsme tenkrát dávali dětem inspiraci. Je o splněných i nesplněných snech a iluzích. Není to dokument, ale hraný rodinný film a už se těším, až padne první klapka,“ dodal na závěr povídání Dominik Hašek.
