Přes bohatý profesní výčet se přiznává k jednomu nesplněnému snu. „Chtěl jsem být hercem. Kvůli tomu jsem už v dětství chodil v rodných Teplicích do dramatického kroužku a v Praze pak studoval rétoriku u paní docentky Hůrkové z DAMU.
Dnes už se Martin Krafl před kamerami tak často neobjevuje, dokonce ani v Česku ne. Od října 2007 totiž pracuje v diplomatických službách. Začínal jako ředitel Českého centra v Berlíně, letos se ve stejné funkci přestěhoval do Vídně. V jistém smyslu tak dokončil jeden životní oblouk, neboť před 20 lety v rakouské metropoli rok studoval.
„Co se za ta dvě desetiletí změnilo? Už nejsem tak naivní a našel jsem sám sebe v mnoha ohledech. Mluvím lépe německy, mám rád svou práci, jen neumím moc relaxovat. Objevil jsem sílu jógy. Pořád miluji vídeňskou operu, kávu melange a mramorovou bábovku z kavárny Landtmann,“ bilancuje s úsměvem.
„Žil jsem dlouho v Německu, dnes pendluju mezi Švýcarskem a Rakouskem. Stále si přitom uvědomuji, jak velký jsem patriot. S mým týmem se proto snažím prezentovat Českou republiku v tom nejlepším možném světle, ale bez přikrášlování. Zaměřujeme se na představování zejména mladých talentů ve všech oborech. O to mi jde především.“
Hercem se Martin už asi nestane, ale snít nepřestává. Přesně ví, jak by měla vypadat jeho ideální budoucnost: „Jednou bych rád ve Švýcarsku provozoval čajovnu s českými koláči podle mé maminky a babičky. Snad na stará kolena?“