Čtení: Havlovy ženy (5. díl), Vládkyně jeho kuchyně

Které jídlo pan exprezident „nemusí“ a po kterém se shání? Máme pro vás exkluzivně recept na Havlův nejmilovanější moučník a spoustu vzpomínek. Obojí od jeho osobní kuchařky „Čiriny“.

Diskutujte: Co byste uvařili, kdyby se k vám Václav Havel náhle ohlásil na návštěvu? Co vám jde v kuchyni nejlépe?

Přátelé jí říkají „Čirina“. Irena Košíková (60) pracovala ve službách Václava Havla dva roky. „Jídlo je jakýsi obřad. Je to cosi víc, než jenom do sebe dávat jisté množství kalorií, aby člověk přežil,“ tvrdí pan exprezident.

Kuchařka pana prezidenta

V patnácti letech se rozhodla, že se vyučí kuchařkou, a vaření se stalo její celoživotní láskou. „Měla jsem obrovské štěstí, když jsem se seznámila se svým manželem, který mě podporoval a svým způsobem formoval. Vždycky byl, je a bude mým hnacím motorem. Všechny zásadní záležitosti, které mě potkaly, rozsekl on,“ připomíná a dodává, že za největší průpravu vděčí své mamince a babičce, která vařila v Budapešti u grófa Almássyho. „Jako malá holka jsem poslouchala její vyprávění ze zákulisí kuchyně a příprav jídel, tak jako mí vrstevníci poslouchali pohádky. A mnohokrát se mi vyplatila rada, že člověk by měl mít klapky na očích, nic nevidět, nic neslyšet, ničeho se nedotýkat. A to, co se v kuchyni uvaří a uvidí, se z ní nevynáší ven.“

Nejvíce ji ovlivnilo to, že je původem Maďarka, manžel Slovák s maďarskými kořeny, léta žili na Slovensku a později v Čechách. „Slovenská kuchyně s maďarskou jsou si velmi podobné, ale u každé se držím těch původních receptur. A nesmím zapomenout na řeckou kuchyni, které jsem se věnovala sedm let v rezidenci řeckého velvyslance v Praze.“ Díky jeho ženě, která je sama výtečnou kuchařkou, přišla na chuť zelenině, kterou je středomořská kuchyně proslulá.

Žádná kolínka a čočka!

Jak došlo k tomu, že se stala osobní kuchařkou prezidenta České republiky? „Do těchto služeb se nevypisují žádná výběrová řízení, konkurzy… Doporučila mě má letitá přítelkyně paní doktorka Eliška Fučíková, která na Hradě pracovala jako ředitelka památkové péče. Věděla, že chci odejít z velvyslanectví, a tak mi hned po svatbě pana Havla a paní Dagmar volala, že si pan prezident přeje, abych se stala jeho kuchařkou,“ vypráví. Nejprve odmítla, ale když se ozvala podruhé, manžel řekl, že taková nabídka se neodmítá. Šla se představit na Hrad a tak všechno začalo.

Její první otázka k Václavu Havlovi byla, čeho by se měla při vaření vyvarovat. „Odpověděl, že nemá rád kolínka, čočku a dršťkovou polévku, že si jich ve vězení užil dost. Naopak nejraději měl bratislavské rohlíčky. Recept vymyslela moje maminka. Jednou jsem je udělala panu prezidentovi a paní Dáše jen tak pro chuť a měly velký úspěch. Pan Václav miloval mák, takže jsem připravovala pouze makové. Zamiloval si je napoprvé a pak jsem je pekla minimálně jednou za týden,“ říká.

Hlídalo se, aby jídla nebyla příliš mastná, hutná, ostrá… Pan prezident měl však rád pikantnější pokrmy. „Jinak byl milovníkem polévek, dobrých vývarů, měl rád pomazánky, které si mazal večer na chleba. Často jsem pekla makové bábovky, buchty, aby měl ráno ke kávě…,“ podotýká Čirina.

Kachna jen pro Kohla

Přiznává také, že se dost trápila tím, aby nezklamala. „Když jsem k nim nastoupila, první větší akce byla návštěva německého kancléře Helmuta Kohla. Snad tři noci jsem nespala, jak jsem byla nervózní. Tenkrát přišel do Dělostřelecké ulice hradní hygienik s tím, že jde odebrat vzorky. Pan prezident ho slušně vypoklonkoval. Proč by mu měl doma někdo lézt do lednice a brát vzorky? Ale já, abych byla krytá, jsem mu je dala.“ Den předtím totiž někde četla, že pan prezident s panem Klausem jedli někde na Václaváku uzená kolena. „V tu ránu mi proletělo hlavou - proboha, ještě mu bude špatně a mě odtud vyhodí,“ směje se. Všechno nakonec dobře dopadlo a Helmuth Kohl si prý opravdu pochutnal. „Jako předkrm byla tlačenka a pak kachna se zelím a knedlíky. Vlastně jediná, kterou jsem za dobu svého působení u pana Havla připravovala.“

Ještě na jednu věc Irena vzpomíná. „Pokaždé, ať už to byl pan Kohl, Madeleine Albright nebo naši hokejisté po vítězství v Naganu, vždycky mě pan prezident osobně svým návštěvám představil a se všemi těmi vzácnými lidmi jsem si podala ruku,“ oceňuje. Vybavuje si historku, která se odehrála v září 1997, kdy se pod patronací Václava Havla a prince Charlese slavnostně znovu otevírala velká Pálffyovská zahrada pod pražským Hradem. „Stála jsem v hloučku svých přátel a ve špalíru procházela delegace. Zaregistrovala jsem, že mě paní Dáša uviděla, nahnula se k manželovi a říká mu: ‚Je tady Čirina.‘ Delegace postupovala dál a najednou oba vystoupili z toho špalíru a šli mě přivítat a obejmout. Můžu vám říct, že se mi rozklepala kolena a ten obraz budu mít před sebou až do smrti,“ popisuje chvilky dojetí.

Vánoce s Čirinou

Na konci roku 1998 od Havlových odešla. „Manžel si prosadil otevření naší vlastní restaurace a tyhle dvě práce by se už bohužel skloubit nedaly. Ale panu prezidentovi i paní Dáše jsem tenkrát slíbila, že jim budu stále k dispozici a že se na mě mohou kdykoliv obrátit.“ Rok co rok jim připravovala štědrovečerní menu a pekla vánoční cukroví. „Už je to 13 let, co jsem v kuchyni pana prezidenta skončila, a za tu dobu jsem pro ně nepřipravila pouze jediný Štědrý den, kdy tady nebyli. I když sama Vánoce až v takové oblibě nemám, tak na přípravu jídel, cukroví a na dopolední kávu po boku pana Havla a jeho manželky jsem se vždycky těšila.“

Bylo něco, co ve službách pana prezidenta těžce nesla?

„To, jak je někdy cupoval bulvár. Zvláště Dáša mi v začátcích přišla jako štvanec novinářů. Nebyla v záviděníhodné pozici, ale když se na to podívám zpětně, obstála na výtečnou. Nemyslím, že každá žena by byla natolik vnitřně silná, aby ten neuvěřitelný mediální tlak a útoky vydržela,“ podotýká a dodává, že stále uchovává dopis, který jí jednou Dagmar nechala v kuchyni. „Nikdy jsem ho nedala nikomu číst. Čas od času, když je mi smutno, si ho přečtu.“

Co pro ni těch 730 dnů ve službách prezidenta a jeho ženy znamenalo?

„Jsem vděčná osudu, že jsem měla tu čest poznat je z takové blízkosti. Jsem tak trochu hrdá na sebe, že jsem obstála, a mám radost, že jsme zůstali přátelé.“

Znám ji spoustu let

„V jakousi chvíli odešla, což mne mrzelo, ale zároveň jsem jí to přál, protože si založila svou restauraci,“ uvedl Václav Havel na adresu Čiriny v dokumentárním cyklu Babylon. „Měl jsem velmi rád určitý typ jídel, která připravovala, a dělala je pravděpodobně nejlépe v Praze. Maďarské perkelty a podobně. Nevím, kde je prapůvod jejího vaření. Ale pokud se někdy vyskytnu v její hospůdce, tak si k jídlu dávám právě ten maďarský perkelt… Myslím, že Čirinu můžu počítat do takového toho přátelského prostředí, v němž se pohybuji. A musím dodat, že za opravdové přátele považuji ty, kterým nevadí, že právě nemám čas…“

Tip Kafe.cz:

Milované rohlíčky Václava Havla

TĚSTO
40 dkg hladké mouky
1 Hera
1 kelímek (25 dkg) zakysané smetany
moučkový cukr na obalování
1 vanilkový cukr

NÁPLŇ
25 dkg mletého maku
10 dkg krupicového cukru
nastrouhaná kůra z jednoho citronu
1 dl vařícího mléka

Mák smícháme s cukrem a zalijeme vařícím mlékem. Pozor: zaléváme opatrně, jinak přelijeme a budeme muset zahušťovat. Pokud se to přesto stane, zahustíme nadrobenými piškoty. Ochutíme citronovou kůrou.

OŘECHOVÁ NÁPLŇ
Příprava je totožná, pouze s tím rozdílem, že namísto mletého máku použijeme rozemleté ořechy a do nich přidáme hrst rozinek a nastrouhanou kůru z jednoho citronu.

POSTUP
Ze surovin připravíme hladké těsto, dobře vypracujeme a rozdělíme na 6 bochánků, které přikryjeme fólií a dáme nejméně na dvě hodiny do lednice odpočinout. Mezitím si připravíme náplň, jak je uvedeno shora. Z každého bochánku vyválíme kruh, který rozdělíme přes střed (použijeme rádýlko) na osm dílků. Na širší stranu dílku lžičkou nanášíme nádivku a rolujeme do tvaru rohlíčku, který klademe na vymazaný plech. Potíráme rozšlehaným vejcem a pečeme zhruba 30 minut při 200 ºC. Ještě teplé obalujeme v moučkovém cukru s vanilkou.