Ivan se narodil jako nejmladší ze tří dětí matce Marii a otci Štěpánovi. Rodiče své děti vedli je k lásce k učení, sportu i přírodě. Ivan už jako malý projevoval nadšení pro všechno, co souviselo s vojáky a zbraněmi. Inspirací mu bylo vyprávění jeho otce, který za války bojoval po boku Ludvíka Svobody, a svým dětem o této zkušenosti vyprávěl. Jako mladík si Ivan třeba vyrobil americkou vojenskou známku na krk a za žádnou cenu se jí nechtěl vzdát.

S oblibou také nosil zelené oblečení. Zajímala ho i pyrotechnika, s níž rád vymýšlel různé kanadské žertíky. Kromě toho sportoval, věnoval se šermu, střelbě a miloval karate. Právě bojové umění ho dovedlo k objevování filozofie Dálného východu a chtěl tamější atmosféru poznat na vlastní kůži. Toužil procestovat Tibet, ale to v době totality šlo jen těžko. Kromě vojny a buddhismu ho také bavilo herectví.

Počátkem sedmdesátých let si podal přihlášku na DAMU a byl přijat. Měl vše, co má správný herec mít. Byl pohledný, rychle se učil, měl značný komediální talent, ohromné charisma a uměl skvěle improvizovat. To vše mu zajistilo dostatek pracovních nabídek, hrával často prince v pohádkách a různé vesměs pozitivní role. Jeho životní rolí byla podle kritiků postava Karla Hynka Máchy ve stejnojmenném filmu.

Kromě nikdy nekončící práce měl ale také nehynoucí obdiv ženského publika. Jeho vztah k ženám byl údajně velmi kultivovaný, choval se jako gentleman, ale uměl být i velmi striktní a dominantní. Oženil se v šestadvaceti letech s Irenou Kvěšovou. Tento svazek však vydržel jen rok a pár se rozešel. Ivan k sobě hledal jinou dámu a našel ji až na několikátý pokus.

Mezitím randil s různými herečkami, například s Milenou Steinmasslovou, která na něj i dnes vzpomíná v dobrém. Za ženu si však chtěl vzít baletku Hanu Nachtmanovou. Přípravy na svatbu byly již v plném proudu, Ivan si ale chtěl ještě splnit svůj sen a navštívit Dálný východ. Tibet byl stále zapovězený, snažil se tedy získat povolení alespoň k cestě do Číny, ale stále narážel na neochotu tuzemských úřadů. Nakonec se mu naskytla příležitost odletět s televizním štábem do Vietnamu. Před cestou do země, kde nedávno skončila vleklá válka, ho zrazovalo mnoho lidí, on ale všem tvrdil, že se nemůže nic stát. Bohužel neměl pravdu. Stihl ještě poslat mamince pohled, v němž v rychlosti psal, že Vietnam je neuvěřitelný a bude jí vše vyprávět, jeho život ale vyhasl ještě před návratem do vlasti.

Loupež, nebo poprava? Dodnes není jasné, co se osudného 1. srpna vlastně stalo. Oficiální vyjádření úřadů hovořilo o nehodě. S případem je však spojena řada otázek. Vietnamské úmrtní i úřední listy vykazují řadu nesrovnalostí, stejně tak výsledky místní a pražské pitvy. Ivanova rodina navíc nemohla vidět ostatky. Spekuluje se o tom, že se herec stal obětí loupežného přepadení a nehoda byla pouze nahraná a celý incident má politické pozadí, protože se dostal k informacím, které mohly být nebezpečné. Chování úřadů by tomu i nasvědčovalo. Objevila se i verze, podle níž byl zastřelen poté, co se dostal do zakázaného území.


„Rychle ho převezli v jutovém pytli do Prahy a nechtěli nám ho ukázat. Tělo je prý majetek státu. Když jsme čtyři roky po revoluci žádali na ministerstvu spravedlnosti o přešetření případu, dostal ho na starost stejný člověk jako tenkrát," posteskl si Ivanův bratr v rozhovoru pro iDnes. O tom, co se doopravdy stalo, můžeme tedy stále pouze spekulovat. Pravdu se nejspíš nikdy nedozvíme.