Málokterý český hudebník tak radikálně rozděluje české publikum na ty, kteří ho poslouchají, a ty, kteří ho nesnášejí. Jeho jméno vyvolává mediální polemiky i rvačky v hospodách. Jedni ho považují za jednoho z původců českého neonacismu, druzí za umělce, který se upřímně snaží zlepšit společnost. Ostatně, i jeho vlastní písničky jsou plné rozporů: na jedné straně okázalé chlapáctví, demonstrování fyzické síly a hlasité "řinčení zbraněmi", na straně naivní romantika a idealismus. Někdy (jako v Motýlkovi) se stylizuje jako desperát ve stylu gangsterky Bonnie a Clyde, jindy jako voják ze zákopů blíže neurčené války, který doufá, že "přijde po životě ráj, kde ti suchou deku daj..."

Nikdo nám neřekl, že je to špatné

Cesta Daniela Landy coby kontroverzního muzikanta začala krátce poté, co absolvoval herectví na pražské konzervatoři a s bývalým spolužákem Davidem Matáskem založil kapelu Orlík, pojmenovanou podle stejnojmenné vinárny, kterou s oblibou navštěvovali. "Spojovalo nás silné antikomunistické cítění, potřeba se vyjádřit, potřeba se nějak najít, dostat vlastní identitu," vzpomíná Landa. Velká část jejich textů ovšem měla otevřeně rasistický náboj, takže většina fanoušků Orlíku se rekrutovala z řad skinheadů. Právě kvůli písničkám z tohoto období získal Landa nálepku duchovního vůdce ultrapravice a přítele českých neonacistů, které se dodnes nedokázal zbavit, přestože textům typu "Bílá liga" dal už dávno sbohem.. "Do roku 89 jsme nevěděli, že takovéto věci jsou špatné, nikdo nám to neřekl. Teď jsou všichni chytří, ale my jsme to nevěděli," obhajuje se Landa. Pravda ovšem je, že tohoto svého období se nikdy jednoznačně nedistancoval.

Daniel Landa: Bojovník dobra

Celou jeho tvorbou prostupuje snaha zlepšovat svět k obrazu svému - ať už jakýmikoli prostředky. "Svoji bojovnost mohu dnes využít ve prospěchu dobra," říká. Snahou o "konání dobra" byl veden i poněkud bizarní počin z roku 2004, kdy Landa stál u zrození řádu Ordo Lumen Templi. Skupina jeho příznivců - k nimž patřil i poslanec za ODS Jan Vidím nebo bývalý náměstek ministra vnitra Jiří Komorous - se opájela prvky templářské, zednářské a kdovíjaké mystiky a spekulovala nad nejrůznějšími idealistickými projekty. "Daniel je snílek a má trochu potíž, že se neorientuje v cifrách. Chtěl zduchovnět národ, postavit největší katedrálu v Evropě, nemocnice, školy..." ohlíží se za jejich schůzkami Jan Vidím. Jediným hmatatelným výsledkem činnosti řádu se stalo vybudování dětského hřiště na Vyšehradě.

Překonat sám sebe

Širší veřejnosti se ovšem více přiblížil jako tvůrce muzikálů - je autorem velmi úspěšných představení Touha (která se dostala i na filmové plátno ve snímku Kvaska), Tajemství či Krysař, kterého napsal se svou manželkou Mirjam Landa. Jeho hudbu i oblíbili i čeští vojáci na zahraničních misích: "Já myslím, že je to do značné míry dané tím, že moje tvorba je ovlivněná extrémními zážitky, jako je závodění v autě, havárie při těch závodech, thajský box, což je velmi tvrdý sport. To jsou zážitky, při nichž člověk často musí překonat sám sebe a myslím, že v útvarech, jako je armáda, záchranáři, hasiči, policie, je určitě spousta lidí, kteří ten pocit dobře znají," konstatuje Landa. Jisté ale je jedno: ať už v muzikálu, na koncertě nebo na CD, jeho hlas je rozpoznatelný na první poslech. A jak už bylo řečeno, málokomu v této zemi zůstává lhostejný.

Hudební tip KAFE.cz

Daniel Landa (41) nyní vydává ohlédnutí za svou dosavadní tvorbou v podobě třídílné Platinum Collection.