Devatenáctiletá Eliška Gaja Fuxová je podle sociálních sítí zasnoubená a co nevidět porodí. Početí sice bylo neplánované, se svým snoubencem se ale na přírůstek velice těší. A jak miminko pojmenuje? V rozhovoru pro Klatovský deník minulý rok uvedla, že i kdyby ji srdce táhlo dát jedno jméno civilizované a druhé nějaké ve smyslu Bouře, rozum ji napovídá, že by to dělat neměla. (Zdroj: www.klatovsky.denik.cz, zprávy region, prosinec, 2019) I když se naše společnost v rámci alternativního života od roku 2001 posunula a nikdo se už nepozastavuje nad tím, když se někdo otužuje, sbírá bylinky, cvičí každé ráno na louce jógu, nakupuje v bezobalových obchodech nebo si připravuje kosmetiku doma, stále je dobré mít režim.
Eliška Fuxová alias Půlnoční Bouře s maminkou Blankou Fuxovou v autě.
To pochopila i Eliška, když v necelých patnácti letech odešla od rodičů do Klokánku. "Byl to velký skok. Je to, jako když se z ohně skočí do vody. Najednou jsem nebyla jen se svou rodinou, ale měla jsem okolo sebe vrstevníky, byla jsem mezi lidmi, komunikovala s nimi. Tehdy mi moc pomohla jedna teta, která si mě vzala, jak říkala, pod křídla," říká v rozhovoru pro Deník. Právě touha po komunikaci, chození do školy a učení ji donutilo, že svou rodinu opustila. Na svého přírodního ducha ale nezanevřela. Ve svém albu na rajce.idnes.cz píše: "Jedné bouřlivé noci se za hromů, blesků a deště v mlhavém a lesem obklopeném údolí zrodila malá dívka: Do vínku ji bylo dáno, že její život bude plný bouřlivých změn a chaosů, ale také odvahy a síly. Tato dívenka byla vydána osudu bojovné lvice a jako jméno dostala "Půlnoční Bouře,,... Její život plyne velice bujně asi tak jako... Bouře. P.S. Tato dívka jsem já, nejsem namyšlená, tento příběh se stal a stále se děje...Mám ráda svůj život a lidi okolo sebe. Nenávidím lži a pomluvy a je mi jedno, co bylo a bude, žiji v přítomnosti, alespoň se o to snažím...S Láskou EGF
Blanka Fuxová a její dcera Půlnoční bouře.
I když její rodiče vyznávali soběstačný způsob života, válčili s úřady, byla jim odebrána do kojeneckého ústavu a pak navrácena a nakonec od nich odešla, stále k nim má blízko. "Ráda vzpomínám na chvilky, kdy jsme si s maminkou hrály na louce, pletly jsme věnečky z pampelišek, vařily u pece, když jsme se s taťkou koupali v moři...Pak jsou ale horší chvilky, které se snažím uložit do nějaké pomyslné truhličky v hlavě...To jsou chvíle, kdy to neklapalo, když se vztahy s rodiči zhoršily poté, co se rodili sourozenci." Přiznává se v rozhovoru pro Deník. Tehdy na ní matka neměla kvůli dalším dětem čas a Eliška se tak rozhodla změnit život. "Začala jsem si uvědomovat, že to takto nejde dál, že chci dělat práci, která mě bude naplňovat, která mě bude bavit. A že pro to potřebuji školu. Chtěla jsem mít spolužáky, vrstevníky, prožívat to, co holky v mém věku." Doplňuje. Nyní ji čekají i jiné radostné chvíle s budoucím manželem a dítětem, které se budou inspirovat i mottem, jež má vytetované a zní: „Žít bez lásky je jako létat bez křídel“.
