Co říkáte na to, že se nám život zase pomalu vrací k normálu?

Zaplaťpánbůh! Doufám, že ty naše mocipány nenapadne si vymyslet nějakou další vlnu, aby nás ještě potrápili. Ale doufám, že ne. Teď už to vypadá dobře. Fakt jsem optimista.


Byl jste se nechat očkovat?

Ne.


Ani se nechystáte?

Ne.


Co říkáte na to, že lidé bez očkování budou mít život o dost komplikovanější než neočkovaní?

To myslím, že bude ještě věc pro právníky. Asi bude hodně soudů. Ta diskriminace neočkovaných je čistě protiprávní.


Působí to někdy až likvidačně…

Nevíme, jak to bude. Zatím asi nemá smysl malovat čerta na zeď. Ale pokud to dojde do takových extrémů, že budou lidem zakazovat chodit do práce a nakupovat a cokoli, tak pak musí přijít právníci, protože něco takového opravdu nejde.


Máte v plánu jet někam na dovolenou? A bude to cizina, nebo něco u nás?

Máme v plánu dovolenou, ale zatím ještě nevíme přesně, jestli to bude v Česku. Kdyby to bylo zahraničí, tak jenom do přilehlých zemí, kam se dá dojet autem. My totiž nechceme, aby naší dcerušce, která má 3 roky, někdo strkal do nosu nějaké špejle. Takže bude dovolená, koupili jsme si krásný stan a pojedeme pěkně někam na Lipno nebo tak.


Vy teď budete hrát Robinsona Crusoe, toužil jste někdy také žít na opuštěném ostrově?

Toužil. Mockrát jsem po tom toužil. (směje se) A párkrát se mi to i podařilo. Ne samozřejmě na tak opuštěný ostrov, na kterém byl Robinson, ale podařilo se mi dostat na ostrovy v Asii, kde je člověk vážně skoro sám – a to je nádhera! Jak ale říkám, jsou dva druhy samoty. Jeden je ten, že si to člověk sám vybere a chce být sám. A druhý je ten, že mu tu samotu někdo vnutí…


Což jsme zažili teď…

Ano! A to není dobrý. Jak říkám, já dřív samotu až vyhledával. Teď mám ale úžasnou dceru a manželku. Takže kdyby, tak bychom na ten ostrov jeli takhle ve třech.


A pokud byste jeli, co byste si s sebou kromě rodiny vzal?

Knížky. Já jsem velkočtenář.


Je nějaká, kterou byste doporučil? Třeba něco z poslední doby?

(dlouze přemýšlí) Jedna z knížek, která mě v životě asi nejvíc poznamenala, je od Victora Huga Muž, který se směje. Ta opravdu stojí za to.