Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Dařbuján a Pandrhola: Jitrnice zavěšené na stromě hercům znepříjemnily natáčení

Příběh, v němž obyčejný havíř odmítne za kmotra Boha, Ďábla, dá se dohromady se Smrtí
Příběh, v němž obyčejný havíř odmítne za kmotra Boha, Ďábla, dá se dohromady se Smrtí
Zdroj: Profimedia.cz

Příběh, v němž obyčejný havíř odmítne za kmotra Boha, Ďábla, dá se dohromady se Smrtí a navíc zesměšní bohatého pána, leží některým odpůrcům komunismu v žaludku dodnes. Dětské publikum však pohádku Dařbuján a Pandrhola legendárního režiséra Martina Friče z roku 1959 stále obdivuje. Je totiž plná malých zázraků.

Matin Frič natočil tuto pohádku na motivy spisovatele Jana Drdy, který patří k oblíbeným autorům filmových předloh. Inspiroval se jím i režisér Zdeněk Troška, který natočil adaptace O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Z pekla štěstí a Nejkrásnější hádanka. Dařbuján a Pandrhola se ale od nich liší svým poměrně drsným příběhem a záběry, které v pohádkách málokdy spatříme. Střílení do prasat nebo useknutá kohoutí hlava zůstávala v dětským představách poměrně dlouho a přímá konfrontace se smrtí, která má hrůzný smysl pro humor, mohla otevřít studnici otázek.

Lidově-morbidní scénář však režisér zkombinoval s obrazovými scénami a se, pro většinu pohádek točených v těchto letech, studiovou stylizací kulis. Však také byly použity stejné kulisy, které se objevují ve filmu Hrátky s čertem (1956) režiséra Josefa Macha. Vesnička Kocanda byla postavená ze dřeva, ale scény ve staveních se točily v domácím studiu Barrandov.

S tím, zda bude odvysíláná, nebo ne, neměla, až na porušený zákaz hraní Běly Jurdové v roli Markýtky, problém. Scénář je totiž plný "propagandistických hlášek" jako je například věta Jiřího Sováka coby havíře a novopečeného otce dvanáctého dítěte Dařbujána: "Jestli ty jsi vopravdovskej smrťák, tak pojď klidně dál. Ty jedinej jsi na boháče i na chudáky stejně spravedlivej." Vedle něj si zahrála další česká herecká jména jako Rudolf Hrušínský, Pavla Maršálková, Václav Lohniský, Bohuš Záhorský, Otakar Brousek st. nebo Stanislav Neumann. Ti se podle svého vyprávění těšili, stejně jako v pohádce, na odměnu v podobě jitrnic zavěšených na stromě. Parné léto ale jejich chuťovým pohárkům nepřálo, protože se natáčecím placem rozšiřoval, místo lahodně vonícího masa, odporně štiplavý puch zkažených jitrnic. Podle vzpomínek Jiřího Sováka se všichni na jitrnice smutně dívali a do konzumace se jim moc nechtělo.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky