Ďábel z Jacka Rozparovače Zdeněk Podhůrský

Charismatický herec, dabér a zpěvák Zdeněk Podhůrský (51) exceluje v divadle Kalich v muzikálu Jack Rozparovač. Svěřil se nám, proč mu role ďábla tak sedí. Prozradil také, proč už to vzdal s restaurací a proč končí také s uměleckou galerií…

Před pár dny jste oslavil narozeniny, za všechny čtenářky a čtenáře Kafe.cz gratuluji!

Díky moc, byly doby, kdy jsem se na oslavy těšil víc, bylo to takové to "už abych měl narozeniny ..."..a dnes je to "jé, už zase mám narozeniny..." ha ha.

Netřeba propadat depresím, narozeniny slavíte teprve po 51., to není tak zlé! Pojďme na úplný začátek vaší umělecké kariéry. Jak jste se dostal k herectví, sehrálo svou roli to, že váš tatínek byl loutkář? Neuvažoval jste o téhle krásné profesi?

No, on tatínek byl sice loutkář, ale i on hrál jako mladý kluk ochotnické divadlo a něco po něm ve mně zůstalo, ale to i z té výtvarničiny. Na čas jsem "sekl " počátkem 90. let s herectvím, potřeboval jsem odstup a odpočinek, a v té době jsem se krom jiného živil i loutkařinou, řezal jsem dřevěné loutky a prodával je na Karlově mostě.

Proč jste nešel hned na uměleckou školu, ale na průmyslovku, co vás k tomu vedlo?

To byla z nouze ctnost. Tatínek nebyl v partaji, pracoval hodně pro "západ" a já se nedostal na gymnázium na Helichovku. Jediné, kam tatínek sehnal protekci na další rok, byla právě stavební průmyslovka. Už po prvním ročníku jsem ale věděl, že na ten obor nemám buňky a že ho dělat nechci. Miloval jsem kumštýřské prostředí a začal hledat možnosti , co dál.

Zdeněk Podhůrský

Nakonec jste ale vystudoval herectví na DAMU. Myslíte si, že vám škola v kariéře herce, moderátora či dabéra pomohla?

K herectví mě navedla vynikající herečka, a tehdy naše rodinná přítelkyně, paní Irena Kačírková. Maminka si před ní jednou postěžovala , že neví co se mnou, a ona prohlásila , že s tím "ksichtem" bych měl jít k divadlu. ha ha Udělal jsem zkoušky, ale stejně jsem nevěděl, jestli u toho vydržím, chytlo mě to až během studií. Každopádně pro mě ta škola byla určitě dobrou průpravou dál, měli jsme pár skutečně výborných profesorů, kterých si dodnes moc vážím. Tímto zdravím například Jana Přeučila. Byl jedním z těch, co se nám opravdu s láskou věnovali.

Kde jste začínal s divadlem a kde hrajete dnes?

Začínal jsem tzv. na volné noze, už ve čtvrtém ročníku mě oslovila parta mladých lidí, mezi nimi byl i Pepík Carda. Neměli jsme vlastní divadlo, ale za to jsme měli vlastní manažerku, a jezdili po celé republice. Byl to vlastně takový kapitalistický způsob, a to mě hrozně vyhovovalo, nám všem, měli jsme svobodu v tom, co hrát, nikdo nám neporoučel, na všem jsme se domlouvali, bylo to autorské divadlo, takže role nám tehdejší režisér a šéf psal na tělo. Prostě bezva časy. Ale bylo to dost fyzicky náročné. Kulisy jsme měli v bytě ve třetím patře na Žižkově, tam jsme si to vždy sami naložili, jeli na štaci, vynosili na jeviště, postavili, zahráli, zbourali, naložili do Avie, a jeli buď zpět do Prahy a nebo na další místo.Měli jsme i ke 40 představením měsíčně, hráli jsme dvojáky i trojáky, společně s pohádkami. Vydělávali jsme tehdy ukrutné peníze.

Tak jste se aspoň pořádně napakoval?

To ne, i tak jsme stačili peníze v pohodě na štacích rozfofrovat, ha ha, bohémská doba, nádhera! Nikdy jsem od té doby nebyl v angažmá na celý úvazek, nesnesl bych ten pocit nesvobody volby, kdy se z fermanu dozvíte, do čeho jste nebo nejste obsazen. Je fakt, že ale doba je dnes trochu jiná, a i má pozice. Nicméně, mám rád "volnou nohu", a tak jsem i nyní hostem již ve třetím muzikálu v divadle Kalich. Začal jsem rolí Ďábla v muzikálu Jack Rozparovač. Krásnou muziku napsal Vašo Patejdl. Je to nádherná role doslova na tělo, a otevřela mi dveře do nově nazkoušeného Krysaře od Dana Landy, kde hraji opak, roli Osudu, což je taková asociace Boha, a následovala velká role v Johance z Arku s hudbou Ondřeje Soukupa. V tom muzikálu jsem vlastně opět něco mezi Bohem, Osudem a Ďáblem, vlastně má role celým muzikálem provází a vystřídám se v pěti rolích. Nádherná herecká záležitost. Navíc si zazpívám po boku Báry Basikové, Kamila Střihavky a dalších hvězd, což je také skvělý pocit..

Jaká byla vaše první filmová zkušenost, vzpomínáte si ještě dobře na tu roli?

Ta byla strašná. Ze známosti mi ještě na té průmyslovce, když už jsem uvažoval o herectví, nabídla jedna tatínkova známá režisérka malou roličku na vyzkoušení v inscenaci Podej mi ruku, a přestaň se bát. Byl jsem příšerně toporný, nervózní, a bylo to fakt utrpení. Ale naštěstí se učím docela rychle, příště už jsem se polepšil.

Dejte k dobru nějaký úsměvný zážitek z natáčení, či vystoupení v divadle.

Jednou mi volali produkční ze západní produkce, že si mě vybral podle fotek jeden režisér do akčního filmu, větší roli, a že mě chce ještě vidět, říkal jsem si, akční film, to budou drsňáci, tak jsem se podle toho vyhastrošil a vzal jsem si ještě navrch takový starý kožený letecký kabát, ve kterém jsem měl ramena jak Rambo a vyrazil jsem do filmového klubu Adria, kde jsem se měl setkat s režisérem. Když jsem přišel k jeho stolu, viděl jsem zděšený výraz, pak něco prohodil k překladateli, se mnou se rozloučil a odešel. Zůstal jsem stát a nechápal, překladatel se ke mně naklonil a povídá," pan režisér se omlouvá, ale na tu roli se nehodíte, vy jste příliš robustní."

Zdeněk Podhůrský

Paráda! Tak už tehdy jste byl takový goliáš… Pojďme do současnosti, prozraďte nám něco o vaší kuchařské show na Public TV.

Je to takové povídání při vaření, jmenuje se Uvař co umíš, na nic si nehrajeme, je to skutečně o tom, co kdo dovede, zvu si známé osobnosti, mé přátele a při vaření probereme, co se dá, pak se ještě přiřazuje správné víno k danému jídlu. Točíme ve vinotéce Wines Home a mám k dispozici místního someliéra. Vždy pečlivě nastuduje, co se bude vařit a vybírá vína. Rád bych tím vyzdvihl krásu snoubení jídla s vínem. Je to zatím po domácnostech málo rozšířená záležitost, a to je určitě škoda.

Ještě provozujete galerie a restauraci s vyhlášenými palačinkami?

Ha ha, tak to jste trefil bolavá místa. Restauraci jsem už přenechal odborníkům, to byl bohužel neuvážený počin. Vytvořil jsem designově krásný prostor na Žižkově, ale na vedení restaurace už nezbýval při mém vytížení čas a není to obor, který bych chtěl dělat na celý úvazek. Jenže bez toho to prostě nemůže fungovat. Naštěstí jsem na to přišel poměrně rychle, cha cha. A co se galerie týče, mám za sebou 17 let provozu, je to můj třetí obchod, podnikali jsme převážně společně s maminkou mé dcery a tento rok jsme se domluvili, že nejspíš galerijní činnost ukončíme. Oba už máme spoustu jiných závazků a zájmů a užili jsme si v tomto ohledu opravdu hodně. Jen za poslední roky jsem zprodukoval bezmála dvacet výstav, a to jsou skutečně velké starosti, spousta energie a času a já už do budoucna bohužel nemám kapacitu. Nastoupily jiné zájmy, mezi nimi například hudba a ta je pro mne momentálně určitě důležitější.

Povězte nám něco o vaší kapele Underhill, kde ji můžeme slyšet?

Underhill jsem založil před dvěma lety, vydali jsme si po pár koncertech vlastní CD, jmenuje se podle jedné zásadní skladby Mene Tekel .Kdo chce, může si něco poslechnout a stáhnout si dvě písničky volně na našich webovkách - www.underhill.cz - a přes internet si lze i koupit CD. Hrajeme zásadně původní věci, píšu si sám hudbu i texty a rockovou podobu dal první várce Martin Němec (lídr skupiny Precedens) a druhé Zdeněk Beran (Glanc, Underhill). Ale chybí nám manažer, já to rozhodně dělat nemůžu a ani nechci. Snad se letos konečně zadaří, jednání jsou v běhu. Dostat se do rádií, ale to je v dnešní době, kdy se na většině zásadních stanic omílá do nekonečna pár uměle vytvořených hitů, víceméně nemožné. Zatím. Přeci jen ale doufám, že se to už v nějaké dohledné době změní, a že se nebudou do nekonečna omílat na všech stanicích pořád stejné písničky dokola, je to smutné. Letos jsme dali dohromady ještě jeden hudební projekt, a to je Underhill band. Zatímco první seskupení je ryze rocková záležitost, tak tohle je už akustičtějčí verze, komornější, hrajeme v sestavě elektrické housle, dvě kytary, percuse a zpěv. Skvělí hudebníci, opět původní, mé věci, aranžované Zdeňkem Beranem. Hrozně nás to baví, a ohlasy jsou zatím bezvadné.

Viděl jsem vás nedávno v roli ďábla v muzikálu Jack Rozparovač, byl jste opravdu dobrý a přesvědčivý, je vidět, že vám ta role sedí.

Je to tak, jak jsem již říkal, je to role na tělo. Moc dobře napsaná. Krásné písničky, bezva texty a velká plocha herectví. K tomu svoboda role Ďábla, našeho druhého "já", té temnoty v každém z nás.

Asi se vám lépe hraje ďábel, než třeba anděl…

Nemohu posoudit, roli anděla mi ještě nikdo nesvěřil, nevím, proč. ha ha Ale jak jsem se již zmiňoval, už mám za sebou i roli "Boha"a také s tím nemám problém. che.

Nicméně jste přece jen normální smrtelník. Málokdo by vám ale hádal 51 let, jak to děláte, že vypadáte tak dobře?

Možná jsem něco s tím peklem podepsal a zatím o tom ještě nevím" (citace Ďábla v Jackovi), ha ha, je to asi genetické, pravda je, že se snažím jíst zdravě, ale nepřeháním to, myji si ale od svých deseti let ráno obličej ledovou vodou, to abych se ráno probral, možná je to tím.

Dobrý recept! A když už jsme u tohoto slova, umíte vařit?

Zdeněk Podhůrský
Narodil se 21. března 1959 v Praze v loutkářské rodině. Ke kumštu se dostal
oklikou přes stavební průmyslovku. Pak teprve vystudoval DAMU. Hrál mj. v Realistickém divadle, Kolínském divadle, či Divadle E. F. Buriana. V současnosti hraje v Divadle Kalich v přestaveních Jack Rozparovač a Krysař. Hrál v několika filmech (např. Matěji, proč tě holky nechtějí, Tržiště senzací, O princezně Jasněnce, Evropa tančila valčík, Černí baroni, Když v ráji pršelo, Bathory, Prachy dělaj člověka). Je také častým hostem televizních pořadů. Věnuje se dabingu a donedávna byl také spoluvlastníkem dvou pražských galerií a restaurace. Je lídrem rockové skupiny Underhill. Je dvakrát rozvedený, se svou první ženou Hanou má dva syny Davida (23) a Adama (21), se druhou manželkou Markétou dceru Marušku (12). Žije s přítelkyní Ilonou Andrejsovou.

Vzhledem k tomu že jsem si troufl na restauraci a že mám na Public TV pořad o vaření, tak si myslím, že je to samozřejmé! Ale jsem samouk, hodně se řídím citem.

Teď dovolte pár „ženských“ otázek. Jste zkušený muž, myslíte si, že už jste odhalil tajemství ženské duše?

To je jako kdybyste se mě zeptal, jestli jsem odhalil tajemství Vesmíru .

Je něco v ženském myšlení, co prostě nedokážete pochopit?

To, že nechápou mužské myšlení, přestože je tak jednoduché?

Co byste říkal možnosti strávit 24 hodin v ženském těle, šel byste do toho?

Pokud bych uvažoval stejně, jako v tom mužském, mohla by to být legrace.

Jak se díváte na emancipaci, přenecháváte některé obory výhradně ženám?

Výhradně jim vážně rád přenechám porod a kojení, jsou v tom bezkonkurenčně lepší než muži.

V životě jste už zažil dva sňatky, myslíte si, že v tomto případě bude platit do třetice všeho dobrého? Šel byste ještě do manželství?

Zatím to byl vždycky úžasný mejdan a ty já mám hrozně rád, a navíc jsem druhým sňatkem prokázal jistý sklon k recidivě.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Jitka Molavcová, duše Semaforu

Baví obecenstvo jako rozený komik, zpívá jako rozená šansoniérka. Navíc hraje na nespočet hudebních nástrojů a píše pohádky pro děti.

Akční letáky