Kdyby nebylo muzikálu Dracula, který na české scéně patří k těm nejpopulárnějším, možná by dnes Daniela Hůlku znali pouze milovníci klasické hudby. Původně se totiž ve své hudební kariéře věnoval zcela jinému žánru.
To byl ostatně jeden z důvodů, proč se mu původně do role známého upíra vůbec nechtělo. “V té době jsem měl dobré místo v ústecké opeře, kde jsem byl opravdu spokojený. Byl tam skvělý ansámbl, věkový průměr byl 30 let, což je v opeře naprosto neobvyklé. Po rekonstrukci tam otevírali nové divadlo a nabrali nové lidi. Navíc do Činoherního studia přešel celý ročník DAMU, mých kamarádů. Takže to bylo opravdu úžasné. Nechtělo se mi pryč. Navíc jsem byl v té době hodně konzervativním operním pěvcem. Muzikál mě nelákal,” přiznal v rozhovoru pro magazín Intergram.
Názor ale nakonec změnil a k vystupování v muzikálu se nakonec dal přesvědčit. To mu pravděpodobně změnilo život zcela zásadním způsobem.
Se slávou se nejprve vyrovnával těžko
“Přišel za mnou Lubo Fric, který dělal asistenta Jozefu Bednárikovi. Přijel za mnou do Ústí s tím, že mě Jozef prosí, abych dorazil na konkurz, že nemá hlavní postavu. Poslal mi nahrávky a texty. Poslechl jsem si to, začal se učit písničky, nazpívávat. Postupně jsem se do toho zamiloval,” prozradil Daniel Hůlka.
Doslova přes noc se z něj díky Draculovi stala hvězda první třídy. Nejprve to bylo příjemné, ale poté se to na zpěvákově psychice začalo nemile podepisovat a jak přiznal, prožil si i poměrně těžké období, kdy se u něj dokonce rozvinula sociální fobie.
“Po premiéře to bylo opravdu jako v americkém filmu. A na to jsem nebyl připravený. Naštěstí jsem už nebyl úplný mlaďoch, bylo mně 27 let, takže jsem trochu rozumu v hlavě měl, ale stejně mi trvalo asi půl roku, než jsem si na to zvykl. Skoro jsem nevycházel na ulici a když, tak jen v tmavých brýlích. Ta náhlá ztráta soukromí byla krutá,” zavzpomínal na počátky své kariéry v showbyznysu.
Naštěstí ho tehdy podrželi kamarádi, kteří mu poskytli zpětnou vazbu a doporučili mu, aby se ke všemu stavěl střízlivěji, protože měli dojem, že mu sláva začíná stoupat do hlavy až nezdravě. To ho také podle jeho názoru v podstatě zachránilo.
V roli Draculy se stále královsky baví
Přestože by se mohlo zdát, že po tolika letech bude už nuda hrát stále stejnou roli, Daniel Hůlka se na novou reprízu, která se bude konat jako obvykle v Hudebním divadle Karlín, již velice těší.
“Je úžasné, že i po letech od premiéry lidé po každém představení stojí a nadšeně tleskají. Pořád to funguje, protože ten tvůrčí tým byl prostě geniální – Karel Svoboda, Zdeněk Borovec, Richard Hes i režisér Jozef Bednárik. To bylo opravdu to nej, co se tenkrát mohlo sejít,” chválí si muzikál umělec.
Letos jej tak jakožto hraběte Draculu čeká nejen karlínské jeviště, ale také turné po českých i slovenských městech. Po jeho boku se objeví například Monika Absolonová, která si zahraje Lorraine. Jedná se o anglickou šlechtičnu, která pro upíra zahoří velkou láskou.
Malá dcera tatínka chodí do divadla podpořit
Radost nemají jen fanoušci Daniela Hůlky, ale také jeho malá dcera Rozárka. Ta si právě toto představení velmi zamilovala, umí veškeré texty zpaměti a ráda se také na tatínka do divadla chodí dívat. Protože sama ráda a dobře zpívá, je podle Hůlky klidně možné, že si v Draculovi jednou sama zahraje.
“To se klidně může stát, protože Rozárka zpívá opravdu od rána do večera. Na letních scénách se se mnou dokonce chodila děkovat na konci představení. Vždy vybírala šatičky, ve kterých se půjde klanět. Na konci zpívám přídavek, ale po posledním představení jsem byl unavený, tak to za mě vzala. Dal jsem jí mikrofon a ona za mě odzpívala celý přídavek. Žádná tréma, nic. Byla neuvěřitelná,” prozradil s úsměvem hrdý otec.
