Daniela Kolářová: Nesmíme moc počítat s Bohem, ale možná, že Bůh počítá s námi

Daniela Kolářová: Nesmíme moc počítat s Bohem, ale možná, že Bůh počítá s námi
Daniela Kolářová: Nesmíme moc počítat s Bohem, ale možná, že Bůh počítá s námi
Zdroj: Isifa.com

Herečka Daniela Kolářová (65) a povídání s ní by se dalo shrnout do jediné, zcela výstižné věty: Bez jakéhokoli druhu lásky bychom přestali existovat!

Diskutujte: V jaké roli se vám Daniela líbila nejvíc?

Letos jste se po několika letech v seriálu Rodinka vrátila na televizní obrazovky. Souhlasila jste hned s nabídkou na tento seriál?
Je to delší historie. V průběhu let se o realizaci Rodinky pokoušelo několik lidí či týmů. Až vloni přišel pan Šmídmajer s konkrétní nabídkou a následně se scénářem. Upřímně se přiznám, že se mi do toho projektu nechtělo. Jako divačka nemám ráda tzv. nastavované kaše. Člověk se také nevyhne nostalgii. V těch původních sériích to bylo setkání s originálními osobnostmi, které jsou nenahraditelné. Tenkrát se každý díl poctivě nazkoušel a poslední den zkoušení přišel hlavní kameraman, aby připravil střihy. Ale nakonec jsem dospěla k úvaze, že to risknu.

Jednou jste řekla: „Někdy mě mrzí, že jsem neposlechla instinkt, který mi říkal: Nedělej to, nechoď tam, neříkej to!“ Posloucháte už svůj instinkt?
To není tak jednoduché. Třeba o Rodince mi instinkt říkal: Nedělej to!

Raději se tedy řídíte srdcem?
Snažím se.

Snažíte se k srdci přizvat na pomoc i rozum a s jeho pomocí svá rozhodnutí korigovat?
Myslet je lidský úkol. A ovládat se. Instinktem jsou v plné míře vybavena zvířata, aby se množila, přežila a nasytila se. Různé člověčí civilizace a kultury vytvářejí modely pro komunikaci uvnitř svých společenství. A my u nás se hlásíme ke křesťanským evropským hodnotám. Mravním kodexem našeho prostoru je v hodně zjednodušené formě Desatero. Jsme součástí území, kde je možné respektovat slušnost, nezabíjet se, nekrást, dělat vlastní svobodná rozhodnutí, aniž bychom omezovali svobodu druhých atd. Vždycky se člověk ocitá před nějakou volbou nebo výzvou. A pokaždé si při rozhodování berete na pomoc vzdělání, srdce, rozum i instinkt. Našla jsem v předmluvě k jedné knize úžasnou citaci ortodoxně věřícího katolíka: „Nesmíme moc počítat s Bohem, ale možná, že Bůh počítá s námi.“

Čím si vysvětlujete, že se dnes lidé k sobě neumí chovat? Mnoho lidí říká, že jim je k pláči, když se dívají kolem sebe.
„Kde není Bůh, je dovoleno všechno.“ (F. M. Dostojevskij) Abyste mi dobře rozuměl, nejsem člověk, který je ortodoxním příznivcem nějaké konkrétní církve, dokonce jsem byla vychovávaná k ateismu. Jenom jsem se několikrát v životě setkala s určitými jevy či událostmi, které mi ateismus rozmetaly na padrť. Proto jsme jako lidské bytosti dostali mozek, abychom si neničili životní prostředí jenom kvůli krátkodobé vidině materiálního zisku. Ta pitomá teze o člověku jako pánu tvorstva je vyvratitelná chováním přírody v podobě katastrof, které smetou vesnice, města i jaderné elektrárny. Myslím si, že jsme na rozcestí. Buď se vrátíme k nějakému hodnotovému systému, kde bude cit a citlivost hrát důležitou roli v ekonomických rozhodováních, nebo se jako živočišný druh vlastní zaslepeností a klaněním penězům zlikvidujeme. Ale vaše otázka se vztahuje hlavně k citové výchově dětí v rodině, i k celospolečenskému vnímání, kde „být slušný dnes znamená téměř něco jako být blbý“. Víte z vlastní zkušenosti, že dříve se nám rodiče věnovali, četli nám pohádky… Ano, snažila jsem se ze všech sil. Moc jsem si děti přála. Jen profesně to bylo trochu složitější.

O dětech se říká, že jsou zázrak.
To určitě, ale nebývalo úplně normální, aby začínající herečka měla děti. Jeden kolega mi strašně vynadal, co jsem si to dovolila!
V divadelní praxi se na mateřství neberou žádné ohledy, a tak je nutné balancovat mezi divadlem a časem pro děti. A jakkoli mám divadlo ráda, chtěla jsem být dobrá maminka. Nebylo to jednoduché, ale těšilo mne být mámou.

Bylo to pro vás těžké, když synové vylétli z vašeho hnízda?
Ano, i když smysl výchovy dětí je mimo jiné i jejich příprava na samostatnost. Takže když se osamostatnili, bylo to vlastně dobře. Jenomže mi nějakou dobu trvalo, než jsem se s tím vyrovnala.

Co pro vás znamená slovo láska?
Asi úplně všechno. Bez jakéhokoli druhu lásky by naše planeta přestala existovat. Když ráno zapnete rádio, valí se na nás tolik negace… Denně na různých místech světa umírá spousta lidí kvůli fanatikům či ideologům nebo z hladu. To, že svět zatím jakž takž existuje, je zázrak obětavosti a lásky. Například Lékaři bez hranic, působení charit v Africe, humanitární organizace ve válkou postižených územích. A dennodenní pokorná práce lidí, kteří se snaží uživit rodinu a je pod jejich důstojnost krást. Dobrovolníci, kteří bez finančních nároků pomáhají těm nejpotřebnějším.

Zklamala vás někdy láska?
To si pište, že ano. Musíte udělat spoustu chyb, abyste je příště neopakoval. Osobně ve svém okolí neznám člověka, který by neprožil bolestnou ztrátu. V rádiu jsem slyšela rozhovor s odborníkem – astrofyzikem, který mluvil o programech pro astronauty při dlouhodobých pobytech ve vesmíru. Hovořil o tom, jak je důležité zabudovat do oněch programů stresové situace, simulaci havárií, aby vyvažovaly bezchybný a plynulý let. Myslím, že jde o pokorné uvědomění, že nemáme automaticky nárok jen na bezstarostné štěstí, ale máme také povinnost něco pro ně dělat.
 

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Rozhovor: Daniela Kolářová
  • Svého muže jsem si vybojovala
  • Spodní prádlo pro 4 typy postav
  • Co pro něj znamená romantický večer
  • Předplatné Vlasty

Daniela Kolářová: Nesmíme moc počítat s Bohem, ale možná, že Bůh počítá s námi

Tip KAFE.cz

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky