Dana Morávková – pohodová mrcha z Vékávéček

Známe ji z obrazovek jako démonickou Andreu ze seriálu Velmi křehké vztahy. Dana Morávková (37) však má i mnoho jiných, přívětivějších tváří.

Každá správná soap opera má svoji kultovní potvoru, intrikánku, v níž se koncentruje veškeré zlo, ale bez níž by se nekonečný děj seriálu nikdy nepohnul kupředu. Vzpomínáte třeba na Alexis z Dynastie? V seriálu Velmi křehké vztahy tuto roli od začátku zastává Dana Morávková neboli Andrea Lišková. Něžná blondýnka s vizáží panenky na hraní se převtělila do přísné a energické tmavovlasé ženy s výraznými brýlemi. „Díky této roli se mi splnil herecký sen. Vždycky jsem hrála převážně kladné role a mrcha ne a ne přijít,“ říká herečka. Přestože v civilu s ní má jen málo společného, tvrdí, že za ta léta ji má už hodně pod kůží: „Svým způsobem ji mám i v sobě. Rozhodně tuto postavu mám ráda a v mnoha věcech ji obdivuju, že je silná a statečná. Je to opravdu velká bojovnice, protože neustále padá a opět se zvedá.“ (Ostatně, jak jinak – bez neustálých zvratů z extrémního štěstí do extrémního neštěstí by žádná mýdlová opera nepřežila.) Na zaškatulkování v televizní roli si nestěžuje a o tom, že by ji měla opustit, zatím rozhodně neuvažuje: „Občas přijde krize únavy a vyčerpání, protože textu, který se musí člověk naučit, je opravdu hodně. Krize odchodu ze seriálu nepřišla zatím nikdy a doufám, že ani nepřijde.“

Dala jsem přednost divadlu

Postavu mrchy v ní poprvé objevil režisér Zdeněk Troška, který ji do obou dílů pohádky Z pekla štěstí obsadil coby zlou blonďatou sestru andělské brunetky Michaely Kuklové. (Předtím Dana koketovala se zlem na plátně a na obrazovce jen sporadicky – dabovala například herečku Juliette Lewis, která proslula coby sériově vraždící puberťačka v Takových normálních zabijácích.) Jenže blonďatá hříva, kterou se tehdy pyšnila a která byla jejím poznávacím znamením, kupodivu nebyla pravá: „Já jsem přírodní tmavovláska,“ vysvětluje. „Jenomže když jsem hrála pro německou produkci, více jsem se jim líbila jako blondýna, a tak mě odbarvovali na blond.“

Do herecké branže však Dana Morávková nevstoupila kvůli seriálům, filmům ani kvůli dabingu, nýbrž především kvůli divadlu. Právě kvůli němu se dokonce vzdala i svého snu být vrcholovou krasobruslařkou. „Musela jsem se rozhodnout, co chci dělat – vrcholově sport nebo divadlo. Já se nakonec rozhodla pro divadlo a nikdy jsem toho nelitovala,“ říká. Nelituje ani dnes, přestože v jejím napěchovaném časovém rozvrhu znamená účinkování v divadle nemalou zátěž: „Divadlo je jiné. Tam na sobě člověk hodně pracuje, zkouší, dává tomu řemeslu celo duši. Mám ale ráda i dabing nebo třeba natáčení rozhlasových her. Herectví je krásné v tom, že je to taková obrovská kytka, která nabízí spoustu možností, co dělat. Nic z toho bych nechtěla oželet.“ Ostatně, otrháním herecké kytice její aktivity nekončí – vystudovala totiž také choreografii a občas jako choreografka vypomáhá gymnastkám, které trénuje její maminka.

Pozitivní potvora

Navzdory své image prohnané intrikánky má naprosto vzorný rodinný život: už třináct let žije s manželem, hudebníkem Petrem Maláskem, s nímž má osmiletého syna Péťu. Manželské krize a úlety, které jsou jinak ve světě šoubyznysu spíše pravidlem, se jim vyhýbají: „Bude to možná tím, že jsme spolu díky našim zaměstnáním opravdu málo. Petr má hodně práce a já taky. A jestli mi to někdy není líto? Vzala jsem si chlapa, který je zaplať pánbůh úspěšný ve své profesi, a abych mu něco zakazovala nebo byla smutná, že je na zájezdě nebo že přijde domů ve čtyři ráno, nemá smysl. Kdo Petra zná, ví, jaký je to pohodář.“ I díky tomu ji bulvár nechává na pokoji: „Naštěstí se o mě a o mé rodině moc negativního nepíše. Navíc do společnosti chodíme vždy společně, tak ani nemůže bulvár psát nic špatného proti nám,“ tvrdí a dodává: „Když už se něco napíše, tak nikam do bulváru nevolám a ani nepíšu zaloby. Pokud to lidi budou kupovat a číst, tak se to bude psát a když bulvár nic nezjistí, tak si to vymyslí. Bohužel s tím nikdo nic neudělá.“ Ano – mezi televizními mrchami je Dana Morávková skutečně unikát. Jen málokterá je totiž tak vyrovnaná, spokojená a pozitivně naladěná.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek